Dobrovský & Šídlo: Samizdatové Lidovky a další příběhy z doby listopadu 1989

Jaké vzpomínky měli v roce 1989 studenti gymnázia Jindřich Šídlo a tehdejší disident Jan Dobrovský? A co svědčilo krátce před listopadem 1989 o erozi režimu? K podcastu Paměti národa jsme pozvali studenty pražských gymnázií.

Kromě práce ve výměníku motolské nemocnice pracoval v roce 1989 Jan Dobrovský i pro redakci samizdatových Lidových novin. Což byl sám o sobě fenomén, který by ještě v polovině 80. let byl jenom disidentským snem. Pustit se do podobného podniku v roce 1987 byla odvaha. „Václav Havel byl k tomu skeptický, můj tatínek Luboš Dobrovský byl vyloženě proti, že to bude jenom ztráta času a peněz,“ vzpomíná v podcastu Jan Dobrovský.

Přesto se Lidovky – kopírované na tajně dovezených západních kopírkách a připravované skupinou přísně zakonspirovaných spolupracovníků (v čele s Janem a Jiřím Rumlovými a Rudolfem Zemanem) – staly jedním z mostů mezi disidenty a takzvanou šedou zónou.

Mělo to své paradoxní momenty. „Bylo to aktuálnější než den staré Rudé právo. Když to máma přinesla domů, tak pokyn zněl, že si to můžu přečíst, abych něco věděl. Ale to, co vím z těch Lidových novin, nesmím nikde říct. A v tomhle žil celý stát,“ vzpomíná Jindřich Šídlo.

Nejenom příklad samizdatových Lidovek svědčil o postupné erozi režimu, o kterém si ale nikdo nemyslel, že nakonec padne za pouhé dva týdny. Byla to zkušenost, která je generačně nepřenosná. O to víc potěšily erudované otázky studentů Gymnázia Paměti národa i dalších pražských středních škol, kteří se natáčení zúčastnili.

Jak složité bylo všechny listopadové demonstrace organizačně zvládnout při tehdejších komunikačních možnostech? A bylo dobře, že po listopadu v mnoha případech už nedostali větší šanci osmašedesátníci jako Alexander Dubček?

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.