Kdo je víc based? Pět uchazečů o Hrad čelilo studentům

Pavel Fischer, Marek Hilšer, Danuše Nerudová, Petr Pavel a Josef Středula přišli představit své názory na témata, která pro ně vybrali mladí lidé. Přímý přenos jejich debaty sledovalo téměř devět tisíc studentů z více než stovky českých škol.

Kandidáti už čekají nastoupení u řečnických pultíků, zatím v přítmí, po obvodu místnosti svítí jen LED sloupky v barvách české trikolory. Moderátor čeká v rohu, naposledy si opakuje úvodní řeč a ve sluchátku ladí poslední detaily s režií. Kamery už běží, letmo jich napočítám celkem sedm, pak už odpočítávání a debata začíná.

Hned od začátku je vidět, že tato debata bude opravdu dokonale studentská. Zaznívá znělka od studentů pardubické konzervatoře, mezitím na plátně běží grafika studentů plzeňské Nerudovky, moderátor Oldřich Neumann, který vchází do světla reflektorů a po jednom představuje kandidáty, je zase studentem žurnalistiky z Univerzity Karlovy.

Dotazy, které potom kandidátům pokládá, vzešly z výzkumu studentského spolku Politika nejen pro mladé. Podle osmi stovek respondentů je nejdůležitějším tématem k dnešní debatě manželství pro všechny. Pro budoucího prezidenta jsou pak podle nich klíčové hlavně jeho předchozí povolání a charakterové vlastnosti.

Než na ně však přijde řada, každý z kandidátů dostává možnost představit se studentům, kteří sledují přenos a kteří možná o nikom z nich ještě neslyšeli, kteří třeba půjdou v lednu k volbám úplně poprvé, nebo kteří obyčejně o politiku nemají zájem.

A zdá se, jako by právě tohle pětice pozvaných nepochopila. Všichni se drží ve svém obvyklém manévrovacím prostoru, všichni mluví podobně jako v jiných debatách na odlišnosti mladšího publika příliš nedbají. Danuše Nerudová se například vůbec nevyhýbá formulacím jako „činit rozhodnutí“ nebo „exekutivní jazyk“. Snad jediný Josef Středula se pouští do vysvětlování. Říká třeba, co jsou to odbory, nebo co on jako odborář v praxi dělá.

O přiblížení jednotlivých témat debaty se jinak starají studenti Dominik a Tereza. Napříč přenosem vystupují v edukativních videích a vysvětlují nejprve, jaké jsou pravomoci prezidenta republiky, později třeba co je to NATO nebo k jakým nerovnostem v Česku dochází. Organizátoři totiž předpokládají, že událost sledují studenti a školáci různého věku a různých zaměření.

Co se týká obsahu diskuze, nezažíváme žádná překvapení. Celá pětka se shoduje, že Česko patří na Západ, členství v EU a NATO je pro ně zásadní, přejí si progresivnější školství, důstojnější reprezentaci země a sjednocování společnosti. Shodnou se i na studenty vybraném tématu manželství pro všechny. Pavel Fischer by se sice vyhnul slovu manželství, narovnání práv sňatků stejnopohlavních párů však chtějí všichni.

Soudce Ústavního soudu, kterých bude příští prezident nebo prezidentka ve svém funkčním období navrhovat ke jmenování hned 13 z celkových 14, také chtějí všichni vybírat podle jejich expertizy a v zájmu kontinuity. Jen Marek Hilšer otevřeně říká, že by vybíral tak, aby bylo ústavních soudců přibližně stejně jako soudkyň.

„Pane Hilšre, vy jste při odpovědi pana Pavla pokyvoval nějak váhavě!“ snaží se moderátor popíchnout hosty k nějaké konfrontaci. „Ale to rozhodně ne!“ brání se ihned Marek Hilšer. Petr Pavel zase v nesmělé odpovědi na téma školství nezapomene dodat s odkazem na Danuši Nerudovou: „Samozřejmě nechci fušovat do expertizy paní profesorky!“

Ostřejší vymezení se proti spolukandidátům slyšíme, až když přijde slovo na klimatickou změnu a stav životního prostředí u nás. Kritika neekologického hospodaření Agrofertu, který vlastnil další z kandidátů a bývalý premiér Andrej Babiš, však vyznívá poněkud prázdně. Babiš totiž jako jediný z uchazečů, relevantních podle volebních průzkumů, pozvání na studentskou debatu nepřijal.

