Hlavní obsah

Trump versus svět. Ke skandálu s Ukrajinou přibyl další, tentokrát s Austrálií

Foto: Profimedia.cz

Ve víru skandálů. Ustojí prezident Trump prohlubující se krizi?

Reklama

Před několika týdny volal americký prezident Donald Trump do Austrálie. Po tamním premiérovi Scottu Morrisonovi chtěl, aby pomohl americkému ministrovi spravedlnosti Williamu Barrovi posbírat informace pro vyšetřování, které má zdiskreditovat vyšetřování Roberta Muellera o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb.

Článek

Zjednodušeně řečeno – prezident Trump tlačil na australského premiéra, aby mu pomohl dokázat, že FBI a její dvouleté vyšetřování ruského vlivu na poslední prezidentské volby je mimo. Že Robert Mueller je mimo. A že Donald Trump vyhrál prezidentské volby bez „cizí pomoci“.

Informaci jako první přinesly The New York Times. Vycházejí ze dvou „dobře informovaných zdrojů“ z prezidentovy administrativy. Jeden z nich údajně prozradil, že vedení Bílého domu poskytlo přepis rozhovoru pouze hrstce úředníků, což je krok velmi neobvyklý.

Klíčový partner

The New York Times zároveň uvedly, že prezident Trump jednal na pokyn Wiliama Barra. Potvrdila se tak znepokojivá teorie o tom, že Trump ministra spravedlnosti využívá jako klíčového partnera k řešení svých osobních cílů.

„Tohle je prakticky echo aféry Watergate, kdy se prezident Richard Nixon snažil zneužít různých mocenských složek včetně ministerstva spravedlnosti ve svůj politický prospěch. Jak to dopadlo, víme dobře. A toto je další z příkladů zneužití prezidentských pravomocí,“ řekl ke Trumpově vztahu s Barrem amerikanista Tomáš Klvaňa z New York University in Prague.

„Trump se snaží Barra dostat do pozice „osobního právníka“, který musí prezidenta hájit. Přitom by měl být tím nejvyšším ministrem, který dohlíží na dodržování spravedlnosti. A zatím to vypadá tak, že Barr jde v tomto ohledu Trumpovi na ruku,“ dodal Klvaňa.

Kouzlo okamžiku

Nestává se často, že by Austrálie okupovala titulky amerických médií. Zpráva spojující Trumpa s Morrisonem ale přišla jen několik dní poté, co Bílý dům po nátlaku Kongresu zveřejnil hrubý přepis Trumpova červencového telefonického hovoru s novým ukrajinským prezidentem.

Telefonát s Kyjevem měl podle dosavadních informací velmi podobný tón jako ten s Canberrou, a vyvolal tak o dost větší rozruch, než by býval vyvolal za normálních okolností, tvrdí australská média.

Z přepisu hovoru Washington-Kyjev vyšlo najevo, že americký prezident opakovaně vyzýval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k tomu, aby spolupracoval s Trumpovým právníkem Rudim Giulianim a americkým ministrem spravedlnosti Williamem Barrem na vyšetřování Trumpova politického rivala Joea Bidena.

Biden je jedním z favoritů na demokratickou kandidaturu v následujících amerických prezidentských volbách. Zatímco s Morrisonem tedy Trump řešil minulé prezidentské volby, Zelenskyj mu měl pomoct s volbami následujícími.

Kauza Trump-Zelenskyj dovedla demokratickou část Sněmovny reprezentantů ke spuštění procesu ústavní žaloby na prezidenta. Trump veškerou kritiku odmítá a sám sebe považuje za oběť honu na čarodějnice. Za normální a bez nátlaku označil červencový hovor i ukrajinský prezident. „Byl to dobrý telefonát, normální, hovořili jsme o mnoha věcech. … Nikdo na mne nevyvolával nátlak,“ prohlásil Zelenskyj minulý týden na okraj zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku.

Pár dní před červencovým telefonátem s ukrajinským prezidentem Donald Trump nařídil zmrazit 400 milionů dolarů určených na pomoc Ukrajině. Podle stěžovatele, který upozornil na nesrovnalosti v telefonátu Trump-Zelenskyj, tak americký prezident v jednání se svým ukrajinským protějškem získal jasnou převahu.

