Jogurt za 4 koruny, bonboniéra za 19. Lidé hledají, jak ušetřit na jídle

Kečup za desetikorunu. Capuccino, osm balíčků, zlevněno ze šedesáti na pětadvacet korun. Nebo měkký zrající sýr z Francie, jehož cenu prodejci snížili z 85 korun na padesát.

To jsou některé z cenových „trháků“, které lákají klienty levných potravin v brněnské Masarykově ulici.

Je pátek, krátce po deváté ráno. V úzké podlouhlé prodejně po cenovkách mihotají očima desítky zákazníků. Za skleněnými přepážkami pípají všechny čtyři pokladny.

Právě zlevněnky kvůli vysoké inflaci a zdražování potravin zažívají nápor. „Obrat v posledních měsících vzrostl o deset až patnáct procent. Hodně se projevil příchod lidí z Ukrajiny. Velmi přemýšlejí, kde co nakupovat. Pracující chlapi k nám chodili už před válkou a řekli o nás i ženám s dětmi. Nepotřebovali jsme nějakou speciální reklamu,“ vypráví pro Seznam Zprávy obchodní zástupce firmy DKS Morava Miroslav Krejčiřík. Podle něj však zlevněnky necílí jen na ty nejchudší.

Uvnitř prodejny se mísí čeština, ukrajinština i slovenština. Převažují starší ženy, nakupují tam ale všechny věkové skupiny.

„Někteří lidé vydělávají statisíce a jdou jen kolem. Chtějí vidět, co máme zajímavého. Jiní nemají peníze a chtějí ušetřit. Je to velmi individuální,“ přibližuje Krejčiřík.

Obchodní síť na Moravě provozuje sedm prodejen. Ta v centru Brna – jen pár desítek metrů od vlakového nádraží – patří k nejvytíženějším.

V pátek se v posuvných dveřích střídá jeden klient za druhým. A v uličkách se s košíky sotva proplétají. Je mezi nimi také 78letá Jana Šildová. „Když nafasují nové zboží, tvoří se tady nekonečné fronty,“ posteskne si.

V mnoha regálech leží výrobky označené ručně psanou cedulkou „Po minimální době trvanlivosti“. Jsou to potraviny, které lze běžně jíst i po uvedeném datu. Mohou sice ztratit původní chuť či texturu, zákazník to však většinou vůbec nepozná.

„Nevím, čeho by se klienti měli bát. Je to celoevropský byznys. Na Západě takových obchodů funguje jako hub po dešti. Tady se na to někteří stále dívají skrze prsty. Za patnáct let, co fungujeme, jsme neměli sebemenší problém,“ vypráví Krejčiřík.

Prodejny ale nabízejí i zahraniční potraviny, které jiné řetězce neprodávají vůbec. „Chodím sem hlavně pro levné sýry. Tam vzadu mají jogurty, které běžně stojí šestnáct korun a teď je prodávají za sedm. To je výhoda, ne?“ mrkne Šildová.

Jinak je z drahoty v šoku. „Je to horor. Není možné, abych někde dala za půlku chleba čtyřicet korun. Olej stával 26 korun, dneska stojí sedmdesát korun.“

I před osmdesátinami chodí každý den brigádně uklízet. A přiznává, že na cenovky hledí mnohem víc než dřív. „Elektřina, voda, nájem, všechno zdražené. Co máme dělat? V mém věku podnikat už nemůžu, krást neumím a na jiné věci jsem stará. Takže zbývá jedině smeták. Beru to s humorem,“ směje se.

Říká, že při současném tempu zdražování by jí starobní důchod nevystačil. „Bez přivýdělku by mi z důchodu zbylo tak akorát na prášky, které bych polkla a bylo po mně, anebo na nějaký provaz. Pro podporu bych si v životě nešla, tak raději makám,“ líčí těžkosti a ukazuje v tašce jogurtové poháry. Jeden vyjde na čtyři koruny.

Na skleněné výloze jsou fixou vypsané výhodné pobídky k nákupu. „Velký výběr uzenin a mléčných výrobků – do vyprodání zásob,“ upozorňuje jedna z nich.

Spousta lidí se o levném nakupování bavit nechce. „Promiňte, nemám čas,“ odvětí muž ve středním věku, který opouští prodejnu s malým synem.

„Lidé berou nejvíc cukrovinky, jogurty, sýry, salámy,“ hlásí blonďatá padesátnice za kasou. Na dlouhé vybavování nemá čas. U pokladen se tvoří kratší fronta.

„Co jde nejvíc na odbyt? Nejběžnější potraviny. Záleží, co zrovna máme za zajímavou cenu. Vždycky to bylo a je o ceně,“ doplňuje Krejčiřík.

Jednou za týden nebo za čtrnáct dní sem chodí nakupovat taky šedesátnice Věra Pokorná. „Podražilo všechno. Klobásy, jogurty, salámy, chleba. Prostě věci, které běžně nakupujete. Sleduju ceny daleko víc, také tady šly trochu nahoru,“ říká.

Podle Krejčiříka však obchodní síť zatím příliš ceny nenavýšila. „Snažíme se je držet a snižujeme si marže. Díky většímu počtu klientů z Ukrajiny jsme si to mohli dovolit, ale nepůjde to věčně. Doléhají na nás dražší energie. Hodně teď zvažujeme, s kterými dodavateli smlouvy podepisovat,“ přemítá obchodní zástupce.

Seniorka Šildová tentokrát z obchodu odchází s poloprázdnou taškou. Její oblíbené sýry v akci neměli. A dodává, že složitější jídla už se jí často chystat nechce. „Vařím už jen pro psa. Nedávno jsem mu říkala: ‚Miláčku, nauč se žrát brambory, protože už nebudeme mít ani na maso.‘“