Hlavní obsah

Bradáčová: Za lži, urážky a nenávist na internetu budou padat tresty

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

„Spousta pachatelů trestných činů si neuvědomuje, že i prostor sociální sítě je regulován stejnými pravidly jako v reálném světě.“

Reklama

„Diskuse kolem covidu a očkování situaci ještě vyhrotily, násilí a nenávistné výroky se ještě více zintenzivnily,“ říká vrchní státní zástupkyně. V rozhovoru uvádí plány, jak se stavem, který gradoval po celý rok 2021, bojovat.

Článek

Závažnost verbálních trestných činů – vyhrožování násilím, urážky a šíření lží – se v prostředí internetu a sociálních sítí podle mínění pražské vrchní státní zástupkyně tak vygradovala, že na ni musí policie i žalobci aktivně reagovat.

„Ty výroky už jsou často takové intenzity, že naplňují trestné činy výtržnictví,“ říká Lenka Bradáčová. Očekává, že vynesení konkrétních trestů pro pachatele těchto činů by mohlo sehrát důležitou roli, když se o nich lidé dozvědí: „Budou tak vědět, která jednání v prostoru internetu dovolena nejsou, protože ubližují druhým, a která jsou postihována, protože dovolena být nemohou.“

5 konkrétních kroků

V rozhovoru vrchní státní zástupkyně popsala několik konkrétních kroků, které hodlá prosazovat:

  • Zrychlí se soudní spory na ochranu osobnosti.
  • Policie bude mnohem aktivněji než dosud vyhledávat v prostoru internetu trestné činy, které se tam objevují.
  • Vznikne celorepublikový útvar, který se bude specializovat na kyberkriminalitu a terorismus.
  • Budou zavedeny legislativní úpravy kvůli předávání informací od provozovatelů sociálních sítí, a to i v rámci mezinárodní pomoci mezi jednotlivými státy.
  • Povede se diskuse o speciálních zákonných pravidlech pro úpravu komunikace v prostoru internetu a sociálních sítí.

Rozhovor s Lenkou Bradáčovou na toto téma navazuje na první část, kterou jsme zveřejnili zde v minulých dnech a jež se týkala vyšetřování závažných hospodářských trestných činů, průtahů v kauze Čapí hnízdo i spolupráce s ministry spravedlnosti.

Zde vám přinášíme druhou část rozhovoru.

Jaký byl váš nejsilnější dojem z roku 2021?

Možná čekáte, že to bude některá z trestních věcí, které jsme zpracovávali, ale je to společenská situace, která je už dva roky ovlivněná covidovou situací. Pozoruju to kolem sebe, promítá se to i do trestních řízení, do postupu státních zástupců – skutečně rozdvojená společnost, která není schopná a ochotná dohodnout se téměř na ničem. A diskuse kolem covidu a očkování to ještě vyhrotily, násilí a nenávistné výroky na internetu se ještě daleko více zintenzivnily. To je pro mě ten největší moment k přemýšlení. Kudy se bude toto jednání ubírat, jak na něj trestní justice zareaguje… To, co se objevuje v prostředí internetu, ta sílící nenávist ve vztahu k jednotlivcům i skupinám, které se nějak myšlenkově vymezují, ty střety se začínají stupňovat.

Říkala jste, že se to promítá i do postupu státních zástupců. Jak konkrétně?

Jsou to úvahy a rozhodnutí o tom, které výroky v prostoru internetu postihovat, které už jsou za hranicí svobody slova a naplňují znaky konkrétních trestných činů. Teď nemluvím o Vrchním státním zastupitelství v Praze, které se zabývá tou nejzávaznější hospodářskou a korupční kriminalitou, ale o státních zastupitelstvích průřezově. Od okresu až po to vrchní, které také na tyto projevy reaguje v oblasti terorismu. V uplynulém roce jsme zaznamenali různé verbální útoky na orgány veřejné moci, vládu, hygienu, parlament, které byly motivovány jejich postupem proti pandemii, byly motivovány nenávistí proti následkům, které vyvolala rozhodnutí právě těchto orgánů veřejné moci. Některé z nich jsou kvůli obsahu a intenzitě prověřovány jako vyhrožování teroristickým trestným činem, proto se tím už zabývá i Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Kvůli osvětě by tady měl určitou roli sehrát trestní postih, o kterém se lidé dozvědí, a budou tak vědět, která jednání v prostoru internetu dovolena nejsou, protože ubližují druhým, a která jsou postihována, protože dovolena být nemohou.
Lenka Bradáčová

