Článek
„V kontextu dnešní situace, kdy současní političtí představitelé Ruska vedou agresivní válku proti Ukrajině, vznášejí vůči nezávislé zemi nepřijatelné imperiální nároky a pro dosažení svých absurdních a protiprávních cílů způsobují humanitární katastrofu a neváhají páchat válečné zločiny, bohužel vystupuje historický kontext, v němž se Čajkovského opera odehrává, do popředí a stává se citlivým tématem, nad nímž nelze zavírat oči s poukazem, že je to ‚jen pohádka‘,“ píše umělecký ředitel Opery Národního divadla Per Boye Hansen zaměstnancům.
Vedení Národního divadla se tak rozhodlo v příští divadelní sezoně nerealizovat připravovanou operu Střevíčky. „(…) považujeme za zcela nevhodné (…) poskytovat proputinovské propagandě jakoukoli možnost následně zneužít umělecké tvorby k sebemenšímu ospravedlňování zločinných úmyslů a skutků ruského politického vedení,“ píše dál Hansen.
V posledním odstavci interního sdělení však šéf Opery zdůrazňuje, že „v žádném případě nejde o bojkot ruské kultury a umění“. To je podle něj „nedílnou součástí civilizovaného světa a světového kulturního dědictví“.
Čajkovského Střevíčky
Opera Střevíčky je přepracovanou verzí opery ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského Kovář Vakula. Zkomponoval ji v roce 1874. Libreto napsal J. P. Polonskij na motivy Gogolovy povídky.
Kontext vysvětluje šéfdramaturg Opery Národního divadla Ondřej Hučín:
„Sama o sobě opera nemá politickou tendenci, je to fantastická pohádka napsaná podle Gogolovy povídky z cyklu Večery na samotě u Dikaňky. Gogol se na vše díval takovým poťouchlým pohledem. Vše pro něj bylo hodné kritiky nebo smíchu.
Jenže zároveň opera obsahuje kontext, na jehož pozadí se odehrává. V pohádkách běžně nevíme, kam hloupý Honza jde, k jakému panovníkovi, ale v této pohádce je kontext reálný. Odehrává se na přelomu 18. a 19. století za panování Kateřiny Veliké II. V tom už je za současného kontextu problém. Za této vlády se Ukrajina na dlouhou dobu stala državou carského Ruska. Nevhodnost příběhu v současnosti spočívá v tom, že kdesi na ukrajinské vesnici žije kovář, který je zamilovaný do dívky. Ta mu z rozmaru slíbí, že si ho vezme, jen když ji donese střevíčky, jaké nosí sama carevna. Ukrajinský kovář se vydá k carskému dvoru v Petrohradu. Tato rovina implikuje to, že jakmile chce prostý obyvatel Ukrajiny něčeho dosáhnout, něčeho žádat, musí se vypravit na ruský carský dvůr.
V rámci té opery je to otázka druhotná, ale v současném kontextu je to hrozně nevhodné. Je to jako kdyby v roce 1968 u nás vzápětí po ruské okupaci někdo vyšel s divadelním představením, které by se věnovalo úspěchům ruského vojska za Napoleona nebo recitoval verše o rudoarmějcích.“
„Změna v návrhu dramaturgického plánu, který dosud nebyl určený ke zveřejnění, je interní záležitostí Národního divadla,“ doplnil později mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. „Stojíme na straně Ukrajiny a respektujeme rozhodnutí inscenátorů nepodporovat vyprávění o ‚Velké‘ ruské říši,“ dodal.
„Je to sice interní záležitost, ale jsem docela rád, že se to dostalo do veřejného prostoru. Diskuze o tom, co v kultuře je přijatelné a zda kultura v sobě má politický obsah, je důležitá,“ komentuje pro Seznam Zprávy šéfdramaturg Ondřej Hučín.
„Nechci z opery dělat kulturu, co se pohybuje ve vysokých sférách a nemá s ničím co do činění. To tak není,“ pokračuje Hučín. Plánovaná premiéra v příští sezoně už měla nasmlouvaného dirigenta, sólisty i kostýmy a výpravu. Ve chvíli ruské invaze na Ukrajinu dramaturg přemýšlel, zda jsou Střevíčky i přesto na prknech Národního divadla „hratelné“. Po schůzce s režisérem Lukášem Trpišovským a dalšími členy inscenačního týmu se jednohlasně shodli na zrušení.
Ve stanovisku mluvčí Staněk a poté i Hučín upozorňují na množství inscenací ruských autorů, které stále jsou a budou součástí programu Národního divadla i Opery i Baletu. Zmiňuje představení Dostojevského Idiota, Čajkovského Labutího jezera nebo Prokofjevovy Popelky.
