Článek
Lenka Bradáčová se po téměř deseti letech ve funkci pražské vrchní státní zástupkyně dostala do nové role.
Pokud se dosud její žalobci věnovali především hospodářské kriminalitě a korupci, nyní její úřad začíná dozorovat vyšetřování zločinů ve válce na Ukrajině.
Založila speciální tým, který společně s kriminalisty z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) shromažďuje důkazy proti pachatelům zvěrstev, které na Ukrajině páchá ruská armáda. Pro vyšetřovatele jsou nyní klíčová svědectví ukrajinských uprchlíků, kteří byli svědky běsnění ruských vojáků nebo znají osoby, které by takové informace mohly poskytnout.
„Podstatné je zajistit co nejdříve důkazy, kdy paměťové stopy obětí, svědků jsou přesvědčivé. Po letech by mohla být paměť nepřesná a svědectví by nemělo tak silnou důkazní hodnotu,“ popisuje aktuální snahu vyšetřovatelů Bradáčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Za Českou republiku vyšetřování dozoruje jí vedené Vrchní státní zastupitelství v Praze. Důkazy budou důležité nejen pro případný soud v naší zemi. Do akce se totiž zapojilo již dvanáct států Evropské unie a výsledkem může být zajištění takového množství důkazů, které by mohly posloužit pro mezinárodní soudní tribunál. Bradáčová nevylučuje vznik mezinárodního trestného tribunálu podobného tomu po 2. světové válce či válce v Jugoslávii. Dodává ale, že dostat ruské válečné zločince před soud by bylo závislé na politických změnách v Kremlu.
„V případě Ruska si myslím, že dostat pachatele před tribunál bude složitější než získat důkazy proti nim. Vše bude významně souviset s politickou situací v Rusku,“ míní pražská vrchní státní zástupkyně.
Dokud paměť slouží
Vaše státní zastupitelství se zapojilo do vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Můžete přiblížit, čím přesně se vyšetřovatelé budou zabývat?
Jsem ráda, že mohu říci, že česká policie, konkrétně Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), již zahájila úkony trestního řízení podle našeho trestního řádu. A to ohledně jednoho z válečných trestných činů, konkrétně zločinu použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje. Dozor vede žalobce vrchního státního zastupitelství v Praze.
Válečné zločiny se staly na Ukrajině. Na základě čeho tam můžeme pátrat po pachatelích?
Jelikož se jedná o věc neobvyklou, je třeba vysvětlit, že se tak děje s odkazem na takzvanou zásadu univerzality. Podle ní státy v zájmu mezinárodní spolupráce stíhají některé trestné činy bez ohledu na místo činu i osobu pachatele. České orgány tedy vedou vlastní vyšetřování o činech, které byly spáchány mimo její území.
Co všechno si lze představit pod válečnými trestnými činy?
Jde například o použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, válečnou krutost, persekuci obyvatelstva či plenění v prostoru válečných operací. Obecně se jedná o trestné činy, které definují porušení mezinárodních předpisů. Mezinárodní právo válečné omezuje bojující strany při volbě prostředků a způsobů vedení boje. Používat lze legálně jen takové prostředky či způsoby, které právo nezakazuje.
Co přesně je zakázáno?
Pro představu je například zakázáno používat jedy, střely způsobující zbytečné útrapy, dusivé a otravné plyny, biologické zbraně. Za zakázaný způsob boje lze v obecné rovině považovat takový způsob vedení boje, který poškozuje raněné, zajatce, civilní obyvatelstvo.
Přicházejí svědectví o znásilnění ruskými vojáky. I to se bude vyšetřovat?
Ano, je zakázáno nelidské zacházení, jinými slovy jednání, které nešetří životy obecně slabých a bezbranných. Jednání, které zásadně ponižuje jakýmkoli způsobem jejich důstojnost.
Jakým způsobem vyšetřovatelé z Prahy budou zajišťovat důkazy z válečného území?
