Článek
Je to pár dnů, co mi brzy ráno zazvonil telefon a na druhé straně se ozval ministr školství Petr Gazdík. „Co nám to proboha děláte, pane šéfredaktore?“ Celkem rychle jsme si vysvětlili naše rozdílné pozice.
Seznam Zprávy toho dne ráno přinesly informaci, že jeden z dárců hnutí Starostové a nezávislí, jehož je ministr Gazdík místopředsedou, je trestně stíhaný, stejně jako jeho firma. Informace, dohledatelná ve veřejných zdrojích, byla pro STAN nová, a jak jsme zjistili před vydáním článku, předseda Vít Rakušan zvolil strategii – problém nevidíme, zatím peníze vracet nebudeme.
Kdo z nás mohl při večerním plánování ranní publikace článku tušit, že Poslanecká sněmovna bude celou noc jednat o vyslovení důvěry vládě a že ani nad ránem nebude schůze u konce. Do toho vyšel v 6 hodin ráno náš připravený článek.
„Ohrozili jste vyslovení důvěry vládě,“ spustil do telefonu ministr Gazdík. „Vy jste se snad s tím Okamurou domluvili, že bude tu schůzi natahovat, než to ráno vydáte!“
Záhy jsme se shodli, že je pan ministr po celodenním a celonočním parlamentním maratonu opravdu unavený a že telefonát nemá žádný smysl. Vyjádření předsedy STAN Rakušana v článku uvedeno bylo, informace o tom, jak se dary od trestně stíhaného člověka a firmy dostaly do pokladny hnutí, také. Takže teď je to čistě na vládních politicích, co s tím budou, či nebudou dělat dál.
„Je vidět, že nejsme na stejné straně,“ pravil ministr. „To nejsme, pane ministře, a nikdy jsme nebyli,“ odvětil jsem.
Situace to byla nová. Pro mě i pro Petra Gazdíka. Doteď se nad našimi články a zjištěními rozčilovali hlavně Andrej Babiš, Jan Hamáček a další lidé, kteří vládli. A ti v opozici se zase na naše informace odvolávali ve svých politických střetech s vládou. Teď se situace proměnila, respektive role politiků těch dříve vládních a opozičních se otočily.
Naše práce ale zůstala stejná.
Dodejme, že ve STAN se po týdnu od zveřejnění našeho článku rozhodli dary sponzorovi vrátit.
Seznam Zprávy, které vznikly na podzim 2016, kontrolovaly ty, kteří byli v té době u moci, Andreje Babiše a jeho ANO, Bohuslava Sobotku, později Jana Hamáčka a jejich ČSSD, až si ti, co byli po celou tu dobu v opozici, mohli začít myslet, že jsme s nimi na jedné lodi = že společně kritizujeme babišovské, respektive zemanovské vládnutí. Ale to byl jen jejich špatný úhel pohledu.
Nezávislá média v demokratické společnosti mají jasný úkol, dívat se mocným pod prsty: Jestli nedělají něco jiného, než na veřejnosti říkají a co slíbili, že dělat budou, jestli nejsou ve střetu zájmů, jestli nepřihrávají zakázky a dotace kamarádíčkům, případně sami sobě a tak dále.
Neřekl bych to jako Jakub Železný v pátečním Ptám se já, že „jsou mi politici ukradení“, na to je jejich role a vliv na životy nás všech příliš zásadní; ale že si mezi nimi nemůžeme hledat spojence, fanoušky či přímo kamarády, to se určitě shodneme. A že všem měříme stejným metrem.
Mimochodem to, že Seznam Zprávy vznikly teprve na podzim 2016, z nich sice dělá relativné mladé médium, ale pracuje v něm řada zkušených novinářů, kteří mají bohatou profesní minulost. Řada z nás si vybavuje zoufalé výkřiky potrefených hus nad našimi dávnými články a reportážemi, od expremiérů Klause, Zemana, Grosse, Paroubka, Topolánka, Nečase… Zkrátka od všech, kteří vládli a měli pocit, že novináři slouží jejich opozici. Andrej Babiš tomu později dal slogan: „Je to kampaň!“
Ne, není. Je to naše práce. A na nepřízeň a často vztahovačnost či osobní útoky politiků jsme zvyklí. Dá to někdy sice námahu a hodně sebezapření, ale emoce do těchto vztahů nepatří. Urážet se na nevrlého politika, dát volný průchod podrážděným nervům, domáhat se od politika nachytaného na švestkách vlídných odpovědí, to nemá vůbec smysl. Nepatří to tam.
Jak platí u soudu, obviněný má právo se hájit za použití všech možných prostředků, třeba i za pomocí lží. Je jasné, že děkovat nám nebudou. A když náhodou někdy děkují, je to pro novináře vždycky spíš výstražné znamení.
Je zdravé, že po letech nastala výměna vládních garnitur.
Nejen Seznam Zprávy, ale i jiné redakce tak jistě dokážou, že jsou na politicích všeho druhu nezávislé a že stejně jako se dívají pod prsty těm, co právě vládnou, tak budou dál sledovat ty, kteří vládli a teď čekají na příležitost k návratu.
Například policejní kauzy pravděpodobného prezidentského adepta Babiše zdaleka neskončily. Stejně tak se nemůže zavřít voda nad tím, jaké dědictví tu zanechal Jan Hamáček, případně další sociální demokraté.
