Článek
Manželovi oblečete neprůstřelnou vestu, nasadíte helmu, utřete z vousů slzy a popřejete hodně štěstí. Co dělat jiného. Seberete zbytky sil, děti, sednete na autobus nebo vlak a prchnete před zdivočelou ruskou armádou do Česka. Tam prý budete v bezpečí, tam se o vás postarají.
Načež vás v Praze po pár dnech nocování na nádraží šoupnu do stanu. A budete-li mít smůlu, někdo vám přeloží výroky pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti). Z novin vám vzkáže: „S ohledem na naplnění kapacit města doporučuje krizový štáb uzavření asistenčního centra pro uprchlíky v našem městě, pokud do úterý 17. května vláda ČR nezačne s přípravami relokačního mechanismu na základě krajského rozvrstvení kapacit ubytování, školství a lékařské péče.“
Máte za sebou traumatickou válečnou zkušenost. Několikadenní úprk, abyste před Putinovými vrahy zachránili alespoň potomky. Pár vyčerpávajících nocí na nádraží v cizí zemi. Teď sedíte s dětmi pod zelenou celtou. Ve stanu, jehož barva vám tak moc připomíná válku tam doma. Možná se cítíte jako ti nejposlednější, nejzapomenutější, nejponíženější lidé světa. Třeba jste plánovali, že za vámi dorazí bratr nebo babička. Alespoň nějaká naděje.
Ultimáta, jež vynáší primátor hlavního města země, od níž jste čekali spásu, s tím ale vůbec nekorespondují.
Co se změnilo po čtvrt roce?
Takto: pražský primátor má samozřejmě věcně pravdu. Uprchlickou krizi má řešit a řídit stát, nikoliv kraje, v tomto případě Praha. Vždyť ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) už 8. března, před více než dvěma měsíci, na tiskové konferenci vykládal: „Řešíme migrační vlnu nevídaného rozsahu. Něco takového jsme v Evropě nezažili.“
Aha.
O tři dny později už Seznam Zprávy psaly, že situace v Praze, ale i v Brně a Středočeském kraji eskaluje do takové míry, že politici „otevřeně mluví o tom, že budou muset v nejbližších hodinách ubytovat lidi v halách a tělocvičnách“.
Stany? V tu dobu a v atmosféře totální podpory Ukrajině by něco takového žádný příčetný politik nevyslovil.
A co se stalo po deseti týdnech? Těžko říct. Víme jen, že Praha se chce před běženci uzavřít. Přitom už v polovině března analýza uznávaného institutu PAQ Research hovořila o tom, že do Česka může přijít víc než 1,2 milionu lidí. A že v takovém případě by už musela s relokací pomoct Evropská unie. Děje se to? Kdoví.
I dětští váleční uprchlíci u nás každopádně musí kempovat na nádražích a ve stanech jako nějací nedobrovolní trampové.
Stanový kemp pro běžence v Troji:
Stanové městečko se nachází na pozemku mezi Povltavskou ulicí a Městským okruhem.
První stany stály už ve středu večer, zbytek hasiči stavěli přes noc. Je zde deset vojenských stanů o rozměrech šest krát devět metrů.
Přístřeší zde najdou uprchlíci z Ukrajiny, kteří se uchýlili na hlavní nádraží. To ale nemá šanci nápor uprchlíků pojmout.
Ke stavbě provizorního městečka byly použity vojenské stany. Uvnitř jsou skládací lehátka. Lidé tedy nemusí spát na zemi.
Součástí je sociální zázemí se sprchami a toaletami.
Připravuje se i kuchyně, kde si obyvatelé uvaří. Městečko bude připojeno i na energie, vodu a odpady.
Ale zpět k primátorovi Hřibovi. Jak už bylo řečeno, jeho hněv je podle všeho oprávněný. Ostatně od ministra vnitra Víta Rakušana si dnes vyslechl odpověď, která jej asi nenadchla. „Primátor Prahy upozorňuje na vyčerpané kapacity. My nejsme sociální inženýři a nejsme ani v době, kdy můžeme někoho někam deportovat. Je to naivní představa – převezte ty uprchlíky někam jinam,“ řekl Rakušan v pořadu Seznam Zpráv Ptám se já. „S primátorem Prahy komunikujeme a já se o dopisu vládě dozvídám z médií. To je mi líto. Musíme to řešit společně. Odmítám, že by vláda dosud udělala zásadní chyby,“ dodal.
Pardon, ale na politické půtky nyní opravdu není vhodná doba. Ať laskavě vláda i primátor dál dělají svoji práci – politicky vyjednávají. A Hřib nechť nebrečí do tisku. Přece ví, že mnoho českých médií má dnes mutace v ukrajinštině a ruštině. A že jej slyší i média ukrajinská a ruská.
Primátorova slova jsou tak vnímána optikou uprchlíků, necitlivá, skličující, pro válkou zraněné duše až zdrcující.