Jaký je postoj Austrálie?

V případě Austrálie ale americký prezident žádnou páku nepotřeboval, uvedl australský zpravodajský server The Sydney Morning Herald. Svědčí o tom například to, že hned poté, co Trump nechal spustit vyšetřování, které by mělo vést k diskreditaci výsledků Roberta Muellera ohledně ruského vlivu na americké volby, australský velvyslanec ve Washingtonu Joe Hockey oficiálně přislíbil plnou spolupráci své země.

Nemusí to ovšem nutně znamenat, že jde Austrálie Spojeným státům na ruku. Přístup australské vlády je podle australského serveru takový, že není co skrývat, a tím pádem neexistuje důvod proč nespolupracovat.

Totéž potvrdil i Tomáš Klvaňa. „Je potřeba rozlišit dvě roviny. Tou první je vztah dvou zemí, USA a Austrálie, který je tradičně a dlouhodobě na úrovni dvou velmi blízkých spojenců. Druhá rovina je pak vztah mezi současnými vládami. Tam bych byl opatrnější. Australská vláda stála u zrodu celého skandálu ohledně ruského vměšování do amerických prezidentských voleb,“ řekl Seznamu.

Pro připomenutí: FBI začala ruský vliv na americké prezidentské volby vyšetřovat poté, co ji australská diplomacie upozornila na to, čím se vychloubal jeden z Trumpových poradců. Údajně tvrdil, že mu ruská vláda v době předvolební kampaně nabízela zveřejnění „špíny“ na Trumpovu nejsilnější protikandidátku Hillary Clintonovou.

„Prezident Trump celou věc komunikuje tak, že Australané jednali účelově, možná i ve spolupráci s cizími tajnými službami. To je ale holý nesmysl, pro který neexistuje žádný solidní důkaz. A to, že australský premiér Morrison Trumpovi na jeho žádost kývnul, nic neznamená. Ze strany Austrálie nedošlo k žádnému pochybení, takže mohou znovu cokoliv prověřovat, nedojdou ale k žádným jiným či novým informacím,“ shrnul Klvaňa.

Může Trump současnou krizi ustát?

To, že by aktuální skandály kolem amerického prezidenta skončily jeho odvoláním z funkce, považují publicista Martin Schneider, který se dlouhodobě zaměřuje na americkou politiku i amerikanista Klvaňa za velmi nepravděpodobný scénář.

„Aby to Trump neustál, tak by nejprve ve Sněmovně reprezentantů demokraté museli odhlasovat zahájení impeachmentu (ústavní žaloby na prezidenta). Na to momentálně hlasy mají, samo o sobě to ale znamená velmi málo. Ten proces poté ještě musí pokračovat, a aby Trump skutečně byl odvolán, museli by se pro to rozhodnout i dvě třetiny Senátu,“ vysvětlil Schneider.

„Prezidenta Trumpa by musela odvolat dvoutřetinová většina Senátu, tedy 67 senátorů. A republikáni v Senátu mají víc než 50 křesel. To znamená, že by se přibližně 20 republikánských senátorů muselo odhodlat k tomu, aby hlasovali pro odvolání z funkce. A myslím, že v současné době, i přes to všechno, co vychází najevo, k tomu republikáni nebudou mít dostatek politické odvahy,“ odhadl Klvaňa.

Zároveň ale upozornil na to, že Američané se od prezidenta zřetelně odvrací. „Podle průzkumů veřejného mínění Američané většinově podporují impeachment. A to je za posledních několik dní výrazná změna. Ještě minulý týden jich většina byla proti,“ řekl Klvaňa.

„Čistě teoreticky, kdyby opravdu naprostá většina Američanů konzistentně po dobu několika týdnů říkala „je potřeba prezidenta odvolat“, tak by se nálada v republikánském Senátu možná změnila. Ale to opravdu nepředpokládám, za současné situace Trump tuto krizi ustojí,“ uzavřel amerikanista.

Reklama

Doporučované