Článek
Soutěž zaměřenou na portrétní fotografii pořádá The British Journal of Photography, což je nejstarší vydávaný fotografický časopis na světě zaměřený na současnou fotografii. Hlavním cílem soutěže je ukázat, že ať už lidé žijí na nejrůznějších místech a v nejrůznějších kulturách, je mnohem více věcí, které je spojují, než které je rozdělují.
Portrait of Humanity 2021 (Portrét lidskosti) vypráví příběhy z celého světa. V roce bezprecedentního boje s koronavirem je poselství naděje, odvahy, reflexe a odolnosti důležitější než kdy dřív.
Vítězný snímek kolumbijského autora Carlose Saavedry. Ten k fotografii napsal: „V Kolumbii lidé intenzivně prožívají náboženství a Popeleční středa je jedním z nejdůležitějších svátků. Portrét jsem vyfotil právě v tento den jižně od Bogoty ve městě Soacha, které je proslulým místem násilí. Místem, kde se odehrál atentát na nepohodlného prezidentského kandidáta Luise Carlose Galána, místem, odkud byly tisíce rodiny vysídleny válkou. Portrét spojuje aspekty, které jsou přítomny v každodenním životě v mé zemi: násilí, náboženství a pověry tu spolu existují už od založení Kolumbie.“
Další oceněný snímek pochází od italského fotografa Paola Barretta, který ho nazval Silnější než nenávist. „Nikdy jsem nečelil něčemu podobnému, jako je pandemie. Bylo těžké úplně zastavit náš život, abychom zůstali v bezpečí. Toto je můj nejlepší přítel a jeho přítel po třech měsících odloučení kvůli koronaviru. Existuje mnoho důvodů, proč považuji tento snímek za důležitý. Covid-19 měl lidi stmelit, ale také se ukázalo, jak necitliví, krutí a lhostejní k sobě můžeme být.“
Vítězný snímek řecké fotografky Chiary Fabbro s názvem Neviditelné hranice zachycuje Dimitriho v červených šatech na oslavu dne svatého Dimitrije. „Dimitri se narodil jako chlapec v malé rybářské vesnici na řeckém ostrově Lesbos. Ve věku 14 let řekl rodičům, že se cítí být dívkou. Celý život se pak snažila být tatko přijata a zažila velmi těžká období. Například když během dětství žila v ústavu pro duševně choré, nebo později během let bezdomovectví v Aténách,“ uvedla Fabbro.
Michelle Neeling z Fidži a její snímek Huddling On Higher Ground. „Mnoho z nás si nyní přeje, abychom se mohli jen tak schoulit ke svým blízkým a přezimovat, dokud tyhle podivné časy nepřejdou. Jak dlouho ještě budeme muset spát, abychom se probudili do nového a lepšího světa? Skončí v nejbližší době toto období děsivé světové politiky? Je ještě možné zvrátit klimatické změny a zastavit vzestup hladiny moří, a pokud ano, jak dlouho to bude trvat? Nebo možná jsme všichni v podivném kolektivním spánku, a až se probudíme, uvědomíme si, že to všechno byl hrozný sen.“
Fotografka Daisy Gaston působící v Londýně a její snímek Performer. „V únoru 2020 jsem strávila měsíc na karibském ostrově Curaçao dokumentováním života návrháře Ludgene, nejslavnějšího návrháře karnevalových kostýmů na ostrovech. Jako jeden z mála otevřeně queer mužských umělců je vzorem a vůdcem komunity a posouvá hranice sebevyjádření.“
Vítězný snímek švédského autora Ingvara Kenneho zobrazuje japonského zahradníka Lia, který je součástí jeho stále běžícího dokumentárního projektu nazvaného Občan: Portréty od roku 1994. „Za posledních 26 let jsem vyfotografoval lidi z šedeáti různých zemích, které jsem potkal během své životní cesty,“ uvedl k snímku.
Rohit Iyer z Indie a jeho vítězný snímek Kam nevedou žádné cesty. „Nejúžasnější věcí na plachtění je fakt, že když jste tam venku ve vlnách, změní vás to. V srpnu 2016 jsem měl to štěstí, že jsem mohl plout s rybáři z indického Goa a dokumentovat jejich život v mořských dálavách, kde kromě vln nic dalšího není. Tento snímek jsem vytvořil během cesty dlouhé dva týdny, zachycuje rybáře odpočívající po dlouhém dni marného vyhlížení jakéhokoli potenciálního úlovku.“
Carloman Macidiano Céspedes Riojas, peruánský fotograf žijící v Argentině, a jeho vítězný snímek, který je součástí projektu dokumentující život LGBT přistěhovalců v Buenos Aires. Přišli sem hledat lepší budoucnost a svobodu vyjádřit svou podstatu, kterou doma nemají.
Vítězný snímek německé fotografky Mirji Marii Thiel nazvaný Lilly a Waltraud. Lilly (85 let) a Waltraud (76 let) tvoří pár 12 let. Waltraud se narodila jako Walter, v 80. letech podstoupila v Německu operativní změnu pohlaví. O svém partnerství s Lilly říká: „Nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná a naplněná!“ Fotografka s párem pracovala v červenci 2020 v jejich prázdninovém sídle na pobřeží Baltského moře v rámci dokumentárního cyklu All This Love, na kterém stále pracuje.
Vítězný snímek Jacka Lewise: Zachycuje fotografku jménem Nargín, která se svou rodinou uvízla v uprchlickém táboře Moria na ostrově Lesbos v Řecku.
Vítězné fotografie jsou součástí putovní výstavy, která svou cestu po světě začne 18. února na australském mezinárodním festivalu fotografie PHOTO 2021, poté se přesune na irský Belfast Photo Festival.