V 10:55 se začátkem čtvrté vyučovací hodiny na českých školách začíná také druhý blok debaty. Pokračuje dotazy od studentů a prezidentští kandidáti konečně začínají chápat, že si mohou dovolit být před mladým publikem pro jednou spontánní, a že se jim to může i vyplatit.

Student Alexandr z Tábora na židli netrpělivě poklepává nohou, když si v hlavě rovná otázku, kterou má za chvíli na pódiu položit. Pak se sebevědomě ptá: „Vaše kampaně jsou plné vašich pozitiv, ale jaká máte negativa?“

Do pětky kandidátů to najednou vlévá život, a nakonec se nebojí i trochu usmát nebo zavtipkovat. „Mojí slabou stránkou je, že často skáču lidem do řeči,“ vykopává Nerudová. „Mám děsný nepořádek na stole a odkládám věci na poslední chvíli,“ kontruje Hilšer. „Občas o sobě hodně pochybuju a poslední dobou nestíhám sportovat,“ přidává se Fischer. Pavel si nejdříve nasype trochu popela na hlavu kvůli své minulosti, pak sebereflexivně říká: „Někdy vypadám jako suchar.“ A Středula dodává: „Kolegové mi říkají, že se nikdy neusmívám.“

Jako další otevírají studenti téma legalizace konopí. Hilšer, Nerudová a Pavel se shodují, že jsou pro povolení rekreačního užívání, za jasných pravidel je to podle nich lepší než současný pokrytecký přístup. Všichni tři ale varují i před riziky. To Středula s rekreačním užíváním nesouhlasí, volá ale po tom lékařském. Podle Fischera zase Česko nemá dostatečné kapacity na pomoc závislým, aby mohlo legalizaci zavést.

Na webu se mezitím ptají diváci: „Který z kandidátů je nejvíc based?“ (slangové slovo pro někoho, kdo je sám sebou, pozn. red.). „Cože? Vím, co je to cool, ale tohle teda neznám,“ kroutí hlavou Hilšer. „To by mi asi musely vysvětlit děti,“ směje se Nerudová.

Zbývá závěrečných třicet vteřin pro každého z kandidátů. Světla potemní, svítí jen reflektor mířící na toho, kdo zrovna mluví. Jeho časový limit naznačuje hudba znějící v pozadí i ubíhající čára červeného světla na led sloupcích. Režie přenosu přepíná z jedné kamery na druhou a nabízí několik úhlů. Moderátor se nebojí dát najevo, že čas už vypršel, nebo mluvčí zastavit.

Celá debata má úroveň profesionálních předvolebních přenosů, a to se přitom odehrává na střední škole, v coworkingovém prostoru Next Zone. Studenti a absolventi Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia ho vybudovali s pomocí školy a hlavního města a už více než rok v něm pořádají společenské události, jako je dnešní debata.

„I dneska tam ještě byly nějaké chybičky, ale na minulých akcích už jsme si všechno vyzkoušeli. Tak se to naučíme nejlépe,“ říká Patrik Seidl, který dnešní přenos řídil. „Next Zone je skvělá komunita studentů a absolventů naší školy, někteří až zapomínají ze školy odejít. 35 z nich u nás i učí a zároveň tu mají vlastní startupy,“ popisuje ředitel školy Radko Sáblík.

Zavolíme! ale tvoří i studenti dalších škol z celé země. Koordinátorka projektu ze Studentského parlamentu Plzeňského kraje Anežka Tetřevová po debatě doplňuje: „První debatu jsme pořádali už ke krajským volbách v roce 2020, protože jsme chtěli změnit to, že podíl mladých voličů je dlouhodobě malý.“

A také o ostatní aspekty projektu se starají studenti. Ať už jde o moderování, rešerše témat a fact-checking výroků nebo marketing, který měl debatu dostat k co největšímu počtu mladých diváků. Do výčtu můžeme zařadit i výše zmíněné znělky a grafickou identitu projektu.

U kolika dalších studentů se jim podařilo vzbudit zájem o politiku a přivést je k volbám, se dozvíme 13. a 14. ledna v prvním kole prezidentských voleb. K posledním sněmovním volbám přitom podle PAQ Research přišlo celkem 63 % mladých voličů (18–34 let). To je o 11 % více, než tomu bylo o čtyři roky dříve.