Cesta rodiny Simonových z východního Německa za svobodou v roce 1982 skončila hned pár kilometrů za hranicemi Československa.

Českoslovenští pohraničníci na zmatené rodiče s dětmi, devítiletou Janou a sedmiletým Michaelem, narazili v obci Doubrava. V místě, které kvůli dochované unikátní chebské lidové architektuře působí jako kulisy pro natáčení pohádky.

„Ten den změnil naše životy. Zničilo to naší rodinu,“ konstatuje dcera Jana, i po letech se znatelným smutkem.

Rodina měla potrhané nohy od toho, jak se po tmě brodila strništi přes hranice do Československa. Pro pohraničníky to byla jednoduchá práce. Okamžitě je zadrželi a rodiče se během chvíle přiznali, že měli v úmyslu přes Československo utéct na západ.

Rodinu hned druhý den předali východoněmecké rozvědce Stasi, s tím, že vzhledem k přísnému trestu, který je postihne na území NDR by bylo neúčelné je stíhat v Československu.

Detaily celého příběhu a další osudy rodiny přibližovala dcera Jana, dnes už Birner, na chodbě okresního soudu v Chebu. Tam se totiž ve středu rozhodovalo o případné rehabilitaci pro rodinu.

„Ve skutečnosti nás pohraničníci chytli ve chvíli, kdy to rodiče vzdali a chtěli se vrátit zpět,“ říká dcera.

Podle ní rodiče dostali strach, když si uvědomili, že u hranic mohou být miny.

Východní Němci rodinu za jejich pokus o útěk potrestali důkladně. Děti putovaly do dětských domovů. Matka na jeden rok do vězení a otec na tři a půl roku.

„Mučili ho tam,“ tvrdí dcera. Podle ní se z vězení vrátil zničený člověk, s deformovaným obličejem a oddělanými ledvinami. „Nahého ho poutali k mříži,“ dodává Jana Birner.

Vztah rodičů nevydržel a rozvedli se. Až na stáří se podruhé vzali. Otec zemřel před třemi lety.

Matka dodnes trpí pocitem, že jí sledují. „Neustále doma zatahuje okna a bojí se mluvit,“ popisuje Jana.

Mladšího bratra chtěl dát stát rodině odebrat, tomu se matce podařilo zabránit. Michael ale později propadl alkoholu a podle jeho sestry je to právě kvůli tomu, co si v dětství prožil. Aktuálně se o něj prý stará matka a bez její pomoci by nedokázal vést normální život.

Samotná Jana do pádu Berlínské zdi nemohla studovat, za mlada proto pracovala jako dělnice.

Rodina Simonových se aktuálně snaží u českých soudů bojovat za rehabilitaci. U okresního soudu v Chebu ale neuspěli. Soud žádost zamítl, přestože jí podpořila i státní zástupkyně.

„V daném případě je problém tom, že neoprávněně vstoupili na území Československa,“ zdůvodnil své rozhodnutí soudce Karel Velek.

„Je to poprvé, kdy o rehabilitaci žádali v Česku i lidé, kteří byli v době události dětmi, byli tady zadržované a následně dané do dětského domova. Ty děti si rehabilitaci zaslouží,“ říká Lubomír Müller právní zástupce rodiny.

Právní zástupce rodiny ale i státní zástupkyně podali proti rozhodnutí stížnost. Případ tak projedná krajský soud.