Cílem řízení je zajistit důkazy o válečných zločinech prostřednictvím svědků, obětí, kteří hledají ochranu před válkou na území České republiky. Může se jednat o přímé svědky válečných událostí, zajímat nás budou i svědectví lidí, kteří mají zprostředkované informace o válečném dění.
Ruská válka na Ukrajině je přenášena téměř v přímém přenosu na internetu. Zejména sociální sítě mohou vydat velké množství důkazů. Zaměříte se na tento prostor?
Oproti předchozím válkám je toto velký rozdíl. Dnešní svět elektronických komunikací poskytuje vyšetřovatelům možnost zajistit velké množství autentických důkazů v podobě audio, video záznamů, fotografií, zajistit bezprostřední reakce osob v prostoru sociálních sítí, stejně tak jako možnost zjistit jejich identitu. Jsem přesvědčená, že to všechno ve spojení se svědeckými výpověďmi svědků může přispět k důkazně silnému popsání zločinů.
Lze tedy říci, že klíčová pro české vyšetřovatele bude kooperace s ukrajinskými uprchlíky?
Ano, základním předpokladem toho je ochota uprchlíků s policií spolupracovat. I k tomu by měla přispět veřejná informační kampaň, kterou by policie měla spustit do konce května. Úkolem pro všechny úřady a organizace, které jsou v kontaktu s uprchlíky, vysvětlovat jim možnosti, jak se obrátit na policii. Následně by byli dotazováni, zda mají relevantní informace o páchání trestných činů nebo jsou v kontaktu s někým, kdo takové informace má.
Podařilo se kriminalistům už získat nějaká svědectví?
Nemohu prozrazovat interní informace. Mohu ale říci, že policie měla a má informace pro to, aby mohla s vyšší pravděpodobností tvrdit, že na Ukrajině k takovým zločinům dochází a my byli schopni je v nějaké rovině popsat.
Vznikly v rámci NCOZ a vašeho státního zastupitelství speciální vyšetřovací týmy?
Ano. U NCOZ vznikl speciální tým, bude posilován personálně podle potřeb a podle množství úkonů, které bude třeba provést. Já jsem zde rovněž zřídila speciální tým složený ze čtyř státních zástupců a jednoho analytika.
Předpokládejme, že se podaří nějaká svědectví českým kriminalistům získat. Co bude následovat poté? Předáte důkazy nějakému mezinárodnímu vyšetřovacímu týmu?
Jsme součástí mezinárodní spolupráce, jde hlavně o koordinaci při předávání informací. Tu provádí Eurojust, neboli Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech. Ta koordinuje informace o trestních řízeních v zemích, které zahájily řízení.
Pokud policie shromáždí dostatek důkazů a zjistí, kdo je pachatel, jaký bude následný postup, když je vysoce pravděpodobné, že půjde o představitele ruské armády?
Pak by bylo možné rozhodnout o zahájení trestního stíhání a případně vydat příkazy k zadržení. To by znamenalo určitou izolaci pro tyto pachatele, protože by se minimálně nemohli dostavit na území republiky. To není ale všechno. Velice důležité mohou být tyto důkazy i pro případný mezinárodní tribunál. Podstatné je zajistit co nejdříve důkazy, kdy paměťové stopy obětí, svědků jsou přesvědčivé. Po letech by mohla být paměť nepřesná a svědectví by nemělo tak silnou důkazní hodnotu.
Jugoslávie a Norimberk
Pokud jednotlivé státy – řekla jste, že je jich už 12 – nashromáždí důkazy, žaloby před mezinárodním trestním tribunálem by mohly být silně podložené. Jaká je šance, že by se pachatele podařilo dostat před soud?
Pravděpodobnost by zvýšil fakt, kdyby Rusko v budoucnu spolupracovalo s mezinárodním tribunálem, ať již stálým či obdobou takového, který vznikl ad hoc po 2. světové válce v Norimberku. Samozřejmě těžko si představit, že by tak učinil režim Vladimira Putina. Ale může se podařit podezřelé zatknout mimo území Ruska.
