Hlavní obsah

Komentář: Babiš může „účelovku“ vysvětlit soudu. Trvalo to příliš dlouho

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Ikonická jízdárna, podle níž dostala svůj název jak Farma Čapí hnízdo, tak i dotační kauza Andreje Babiše.

Reklama

Trestní řízení potřebuje změnu. Čapí hnízdo musí být poslední kauzou, u níž je podezření, že se vyvíjí podle toho, kdo je zrovna u moci.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Že Andrej Babiš nakonec zamíří k soudu, kde se časem konečně rozlouskne případ dotace na stavbu Čapího hnízda, je samo o sobě dobrá zpráva. Jinak je ale v kauze dobrého opravdu pomálu. Největší pochybnosti vyvolává čas, který policie a státní zastupitelství nad Babišovým prokletím strávily.

Jakkoli je Babišův právní tým bezpochyby elitní, pořád zůstává rozum stát nad tím, jak mohlo mezi trestním oznámením a podáním obžaloby uplynout nekonečných šest let. Během nich stihl být Andrej Babiš třikrát zbaven tří poslaneckých imunit plynoucích ze tří různých mandátů, Česko bylo pro ostudu kvůli trestnímu stíhání ministra financí a posléze i předsedy vlády a evropské orgány bily na poplach. Během toho všeho policie a státní zastupitelství vyšetřovaly, lavírovaly, dozorovaly, zastavovaly, doplňovaly, znovu lavírovaly. A úspěšně si huntovaly pověst svou i systému trestního řízení jako celku.

Zásadní posun zřejmě v očích žalobce Jaroslava Šarocha představovaly nové výpovědi svědků a analýza provedená na pokyn nadřízeného nejvyššího státního zástupce. Nelze si ale nevzpomenout i na Šarochovu zprávu z léta 2019, v níž obsáhle a přesvědčivě doložil vazby mezi „malou“ farmou a Babišovým holdingem, aby na samém konci poněkud nepochopitelně dospěl k zastavení trestního stíhání tehdejšího premiéra. Už tehdy se zdálo, že státní zastupitelství má na Babiše velmi solidně nabito a před případným soudem by mu dokázalo slušně zatopit, přesto došlo k zastavení stíhání, následnému zásahu nejvyššího žalobce a před kauzou se otevřely další dva roky vyšetřování.

Kauza sama přitom ve své podstatě není složitá. Firma účelově vydělená z obřího holdingu, anonymizovaná a posléze prezentovaná jako hračka pro děti majitele holdingu dostala dotaci pro malé podniky, ačkoli existuje nepřehlédnutelné podezření, že vazba mezi Farmou Čapí hnízdo a agrárním impériem nebyla nikdy přetržena. Detailů se za ty roky nashromáždily tuny, Babiš kauzu opletl mnoha dlouhými hysterickými projevy, v nichž se snažil podstatu podezření z dotačního podvodu zamlžit výkřiky, že nedošlo ke korupci (za což také nikdy nebyl ani náznakem obviněn), že farma zaměstnává lidi a že řádně platí daně a že dotaci firma vrátila – nic z toho opět s podstatou kauzy nijak nesouvisí, ale Babišovi se postupně povedlo vytvořit dojem, že je celý případ nesmírně zašmodrchaný, nepřehledný a kdo ví, jak to celé je.

Do bramboračky přispěli i tehdejší opoziční politici. Namísto aby suše konstatovali, že případ nesouvisí s výkonem mandátu, a není tudíž důvod uplatňovat poslaneckou imunitu, před každým hlasováním o Babišově vydání s gustem teatrálně studovali neveřejný trestní spis a trousili zasmušilé zasvěcené soudy o důvodnosti podezření.

Politická kultura, v níž bývalo trestní stíhání aktivního politika, natožpak vládního, bezmála nepředstavitelnou věcí, mezitím sunula svou laťku níž a níž.

Klíčovým slovem Babišovy argumentace byla vždy „účelovka“. Tvrzení, opět nijak nesouvisející s jednoduchou podstatou případu, že celá kauza je politicky motivovaná a má sloužit k jeho odstranění z politiky. Osvědčený podpůrný argument pak zněl, že kdyby Babišovo hnutí úspěšně nevkročilo na politickou scénu, žádná kauza Čapí hnízdo by nebyla. Výhodou tohoto tvrzení je fakt, že jej nelze vůbec nijak verifikovat. Snad jen mírně zpochybnit tím, že kauza spatřila světlo světa už v roce 2010, kdy nesrovnalosti kolem dotace popsal týdeník Ekonom. Víc než rok před Babišovým vstupem do politiky.

Babišovo letité a neustálé zpochybňování nezávislosti policejních vyšetřovatelů i státních zástupců celému trestnímu systému samozřejmě na dobré pověsti nepřidalo, zvláště když v něm šéf hnutí ANO nepřestal ani v premiérské funkci.

Proti Babišově omleté tezi o „účelovce“ lze bohužel po šesti letech směle postavit jinou, stejně nelichotivou hypotézu. Totiž domněnku, že nekonečné lavírování orgánů činných v trestním řízení bylo způsobeno obavou z Babišovy moci. Že se Babiš s principem nezávislosti některých institutcí odmítá zdržovat, víme dlouho. Ačkoli jeho bezprostřední nátlak na policii či státní zástupce nebyl – s výjimkou mnoha zlých slov – zdokumentován, byla by opatrnost trestních orgánů v podstatě pochopitelná. Nikoli však omluvitelná.

Je dobře, že Babiš nakonec dostane šanci prokázat svou nevinu před soudem, zatímco státní zástupci se budou snažit jeho argumentaci rozstřílet. Nabito by za šest let měli mít víc než důstojně. Celý proces by ale měla souběžně doprovázet zesílená debata o tom, jak by se systém trestního řízení mohl změnit. Návrhů je za léta na stole nepřeberné množství, začít se dá u pevnější a jasnější pozice nejvyššího žalobce, jehož dnes může vláda odvolat, kdykoli se jí zlíbí.

Hlavním cílem změn musí být minimalizace podezření, že část politicky exponovaných trestních kauz se minimálně ve fázi vyšetřování vyvíjí pode toho, kdo je zrovna u moci. Čapí hnízdo tento dojem bohužel dost silně podepřelo a bylo by dobré, kdybychom se napříště podobnými úvahami vůbec nemuseli zabývat.

Reklama

Doporučované