Národní park? Raději se odstěhujeme, zní na Křivoklátsku

V úterý odpoledne panoval v podhradí Křivoklátu poklid typický pro období mimo turistickou sezónu. Vlak sem tam přivezl několik místních, kteří se rozcházeli do domů. Auta je zdvořile pouštěla na rozkopané silnici.

Jenom na velkorysém plácku před obecním úřadem to žilo a nedalo se zaparkovat. Místní pejskaři na svých pravidelných odpoledních obchůzkách sledovali chvátající muže s aktovkami, kteří zpovzdáli mířili k radnici.

S jistou symbolikou se právě na Křivoklátu scházeli starostové okolních obcí, kteří se chtěli domluvit na společném postupu před čtvrtečním jednáním s Ministerstvem životního prostředí. Téma je pro nezasvěcené radostné, pro zdejší obyvatele ale výbušné a plné emocí: jde o plán na „povýšení“ místní chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko na národní park.

Od zdejších lidí uslyšíte k této vizi téměř jednohlasné a zaryté „Ne!“

V nedaleké obci Karlova Ves znějí i ostřejší slova. „Je to blbost. Je to kravina,“ říká cestou k nádobám na tříděný odpad Josef Kohout, vysoký muž ve fleecové bundě s logem českého pivovaru. Právě Karlova Ves by se stala pomyslným srdcem uvažovaného národního parku.

„Už jsme podepsali dvě petice, že to tady nechceme,“ přidává se i s manželkou další obyvatel Karlovy Vsi, který se představuje jako Ivan Zerzan.

„Ať je to tady tak, jak to je teď,“ přejí si Květuše a Barbora na procházce se psy v Křivoklátě.

Zatímco drobná starostka Křivoklátu Libuše Vokounová roznáší svým hostům kávu ve větší jednací místnosti úřadu, ostatní hlavy obcí vysvětlují reportérovi Seznam Zpráv, co jim vadí na připravovaném záměru.

„Nikdo není pro park, je to dané komunikací. A ze strany ministerstva není zatím žádná,“ říká Iveta Kohoutová, starostka Karlovy Vsi. Jde o jedinou obec, která by se celým svým katastrálním územím ocitla v národním parku.

Starostka kritizuje i to, že obce dostaly k dispozici jen jednu neostrou mapku, ze které nelze detailněji vyčíst, kudy by měly vést připravované hranice parku.

„Dodnes nám není jasné, kolika obcí se to týká. Pořád se operuje s rozlohou, že to bude 16 procent z chráněné krajinné oblasti, ale reálně to bude 19 procent. Oslovil jsem Ministerstvo životního prostředí, že se nám nelíbí, jak je to prezentované,“ bere si energicky slovo Lukáš Kocman, starosta obce Běleč. Právě v jeho obci má ve čtvrtek proběhnout setkání s ministryní životního prostředí Annou Hubáčkovou (za KDU-ČSL).

„Nikdo také neříká, jak bude velké ochranné pásmo samotného parku,“ zlobí se dál starostka Karlovy Vsi. Ministerstvo na dotaz Seznam Zpráv později uvedlo, že ochranným pásmem by měla být stávající chráněná krajinná oblast.

Starosta Bělče se začne zlobit i na média a předčítá dlouhé pasáže z jednoho článku, které až lyricky popisují zdejší přírodní krásy. „Takhle ale můžete popisovat každou přírodu,“ hodnotí snahy autora.

Starosta Broum Petr Jirka zmiňuje, že celá problematika je prý v médiích zploštěna na vyjádření několika občanů, kteří se bojí, že nebudou smět do lesa a pak zástupce Ministerstva životního prostředí, který řekne, že to není pravda, aby se pak podle starostů ukázalo, že všechno je trochu jinak.

Ministerstvo životního prostředí se brání, že komunikace probíhá od loňského léta a vedl ji Středočeský kraj a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. „Nyní štafetu přebírá Ministerstvo životního prostředí. Podtrhněme, že je to ještě několik měsíců před tím, než plánujeme oficiálně zahájit proces vyhlašování, v němž opět budou obce mít prostor a čas na jejich připomínky,“ reaguje na výhrady Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva.

Všichni reportérem oslovení obyvatelé hned v několika obcích, kterých se případný národní park týká – Karlova Ves, Broumy, Roztoky a Křivoklát – zcela naplňují obavy starostů o tom, že do médií budou mluvit o strachu ze zákazu chození do lesa.

Místní připouští, že si z lesa berou třeba dřevo na topení a bojí se, že s národním parkem bude opouštění vyznačených stezek pokutováno.

„Topíme na dřevo. Takže nám to vadí. Nebudeme smět si dřevo brát z lesa,“ říká Eva, která ve fleecové růžové mikině pracuje kolem domu svého otce v Karlově Vsi.

„Kdyby lesy zavřely, tak to abychom se odstěhovaly,“ shodují se dvě seniorky Jana a Otýlie, které čekají v Broumech na autobus a vypráví, že jsou rodačky z vedlejšího Kublova.

Ministerstvo životního prostředí se snaží vysvětlit, z čeho takové domněnky vznikly: „Věnovat se houbaření, sběru borůvek nebo klestí, pohybovat se volně po lese může každý na území národního parku zrovna tak jako v chráněné krajinné oblasti, jedinou výjimkou jsou takzvaná klidová území,“ líčí Dominika Pospíšilová.

Tato klidová území jsou konkrétně v případě Křivoklátska podle Ministerstva životního prostředí titěrná. A nepřesáhnou rozlohu dnešních přírodních rezervací, kde už zákaz vstupu mimo značené cesty platí od roku 1992.