Když se soudily zločiny jugoslávské války, dopadení pachatelů a jejich postavení před tribunál napomohl fakt, že v zemích, kde se původně válčilo, došlo ke změně politiky. Ta měla vůli ve vyšetřovacím procesu participovat. V případě Ruska si myslím, že dostat pachatele před tribunál bude složitější než získat důkazy proti nim. Vše bude významně souviset s politickou situací v Rusku.
Vy jste se vždy věnovala hlavně korupci a hospodářské kriminalitě. Je to pro vás a váš úřad zcela nová zkušenost vyšetřovat zločiny války?
Je to pro nás úplně nová zkušenost. Vedeme dozor jako jediné věcně příslušné státní zastupitelství. Ono samo posuzování jednotlivých činů podle mezinárodního válečného práva je pro nás nové. Oproti tomu je v naší praxi obvyklé, že každé typově závažné násilné jednání je předmětem šetření a obvykle se jej podaří objasnit a pachatele postavit před soud. Válka představuje neskutečné množství násilí, které se nepodaří ve většině případů ani popsat, o to méně identifikovat pachatele.
Důležitou součástí ruské okupace Ukrajiny je informační válka. Je toto další oblast, na kterou se kriminalisté po vypuknutí války na Ukrajině musí nově zaměřit?
V poslední době toho bylo ve veřejném prostoru o svobodě projevu a jejích limitech řečeno mnoho. Omezím se tedy na základní východisko. Svoboda projevu je jednou ze základních lidských svobod, ale není neomezená. Lze ji omezit zákonem tehdy, pokud je to v demokratické společnosti mimo jiné nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost. K tomu je třeba říci, že prostředky trestního práva lze posuzovat pouze ta nejzávažnější překročení svobody projevu.
Jak citlivé bude posuzování například toho, když někdo bude bagatelizovat ruská zvěrstva na Ukrajině?
Veřejnou debatu vyvolalo upozornění pana nejvyššího státního zástupce ohledně možného trestního postihu v případě schvalování ozbrojených akcí v souvislosti s útokem Ruské federace na Ukrajinu.
Takže ano, pokud je jednání pachatele významově jednoznačné a podněcuje k nenávisti nebo k použití násilí, glorifikuje a podporuje konkrétní akty a vykazuje vysokou míru závažnosti, potom je trestné. Dodávám, že trestně postižitelné potom zpravidla nejsou projevy politické či historické polemiky.
Čeho se tito „pochybovači“ dopouštějí z hlediska trestního zákona?
Znaky, které jsem popsala, mohou naplňovat trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Toho se dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo zločiny proti míru.
Jaká jsou aktuální čísla prověřovaných a stíhaných v této věci?
Statistická data zcela jednoznačně nasvědčují rozvaze policie a státních zástupců. Zatímco policie eviduje stovky skutků, trestní řízení bylo zahájeno v padesáti věcech a pachatel je stíhaný zhruba ve dvaceti případech.
Jakými evropskými mantinely se vyšetřování dezinformací může řídit?
Při posuzování toho, co je a není trestné, je třeba mít na paměti vymezení hranic svobody projevu Evropským soudem pro lidská práva. Svoboda projevu se vztahuje i na myšlenky zraňující, šokující či znepokojující, neboť takové jsou požadavky pluralismu tolerance a otevřenosti, bez nichž nemůže fungovat žádná demokratická společnost. Naopak ty, které šíří nenávist, xenofobii a jinou formu netolerance k hodnotám, o které se demokratické právní státy opírají, mohou být trestány.
Zhouba dezinformací
Česká veřejnost pomáhá ukrajinským uprchlíkům, vláda podporuje Ukrajinu i vojensky. Nemáte obavu, že tato solidarita časem přejde a situace se začne radikalizovat?