Kolik takových případů zkoumáte?

Ty, které se dotýkají terorismu, jsou v řádu jednotek. Jde o ty nejzávažnější projevy spojené s výhrůžkami násilím vůči státním orgánům z důvodu jejich výkonu pravomocí. Pak je ale celá řada trestných činů, které mají tu nenávistnou pohnutku, ať už se to týká sociálního zařazení, víry, etnika, ale samozřejmě také výtržnosti. Málokdo si uvědomuje, že v prostoru internetu se pohybujeme ve veřejném prostoru a obecně platí, že na veřejnosti se nesmíme dopouštět výtržností v podobě nějakých hrubě neslušných výrazů a útoků na čest a osobnost dalších lidí. Toto pravidlo jako by se na internetu vůbec nedodržovalo. Vulgarismy, hrubé výroky, urážky na adresu jednotlivců jsou už takové intenzity, že podle mého názoru trestné činy výtržnictví naplňují a státní zastupitelství se do budoucna bude této problematice věnovat.

Doteď se tomu nevěnovalo?

Nikoli s výraznější aktivitou, zvýšila se však závažnost těch útoků.

Bude to znamenat nějakou výraznou změnu v práci státních zastupitelství?

Počet útoků na internetu se mnohonásobně zvýšil. Je to možná dáno také tím, že i někteří politici přinesli do veřejného prostoru vulgaritu, pomluvy… Platí, že právě projevy elit mnohdy vymezují hrací pole i pro ostatní. Co je dovoleno takzvaně elitám, může být dovoleno i mně. To je často i obhajoba. Obhajoba u takových projevů je také velmi často spojena nikoliv s odvahou, ale se zbabělostí: většina pachatelů těchto trestných činů, které se nám podaří odhalit, se hájí tím, že profil na sociální síti, většinou na Facebooku, není jejich, že ho někdo zneužil. Většina těch pachatelů se nechce ke svému výroku přihlásit, vlastně si za ním nestojí, ztratí domnělou odvahu.

Tu mají, jen když si myslí, že jsou schovaní a nikdo na ně nemůže?

Sází na zdánlivou anonymitu facebookového profilu. Neuvědomují si, že stejně jako má dopad můj výrok na veřejnosti u fyzicky přítomných osob, tak má ještě větší dopad v prostoru internetu právě proto, že k facebookovým profilům a k takto šířeným informacím přistupuje veliká spousta lidí. Bavíme se o statisících čtenářů, reakcí. Ty dopady jsou mnohdy mnohonásobně vyšší, než když se dopustíte nějaké výtržnosti, hrubého vulgárního výroku mezi několika lidmi v reálném světě. Spousta pachatelů trestných činů si ale neuvědomuje, že právě i prostor sociální sítě, internetu je regulován úplně stejnými pravidly jako v reálném světě.

Pojďme to čtenářům trochu víc vysvětlit: co konkrétně hrozí za šíření nenávisti? Kde přesně končí hranice svobody a začíná trestný čin výtržnictví?