Z hovorů s obyvateli dotčených obcí ale vyplývá, že jim chybí o národním parku informace a panuje přesvědčení, že na projektu tratí – přibudou nová omezení a nic za odměnu nezískají.

Již zmíněné seniorky na zastávce v Broumech přiznávají, že se bojí, ale vlastně o parku nemají žádné zprávy. „Hlavně ať to zveřejní. Nic o tom nevíme,“ volají ještě za reportérem.

Na Janě, zachumlané v červené bundě na procházce s partnerem a dětmi směrem z Broum, je znát, že téma bere vážně. „Jsem tady od narození a nevím, co bych si bez lesů počala. Vlastně ani nevím, kam by se park táhl,“ prozrazuje. Teprve u reportéra si dívá na mapku uvažovaných hranic národního parku.

Další mladá rodina na procházce, tentokrát v Karlově Vsi, s kočárkem a vlčákem na vodítku mluví o tom, že podepsali petici proti národnímu parku. „Extra se o to nezajímám, neznám přesně ta omezení. Vyčetl jsem ale omezení pohybu v lese. Lidi říkají, že to tak je,“ vysvětluje Jan držící kočárek.

Myšlenka vyhlásit Křivoklátsko národním parkem ožila minulý rok koncem června, když zastupitelstvo Středočeského kraje schválilo, jak samo uvádí, „staronový záměr“. Kraj v tiskové zprávě mluví v souvislosti s parkem o globalizaci a stále vyšším stupni ohrožení tamních druhů a společenstev, ale i o zvýšení prestiže kraje.

Následně se letos vyhlášení národního parku dostalo i do programového prohlášení vlády a Ministerstvo životního prostředí poslední lednový den vydalo zprávu, že v nejbližší době zahájí proces vyhlašování národního parku Křivoklátsko.

V reakci na programové prohlášení vlády vznikla iniciativa Otevřené Křivoklátsko, která je proti vyhlášení národního parku a v polovině února hlásí, že se pod petici podepsalo přes 2 300 lidí.

Za iniciativou stojí vedle starostky Karlovy Vsi Ivety Kohoutové i Jakub Majer, výkonný ředitel společnosti Vafo, která podniká v krmivech pro zvířata.

„Této aktivitě se věnuji ve svém volném čase, nemá to s firmou vůbec nic společného, každý někde pracuje,“ říká Majer a vylučuje jakékoliv propojení iniciativy a firmy.

„Já tam napůl žiji. V jedné z těch dotčených obcí, mám to tam strašně rád a nemyslím si, že národní park je správná cesta. To mě vedlo k tomu, že jsme spolu s dalšími kolegy z regionu přistoupili k petici nebo ke zřízení informačního portálu,“ doplňuje Majer.

Opačný názor zastává Michal Pavlík, hudebník a bývalý člen kapely Čechomor. „Zcestoval jsem svět. Takže jsem projel hodně národních parků, třeba v USA a tak. Vidím, že to skutečně přináší dobré věci,“ vysvětluje hudebník kořeny svého postoje.

Sám se do oblasti přistěhoval v roce 1999 a mluví o tom, že i proto vnímá zdejší krajinu trochu jinak než rodáci. A má proto i jiný postoj k uvažovanému národnímu parku. „Jsem tady především proto, že je tady příroda úplně úžasná. Lidé tady chtějí mít svůj klídeček a teplíčko, v tom vidím hlavní problém, proč tady lidi proti tomu jsou,“ říká hudebník.

Od národního parku si slibuje například více peněz pro region a větší šance na získání dotací. „Jde třeba i o kanalizaci. Už se tady staví, ale donedávna to byl středověk,“ vypichuje jedno z možných zlepšení.

Ministerstvo životního prostředí potvrzuje, že pro obce v národních parcích vyhlašuje dotační výzvu. „Obce v národních parcích díky těmto dotacím opravují nebo budují cesty, stezky, veřejná prostranství včetně sázení zeleně, rekonstruují veřejné osvětlení ke snížení světelného znečištění, budují návštěvnickou infrastrukturu s akcentem na udržitelný turismus,“ vypočítává Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva.

Rozhodně se lidé z Křivoklátska netěší na zvýšený zájem o jejich region a nával turistů. Květuše s Barborou působí už jen z té představy zmoženě. „Už takhle tady dělají turisté bordel. Ničeho si neváží,“ říká jedna z žen a druhá doplňuje: „V létě se tady nedá hnout. Už nemáme ani kam chodit se psy.“

Z turistů mají obavy i v daleko méně známé Karlově Vsi. „Zeptejte se mého muže, co tady lidi dělají za bordel,“ říká manželka Ivana Zerzana. Popisuje, že se vrací z procházek s taškami plných odpadků.

Zerzan ale místo toho mluví i tom, že se do Křivoklátska stěhují různí zbohatlíci, kteří si nedělají hlavu z pravidel a omezení. Konkrétně má problém s tím, že na začátku obce někdo staví a svítí i přes noc. „Takové lidi národní park stejně nijak neomezí,“ říká starší muž přesvědčeně.

Místní žena s kolečkem, v němž má stavební suť, vypráví o tom, jak návštěvníci parkují všude možně a místním komplikují život. O chvilku později reportér zjistí, že se suť z kolečka ocitla na lesní cestě za obcí, která je lemovaná vším možným od vánočního stromku až po různé uschlé květiny vyklepané z květináčů.

Právě skutečný vztah k přírodě, která je obklopuje, zpochybňuje hudebník Michal Pavlík. „Naopak si myslím, že jestli tady někdo dělá opravdu nepořádek, tak jsou to mnozí zdejší rodáci,“ tvrdí.