Hlavní obsah

Data: 20 výměn za období, kdo už z poslanců opustil Sněmovnu a kdo přišel

Foto: ČTK/Glück Dalibor, ČTK

Režisérka Olga Sommerová nahradila v Poslanecké sněmovně Dominika Feriho.

Reklama

Příchod Olgy Sommerové namísto Dominika Feriho je aktuálně dvacátou změnou ve složení Poslanecké sněmovny po volbách 2017.

Článek

Graf zobrazuje počty výměn během funkčních období Sněmovny podle jednotlivých politických stran.

Po kliknutí na vybraný sloupec se zobrazí detaily: první údaj říká, kolik poslanců a poslankyň se obměnilo během daného funkčního období za konkrétní stranu, druhé číslo ukazuje, kolik se jich obměnilo celkem za celou Sněmovnu.

Aktuální Sněmovna zažila už dvacátou obměnu. V porovnání s předchozími obdobími je počet sněmovních výměn o něco vyšší než v období 2013–17, kdy se poslanci vystřídali celkem patnáctkrát. V období 2010–13 bylo výměn devatenáct, tedy srovnatelný počet. Nejčastějšími důvody ke složení poslaneckého mandátu bylo zvolení do Evropského parlamentu či výkon ministerského postu. Kupříkladu Václav Klaus byl zvolen prezidentem a poslanecký mandát složil 7. 3. 2003, v den inaugurace.

Nejčastějšími důvody ke složení poslaneckého mandátu v aktuálním období jsou zvolení do jiné funkce (hejtman/ka, europoslanec/kyně, senátor/ka apod.), popřípadě rozhodnutí úplně odejít z politiky.

Známý je případ Jiřího Hlavatého (ANO), který do roku 2017 působil v Senátu a zároveň kandidoval do Poslanecké sněmovny. Po zvolení do Sněmovny zjistil, že o mandát senátora přišel, obratem složil i poslanecký mandát a znovu kandidoval do Senátu. Tam však již zvolen nebyl.

Odchod vynucený skandálem tato Sněmovna zažila kromě posledního případu Dominika Feriho (TOP 09), jehož kvůli podezření ze sexuálního násilí vyšetřuje policie, i v případě Milana Hniličky (ANO). Ten rezignoval poté, co se na veřejnosti objevila informace, že se v rozporu s vládními opatřeními proti koronavirové pandemii účastnil hromadné oslavy.

Obměny Sněmovny v období 2017–2021

Jak ukazuje úvodní graf, zdaleka největší veletoč se odehrál v roce 2004, kdy Češi poprvé volili do Evropského parlamentu. Ačkoliv voliči projevili velký zájem o referendum o vstupu České republiky do Evropské unie, účast ve volbách do EP se již nesetkala s větším zájmem (účast byla 28 %).

Sociální demokraté se hluboce propadli ze sněmovních 30,2 % na 8,8 % hlasů. Neúspěch kandidáta ČSSD Miloše Zemana v prezidentské volbě a nedostatečná podpora při volbě předsedy ČSSD pak vedly tehdejšího premiéra Vladimíra Špidlu k rezignaci na post šéfa sociální demokracie a zároveň odstoupil z pozice premiéra. Ministři následné vlády Stanislava Grosse rezignovali na poslanecké mandáty, devět dalších poslanců pak bylo zvoleno do Evropského parlamentu.

Reklama

Doporučované