Svoboda projevu má své limity a končí tam, kde začíná svoboda jiných. Ať už je to ochrana cti, dobrého jména, ať je to ochrana jejich příslušnosti k nějakému etniku, národnosti. Bavíme se tedy o výrocích, které naplňují buď skutkovou podstatu přestupku, nebo trestného činu. Výroky, které jsou motivovány nenávistnou pohnutkou, hrubé neslušnosti typu hrubě vulgárního výroku, fyzické výhrůžky, pomluvy… Obecně možno říci výroky, které porušují pravidla občanského soužití. Podle konkrétní intenzity se může pachatel dopustit i trestného činu.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

„Je zvláštní, kolik lidí je ochotných novinářům amatérům naslouchat a sdílet jejich názory s dalšími lidmi. Od lékaře amatéra by nikdo operovat nechtěl.“

Předpokládám, že se zde bavíme spíš o podmíněných trestných činech.

Vždycky nerada mluvím o trestu, protože trest má být individuálně určen, a když mluvíme o trestních sazbách, tak si myslím, že ne vždy to musí znamenat pro čtenáře důležitou informaci. Tím, kdo nakonec určí výši trestu, a v případě všech možných polehčujících okolností to nakonec může být i pod zákonnou trestní sazbou, je soud. Stačí se bavit o tom, že to jsou trestné činy, a za trestný čin může následovat celá škála různých druhů trestů.

Zmínila jste, že do veřejného prostoru v posledních letech vnesli i někteří politici vulgaritu, pomluvy… Vybavil se mi Miloš Zeman s celou řadou svých výroků, včetně těch, za které mu soud nařídil omluvu, ale místo něj se omlouvalo ministerstvo financí. Což musí být pro laiky naprosto bizarní ukázka toho, že si s tímto problémem stát neví rady. Nechybí tu konkrétní případy, že se tyto věci naopak naprosto jasně trestají?

Ty projevy se v prostoru internetu objevují postupně po celou dobu od jeho vzniku, změnila se míra a intenzita. I s kolegy se často zamýšlíme nad důvody a také nad řešením těchto věcí. Trestní právo je tím posledním systémem, nejpřísnějším sankčním systémem. Mělo by fungovat i správní trestání, měly by fungovat rychlé spory na ochranu osobnosti. Rychlé řešení těchto sporů u civilních soudů. Má to také širší souvislosti se vzděláním, s kritickým myšlením. Všechny tyto výroky, o kterých se bavíme, jistým způsobem souvisí s tím, že sociální sítě jsou platformou, která lidem dává nebývalé možnosti pro výměnu informací. Dříve veřejné sdělovací prostředky v rámci takzvané odpovědné žurnalistiky, redakční politiky, z veřejného prostoru v dobrém odfiltrovaly hlouposti, fake news. Dnes může být de facto každý novinářem amatérem, který sděluje celou řadu informací, neověřených, nepravdivých. A je zvláštní, kolik lidí je ochotných těmto novinářům amatérům naslouchat a sdílet jejich názory s dalšími lidmi. Od lékaře amatéra by nikdo operovat nechtěl.

Je to možná dáno i tím, že i někteří politici přinesli do veřejného prostoru vulgaritu, pomluvy… Platí, že právě projevy elit mnohdy vymezují hrací pole i pro ostatní. Co je dovoleno takzvaně elitám, může být dovoleno i mně. To je často i obhajoba.
Lenka Bradáčová

Čím si to vysvětlujete? A hlavně – co s tím?

Připadá mi, že tady technika předběhla lidského ducha. Proto si myslím, že to nejpodstatnější je vedle vzdělání a kritického myšlení přemýšlení o legislativních pravidlech, případně i speciálních legislativních pravidlech pro úpravu komunikace v tomto prostoru. Tím vůbec nemyslím zásah do svobody slova, ale kvůli osvětě by tady měl určitou roli sehrát – a to jste řekl správně – trestní postih, o kterém se lidé dozvědí, a budou tak vědět, která jednání v tomto prostoru dovolena nejsou, protože ubližují druhým, a která jsou postihována, protože dovolena být nemohou. Na této osvětě je potřeba ještě zapracovat.

Zkuste tuto osvětu udělat teď: co tedy ani do facebookových diskusí nepatří a vyskytuje se to tam poměrně běžně?