To je otázka především pro politiky. Lidé umějí velmi dobře identifikovat nespravedlnost spojenou s nedůvěrou. Ve všech jejích formách. V právu, sociální, vztahovou. Strach v nich potom obvykle vyvolává nejistota. Věřím, že společnost, která akcentuje hodnoty, je srozumitelná a usiluje o poctivý, solidární a spravedlivý přístup k jednotlivci, má šanci se otřesům ubránit.
Jak důležité bude, aby byly jasně stanoveny právní mantinely a nešířily se dezinformace, což by mohl být efektivní nástroj populistů?
Podle mě by se mělo jednat o podmíněný soubor opatření. O koncepci státu, která vychází ze strategické komunikace napříč veřejnoprávními institucemi a je zaměřena na ochranu hodnot, o něž se demokratické právní státy opírají. Za naivní považuji spoléhat při řešení tohoto problému jen na represi a trestní postih, jak se někdy dočítám. Znejistět, smazat hranici mezi správným a špatným, vyvolat dojem, že pravdu není možné nikomu a ničemu věřit, to je cíl dezinformací. A na to trestní právo samo o sobě nestačí.
Máte na mysli například výuku mediální gramotnosti?
Ano, je třeba pracovat na výchově k mediální gramotnosti. Nastavit i pravidla a podporovat kvalitní žurnalistiku. Zásadní je potom technologická úprava algoritmů šířících informace v prostoru sociálních sítí. A to tak, aby přestaly preferovat a zveličovat nepravdivé a navíc emocionálně zabarvené informace. A také aktivní obrana tím, co Američané označují za takzvaný protiprojev. Už v roce 1927 jej definoval jeden z amerických soudců slovy, že nejlepším lékem na špatné rady jsou rady dobré. A pokud existuje možnost odhalit prostřednictvím diskuse podvody a omyly, odvrátit zlo díky vzdělání, pak je lékem více projevů a nikoli vynucené ticho.
Máte obavu z možných společensko-politických důsledků války na Ukrajině?
Realistické je si přiznat, že válka tak blízko našich hranic ve sdíleném evropském prostoru bude mít ekonomické, potažmo společenské dopady. Ono samozřejmé přijímání jistot včetně naší bezpečnosti, o níž jsme nemuseli mnoho let každodenně uvažovat, se rozplynulo. Věřím však, že českou společnost i přes některé extrémní názorové proudy, které se však objevují ve všech společnostech, spojuje víra v demokratické hodnoty, v právní stát, ve spravedlnost. Můžeme je různě definovat, ale v principu jsou nám společné. Důležité je tuto víru neztratit.
Zaznamenali jste v českém webovém prostředí zvýšenou aktivitu ruských hackerů či trollů snažících se o šíření dezinformací?
V rámci trestních řízení, jimiž se zabýváme, nedisponuji daty, o něž bych svoje tvrzení mohla opřít. Z veřejných sdělení informačních služeb a řady nestátních organizací je však možno takový závěr učinit.
Zaznamenali jste už, že by někdo z ČR měl zájem jít bojovat za ruskou armádu, za proruské separatisty, respektive proti Ukrajincům?
Pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze proběhlo v minulosti několik závažných trestních věcí teroristických útoků, jichž se dopustili naši občané na území Ukrajiny. V mediálním prostoru byly označovány jako kauzy bojovníků na Donbasu.
Nemohu vyloučit, že se i v budoucnu budeme zabývat trestnými činy, jako je služba v cizím vojsku či styky ohrožující mír, a to podle začlenění bojovníků do ozbrojených uskupení a jejich cíle.
Zvýšila se v nějakém segmentu kriminalita v souvislosti s příchodem uprchlíků?
Z policejních statistik nic takového nyní nevyplývá. Aktuálně se uprchlická vlna růstem kriminality či zesílení jejich forem neprojevila.
Ve druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy, který publikujeme později, hovoří Lenka Bradáčová o tom, jak prezident Miloš Zeman svým chováním pošlapal důvěru ve spravedlnost.
