Hlavní obsah

Komentář: Jak se má KDU-ČSL prosadit, když klidnou silou je teď Fiala?

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Marian Jurečka bez problémů obhájil post předsedy.

Reklama

Lidovecký rébus: Jak se neztratit v koalici Spolu, zachovat samostatnou značku KDU-ČSL a nebýt čtyřprocentní stranou?

Článek

Sjezdy KDU-ČSL si nikdo z účastníků neuměl představit bez dechovky, která vyhrává před hlavním vchodem, a dívek v krojích, jež nikoho nepustí dovnitř bez povinného panáka slivovice a ochutnávky domácích koláčků. Před ostravským hotelem Clarion, kde se lidovci o víkendu sešli, to teď vypadalo úplně jinak: Byly tady vystaveny solární panely, rychlodobíjecí stanice a elektromobily nejen s bateriemi, ale dokonce i na vodík.

Lidovci jako by chtěli hned u vchodu každého hosta ohromit a jasně demonstrovat, že nejsou jen konzervativní stranou hájící tradiční hodnoty. Uvnitř ještě každý dostal letáček s obrázky a vysvětlením, jak si strana sní o budoucnosti: Každý rodinný domek bude energeticky nezávislý, se solárními panely na střeše, tepelným čerpadlem a elektromobilem v garáži.

KDU-ČSL se tím vším snaží zaujmout nové voliče kromě svých skalních příznivců na Moravě. Ví, že v české bezbožné společnosti to strana se slovem „křesťanská“ v názvu bude mít vždycky těžké, mnozí se jí budou posmívat a vnímat jako pobočku katolické církve.

V Ostravě se lidovci sešli v tak trochu schizofrenní situaci. Na jednu stranu hodně slavili a chválili se, protože jako součást trojkoalice Spolu přece vyhráli volby. A KDU-ČSL dokonce získala rekordních 23 křesel v Poslanecké sněmovně, nejvíc v polistopadové historii. Na druhou stranu průzkumy veřejného mínění jim opakovaně ukazují, že samostatně by ve volbách propadli, protože preference se pohybují pod pětiprocentní hranicí.

Co s tím? Hledání odpovědí zmíněnou schizofrenii jen potvrzovalo. Straničtí lídři – znovuzvolený šéf Marian Jurečka i nový první místopředseda Jan Bartošek – mluvili o tom, že by bylo fajn udržet co nejdéle fungující koalici Spolu, ideálně i pro příští sněmovní volby. Zároveň ale burcovali, že značka KDU-ČSL se v žádném případě nesmí rozpustit nebo zapadnout ve Spolu, a je třeba ji samostatně posilovat.

Jak tenhle rébus vyřešit? Jako první se nabízí už vyzkoušená varianta, kterou lidovci umí tak jako málokdo: být vnitřní opozicí ve vládě. Podobně jako to v 90. letech dělal Josef Lux v Klausových vládách, když kličkoval a kritizoval příliš rychlé a tvrdé ekonomické reformy, pro které předtím hlasoval.

Tahle možnost „zviditelnění“ se dnes vyloženě vnucuje a mnozí delegáti k tomu Mariana Jurečku vyzývali. S patosem volali po tom, aby se KDU-ČSL stala „sociálním svědomím“ vlády. Kdo jiný se má zastat lidí, kterým hrozí, že brzy kvůli vysoké inflaci nebudou mít ani na zaplacení složenek? A kdo jiný by měl upozorňovat na sociální dopady než lidovci, zvlášť ještě, když jejich předseda je zrovna ministrem práce a sociálních věcí?

Marian Jurečka si to všechno uvědomuje, ale roli vládního rebela se mu zatím hrát nechce. Takový podraz nemůže udělat premiérovi Petru Fialovi, protože dobře ví, že lidovci za rekordní zisk poslaneckých křesel hodně vděčí šéfovi ODS. O Fialovi mluví až s nábožnou úctou jako o „klidné síle“, což je jinak nechráněnější značka KDU-ČSL.

Prudit se Jurečkovi nechce i proto, že právě tenhle zažitý obraz lidovců se už snaží roky změnit. Když se v roce 2010 do čela úplně zdecimované KDU-ČSL, která zrovna vypadla ze Sněmovny, dostala dvojice neznámých třicátníků Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka, nastartovala velké změny.

Konzervativní stranu otevřeli a zároveň oznámili, že už mají plné zuby obrazu lidovců jako poštěkávajícího šestiprocentního ratlíka, hada na tři, jazýčku na vahách, který vždy chce být u toho a jde s každým.

Pravda, ne vždy se tenhle příběh na dlouhé cestě dařilo úplně přesně naplňovat: Skoro čtyři roky spolupracovali s Andrejem Babišem v Sobotkově vládě nebo si na poslední chvíli rozmysleli koalici s hnutím STAN před volbami roce 2017. To už je ale odpuštěno a dnes lidovci chtějí být pevnou součástí koalice s ODS a TOP 09.

Druhou možnost, jak značku KDU-ČSL zviditelnit a nebýt hned „hady“, nabídli o víkendu Mladí lidovci, jejichž organizace má uvnitř strany překvapivě silný vliv. To oni prosazují, aby se KDU-ČSL stala nejvíc zelenou stranou v parlamentu. Přijde jim, že ekologie leží na zemi a vyloženě se hodí k lidovcům, kteří kromě rodinných témat přece vždy prosazovali i péči o krajinu.

Straničtí lídři, jak vyplynulo z projevů, se s tím ztotožnili. A tak konzervativní strana – kdo by to býval řekl – je tak dnes velkým zastáncem Green Dealu a volá po pokroku v moderních technologiích. Navíc když ještě ve vládě obsadila i Ministerstvo životního prostředí.

Tady ale hezký příběh o zelené budoucnosti KDU-ČSL končí. Jakmile se na víkendovém sjezdu postavila k pultíku ministryně životního prostředí Anna Hubáčková, bylo naprosté většině delegátů v sále jasné, že s ní o moderních plánech nikoho nepřesvědčí. Ani své kolegy ve straně, natož nové voliče.

Jak se říká, kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Pro většinu veřejnosti neznámá a naprosto nevýrazná ministryně přečetla monotónním hlasem referát jak někde na schůzi baráčníků. Ostatně to KDU-ČSL na dálku vzkázal Petr Pithart ve vyložené narážce na neviditelné ministry: Bratři a sestry, musíte přidat, drát se o prostor v médiích.

Můžete mít sebelepší program, plány a vize, ale pokud pro něj nenadchnete a nepřesvědčíte lidi, je vám to k ničemu.

Reklama

Doporučované