Hrubé neslušnosti, které útočí na čest. Vulgarity. Výhrůžky fyzickým násilím. Verbální projev, který běžně v reálném čase a světě umíme posoudit jako výtržnost. Každý, kdo nějakým takovým výrokem přispívá do prostoru internetu, by si měl položit otázku, jestli je schopen, ochoten a je správné, aby se vydal na nějaké fórum, kde budou reálně přítomni lidé, stoupl si tam na tribunu a pod svou identitou prohlásil takovýto výrok. A pokud si myslí, že ano, tak pak nechť je přesvědčen o jeho správnosti a pak si tedy nejspíš za takovým výrokem stojí a sdělí ho i do prostoru internetu. Ale jak jsem řekla, obhajoby, s nimiž jsme měli možnost se setkat, svědčí spíše o opaku.

Definice tedy existují, trestné činy popsané jsou. Tak v čem je tedy zádrhel?

Záleží to jen na práci policie. Policie musí daleko více než dosud vyhledávat v prostoru internetu a reagovat na trestné činy, které se tam projevují. Být aktivní. Vyhledávat a projevovat větší aktivitu. Ano, někdy je obtížné dohledat pachatele, skutečného majitele účtu nebo osobu, která na ten účet přispívá, ale musíme se o to pokoušet. Nejspíš tu bude potřeba nějakých legislativních úprav kvůli pravidlům předávání informací od provozovatelů těchto sociálních sítí, a to i v rámci mezinárodní pomoci mezi jednotlivými státy. Tato problematika je velmi roztříštěná. Také se vede diskuse, na koho přenést odpovědnost. Zda na provozovatele sítí, nebo zda to bude nějaký další subjekt, který zodpovídá za obsah.

Vy sama jako vrchní státní zástupkyně, v této věci chcete být aktivní?

Už v předchozích letech jsem si nechala na podřízených státních zastupitelstvích provádět analýzy ve vztahu internetové kriminality ke schopnosti policie odhalovat její pachatele. Myslím si, že je naprosto nezbytné zřídit celorepublikový útvar, který se bude na tento problém specializovat. To říkám už několik let. Útvar, který se bude zabývat kyberkriminalitou a terorismem, který je co do způsobu odhalování velmi podobný. Tento útvar by měl zaštitovat směrem k policii analytické vyhodnocování informací a postupy, které se týkají prověřování a vyšetřování kybernetické kriminality. Tuto problematiku budu chtít akcentovat i ve vztahu k podřízeným státním zastupitelstvím a vedení policie.

Deset let ve funkci. A co dál?

Tyto debaty nejspíš povedete i s novým ministrem spravedlnosti, kterým je Pavel Blažek, shodou okolností člověk, jenž vás jako člen Nečasovy vlády v červenci 2012 jmenoval vrchní státní zástupkyní. Moje otázka ale zní: bilancujete už po těch deseti letech?

Já bilancuji každý rok. Když jsem sem přicházela, tak moje představa byla, že zhruba do dvou let se zruší Vrchní státní zastupitelství v Praze, s tím počítala i předloha, kterou právě ministr Blažek předložil do legislativního procesu a dostala se až do druhého čtení – vlastně nejdál, kam se takováto koncepční novela za poslední desítky let dostala. Pak nastal pád Nečasovy vlády a všechno se ubíralo jinak. Přišla na řadu nová vize – přestavět tento úřad na úřad, který by měl mít renomé, důvěru, respekt. Každý rok jsem bilancovala, budu i teď. Vím, co chci prosazovat další rok – a není toho málo. Nového ministra znám z předchozí doby jako pragmatického politika a vyjednavače, který je ochoten a schopen naslouchat napříč justicí. Možná je tu tedy prostor na to, začít mluvit o koncepčních změnách, které by se mohly prosadit, ať už v legislativě, nebo v systému a fungování justice jako celku.

Například?

