Hlavní obsah

Deník Miloše Čermáka: Proč už první stránka novin není nejdůležitější věcí na světě. Ale stále může způsobit skandál

Miloš Čermák
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Miloš Čermák , Seznam Zprávy

Americký prezident Donald Trump, titulní strana The New York Times a jedna chyba, která se neodpouští.

Reklama

Je tu další autorský Deník Miloše Čermáka. Americký prezident Donald Trump, titulní strana The New York Times a chyba, kterou část voličů neodpouští.

Článek

Deník The New York Times, považovaný za nejdůležitější noviny na světě, vyšel v úterý v prvním tištěném vydání s hlavním titulkem: „Trump vyzývá k jednotě proti nenávisti”.

Týkalo se to samozřejmě reakcí na dvě masové střelby, ke kterým v Americe došlo v neděli. Byl to přesný titulek, protože to – minimálně ve svých prohlášeních a tweetech – Trump udělal. Vyzval národ k jednotě proti nenávisti a šílenství.

Má to samozřejmě háček. Trump je minimálně svými odpůrci považován za muže, který násilí ideologicky rozdmýchává a společnost rozděluje. Dělá to v míře u amerického prezidenta historicky nevídané.

Anketa

Četli jste dnes ráno papírové noviny?
ANO
19,9 %
NE
80,1 %
Celkem hlasovalo 231 čtenářů.

Což samozřejmě vzbudilo okamžitou reakci. Politici, čtenáři i mnozí novináři (dokonce ze samotného The New York Times) noviny kritizovali. Někteří i rušili předplatné nebo tím aspoň vyhrožovali.

#CancelNYT

Náhled první verze titulní strany zveřejnil šéf tištěných novin Tom Jolly na Twitteru pět minut po deváté večer předešlého dne. Jen do půlnoci byl hashtag #CancelNYT, vyzývající ke zrušení předplatného, téměř ve dvaceti tisících tweetů.

Tolik lidí ho samozřejmě nezrušilo. Když se magazín Columbia Journalism Review zeptal novin, kolik jich ve skutečnosti bylo, přesné číslo se nedozvěděl. „Ale je pravda, že zrušených předplatných dnes bylo víc, než je běžné,” potvrdil mluvčí.

Novinový titulek, zvlášť na první stranu, je specifický žánr. Potřebujete jím říct to podstatné. Musíte být přesní. A zároveň zaujmout čtenáře. Ale máte na to pouhých pět až sedm – pokud možno krátkých – slov.

Je to jedna z nejtěžších věcí, které je třeba každý den udělat. Před patnácti lety, když jsem byl v americkém městě Columbia na návštěvě v Missouri School of Journalism, jsem se byl podívat na jednom semináři. Devadesát minut studenti nedělali nic jiného, než že vymýšleli sedmislovné titulky k textům.

„Tohle opravdu děláte celé dvě hodiny?” zeptal jsem se udiveně profesora. „Ne,” odpověděl. „To děláme celý semestr. Psaní titulků na první stranu je samostatný předmět. A to neznamená, že se to naučí. Psaní titulků pro noviny je magie, kterou umí málokdo,” řekl.

Staré dobré časy novin, které skončily

Za „starých dobrých časů novin” byla magickou celá první strana. Každý den ji vyplnilo plus minus sedm nejdůležitějších událostí, které se staly den předtím. Vždycky měly stejný prostor. Ať začala válka, či bylo velké zemětřesení, nebo byl klidný, nevzrušený den. Vždycky těch sedm událostí muselo vyplnit stejný prostor. Nic nesmělo chybět. Nic nesmělo přebývat.

Tak je to i dnes, jen tlak je menší. Náklad papírových novin, který ještě před deseti lety přesahoval milion kusů denně, je dnes na méně než polovině. Naopak na webu si The New York Times předplácí tři a půl milionu lidí. Další desítky milionů čtou nějaký obsah každý měsíc zdarma.

Porada o první straně byla nejdůležitější událostí dne. Skoro jako kdyby se na ní pro historii rozhodovalo, které události si bude třeba zapamatovat. A možná to byla i částečně pravda. O této poradě se vyprávěly legendy, objevovala se ve filmech.

Zúčastnily se jí každý den desítky lidí, braly se na ni návštěvy. Byli jsme na ní se dvěma kolegy z Hospodářských novin v dubnu 2015. Trvala půl hodiny a zas tak zajímavá nám nepřišla, upřímně řečeno. Prostě porada v redakci. Zažil jsem jich stovky. Tehdy jsme ještě nevěděli, že máme štěstí, že jsme to stihli. O pár měsíců později byla legendární porada v The New York Times zrušena.