Například otázka elektronického trestního řízení, které by mělo vyústit elektronickým spisem. Neslibujme si, že trestní řízení nějak razantně zkrátí nový trestní řád. To je lichá představa. Nový trestní řád může některé mechanismy zrychlit, ale není to to, co bychom očekávali. Podle mě je potřeba se bavit o tom, že analytické systémy, informační systémy v justici jsou zastaralé. Je potřeba začít pracovat na nových. To bylo mělo vyústit v elektronický trestní spis. To je jedna z věcí.

Další: ministr spravedlnosti by se měl pokusit koncepčně definovat trestní politiku státu. Říci, co od aktérů trestní justice stát očekává, a nikoliv pouze částečnými novelami upravovat jejich postupy a bez jakékoliv zpětné analýzy měnit stále pravidla a očekávat nějakou převratnou změnu. Definování koncepce trestní politiky se musí dotknout problematiky trestání, výkonu trestu, ukládání sankcí. Je to otázka restorativní justice, systémů probací a dohod. To jsou všechno koncepční věci, které bych očekávala, že by do budoucna mohly být aspoň nastartovány.

Máte za to, že nástup Pavla Blažka je příslibem toho, že se o tom povede diskuse?

Podle mě je to alespoň příslib toho, že se o těchto věcech zahájí debata. V předchozích letech žádná taková nebyla.

Navážu na původní otázku ohledně bilancování po deseti letech. Váš mandát není ze zákona jinak omezen. Přemýšlíte o tom, jak dlouho v této funkci chcete setrvat?

Můj mandát není omezený, ale ať tento, nebo další ministr určitě bude pracovat na nové úpravě. Pro mě je důležité, v jaké podobě ta změna bude nastavena, podle jakých pravidel budou vybíráni ti další funkcionáři. Se změnou zákona přijde nějaké přechodné období, které bude kratší či delší. To bude politická otázka na uvážení ministra a parlamentu a v rámci toho období se vymění velká spousta, ne-li všichni funkcionáři státního zastupitelství.

Kandidatura na prezidentku?

Vy mi z té otázky vždy diplomaticky vyklouznete. Jde mi čistě o váš osobní pocit, jestli deset let v této funkci není příliš dlouhá doba. Jestli nepomýšlíte na konec?

Pro mě je důležité, že tato funkce mi umožňuje měnit a ovlivňovat věci. A já bych ráda přispěla k tomu, aby nová pravidla byla nastavena tak, aby státní zastupitelství skutečně nic z těch standardů, které mu umožňují nestranně rozhodovat, neztratilo. To bude předmětem vyjednávání následujících měsíců.

Rozumím. Zatím jste si tedy žádné soukromé datum před sebe nepostavila? Tohle je můj „deadline“ a pak končím?

Ne, mým podstatným milníkem je, pokud se budou měnit pravidla, jakože si myslím, že ano, tak jak budou vypadat.

Ony úvahy mne mohou těšit, to je ale vše, co vám mohu z pozice vrchní státní zástupkyně na otázku odpovědět.
Lenka Bradáčová

Zeptám se na rovinu. Za rok budou prezidentské volby. Když se vás můj kolega ptal před dvěma lety, zda přemýšlíte o kandidatuře na hlavu státu, tak jste odpověděla: „Ony úvahy mne mohou těšit, to je ale vše, co vám mohu z pozice vrchní státní zástupkyně na otázku odpovědět.“ Co mi řeknete dnes?

Odpověď je stejná.

Úvahy vás těší. A nic víc mi k tomu neřeknete?

Ano, ta důvěra mě může těšit a těší mě už jen to, že se mě ptáte, ale nic k tomu nemohu říct.

Nemůžete. A chtěla byste?

Já myslím, že to je celá odpověď.

Rozumím. Ono se to nejspíš vylučuje s dalším působením na vrchním státním zastupitelství. Je to tedy předčasné?

Co jsem řekla, je všechno, co vám k tomu teď mohu říct.

Reklama

Doporučované