Titulní stránku nahradil mobil a aplikace

Dnes už nikdo nezpochybňuje, že to podstatné se na první straně tištěných novin neodehrává. To podstatné se dnes děje každou minutu a vlastně vteřinu. A to na hlavní webové stránce The New York Times. V digitálních aplikacích a v notifikacích, které o nových událostech přicházejí milionům lidí na mobilní telefony.

Tým editorů připravujících papírové noviny není už „srdcem” The New York Times, kterým byl od roku 1851, kdy deník vznikl. Není ve středu dění přeneseně a ani fyzicky. Lidé v tomhle týmu už nejsou nejdůležitějšími lidmi v domě. Dělají důležitou práci, ale ne nejdůležitější.

První strana je už jen symbolem. Nic víc. Ale asi stále důležitým, což potvrdilo rozčílení liberální části Ameriky v pondělí večer. Ta nemá „svého prezidenta”, ale o to víc chce mít „své noviny”. A nechce, aby měly v titulku to, že Trump odsoudil násilí. Jakkoli to byla pravda.

Netrvalo ani hodinu a titulek na první straně se změnil. Už po desáté místního času tweetoval Tom Jolly první stranu druhého vydání. Opravený titulek byl: „Odsouzena nenávist, ale ne zbraně”. Šéfredaktor Dean Baquet se omluvil a řekl o původním titulku: „Byl špatný.”

Řada lidí včetně několika demokratických kandidátů na prezidenta dokonce požaduje, aby kvůli tomu, že část tištěného vydání měla „vadný” titulek, Baquet odstoupil. A to i přesto, že on sám ho nepsal a ani ho neschvaloval. Mimochodem, i z toho vidíme, jak prestiž instituce „první strany” klesla. Ještě před deseti lety by bylo nevídané, pokud by šéfredaktor, když není na dovolené, náhled první strany před odchodem do tiskárny neviděl.

Dean Baquet je šéfredaktorem pět let, od května 2014. V téměř 170leté historii novin je prvním černochem v čele redakce. Vede noviny v obtížném období, kdy média na celém světě hledají, jak se proměnit a přežít v digitální éře. Jak „přežít” nejen web, ale i Facebook a Google a vůbec všechny pohromy, které se na tradiční vydavatelské domy řítí.

Předplatné jako nástroj politického boje

The New York Times patří – i díky své tradici a prestiži v americké společnosti – k nemnoha, kterým se to relativně daří. Ale mají to těžké, od zvolení Donalda Trumpa prezidentem i proto, že časy jsou obtížné i politicky a společensky.

Ano, Trump liberální média včetně The New York Times částečně „elektrizoval” a tím, jak s nimi bojuje, paradoxně zvýšil jejich důležitost. Minimálně po svém zvolení to vedlo k nárůstu předplatitelů. „Trump bump”, říkal spokojeně vydavatel A. G. Sulzberger, když letos na jaře na jedné konferenci ukazoval, jak křivka hezky poskočila nahoru.

Jenže zároveň to znamenalo i něco jiného. Pořízení předplatného se v tomto kontextu stalo něčím víc než běžným nákupem obsahu. Pro mnoho lidí bylo politickým gestem. Ano, pro noviny to jsou peníze jako peníze. Ale má to skryté nebezpečí. Tihle předplatitelé nechtějí co nejlíp napsané, ověřené a objektivní texty. Chtějí bojovat s Trumpem.

Nic to neukazuje lépe, než když se věcný, fakticky správný a zcela neutrální titulek dostane pod palbu kritiky, často hysterické, a noviny, místo aby si ho obhájily, ho radši změní. A ještě kajícně prohlásí, že mu chybí správná míra „skepticismu”. Skepse není v novinářské práci na škodu. Je její asi celkem běžnou součástí. Ale není klíčovou hodnotou. Tou je pravdivost.

Vlastně o nic nejde. Doba se mění a žurnalistika se dnes hraje na jiném hřišti. Pět slov nahradilo sedm jiných slov v podivné věci zvané papírové noviny, která míří na smetiště historie. Ale osobně si myslím, že The New York Times tímto udělaly chybu, kterou si ta samá historie bude pamatovat.

Reklama

Doporučované