U očních lékařů jsou fronty na měsíce

Nepříjemnou zkušenost s marným sháněním očního lékaře pro manžela má za sebou 29letá Štěpánka z Prahy. Na více než dva měsíce zanícené oční víčko nezabíraly ani nejsilnější antibiotické kapky a snaha dovolat se oční lékařce se stala nadlidským úkolem.

„Do toho mám kolem termínu porodu a chtěli jsme to mít s manželem vyřešené co nejdříve, abych ho případně ještě dokázala odvézt do nemocnice,“ líčí mladá žena. Příliš nepomohla ani návštěva pohotovosti.

„Resumé bylo: Chlaďte to, v ordinační hodiny si přijeďte sem osobně na kartotéku domluvit termín operace. Ale hned to nebude, to si nemyslete. Čeká se tak měsíc až dva,“ pokračuje.

Žena se proto nakonec rozhodla obvolat pražské kliniky a zjistit, kde by se manžel dostal k péči dříve. „Celkem jsem oslovila 20 pražských klinik, které mají oční oddělení. Většinou jsem se setkávala s odpověďmi, že mají termín až v prosinci nebo lednu, případně že daný zákrok nedělají. Převažovaly ale odpovědi s termínem za dva až tři měsíce,“ zmiňuje paní Štěpánka.

Nakonec se podařilo v jedné z pražských klinik získat termín do dvou týdnů. Celkově ale popisuje hledání jako vyčerpávající. „Obvolávání očních klinik mi trvalo asi dvě až tři hodiny, dělala jsem si poznámky, označovala si, kde je naděje, snažila se vytrvat. Tím, že jsem na mateřské, tak jsem si to vzala jako ,bojový úkol`, ale neumím si představit, že by se tomu měl čas někdo věnovat v pracovní době. To aby si člověk na to bral dovolenou,“ dodává.

Sehnat očního lékaře, u kterého by pacient nemusel na vyšetření dlouho čekat, je stále náročnější. Při větších problémech tedy nyní může vše dopadnout zmíněným několikahodinovým obvoláváním klinik a nebo krajní možností - cestou na pohotovost, kam by správně měli mířit jen lidé s opravdu akutními problémy.

Jak potvrzuje lékařka Andrea Janeková z Očního centra Praha, ordinace nyní čelí nebývalému náporu pacientů, kteří přichází někdy i se závažnými a pokročilými potížemi.

„Nárůst pacientů pozorujeme zejména v posledním roce, a to napříč všemi diagnózami. Přibližně 30% nárůst meziročně zaznamenáváme zejména u pacientů s šedým zákalem, kdy tento nárůst spojujeme s odloženou péčí v době covidové pandemie. Stejný meziroční nárůst pozorujeme i u pacientů s onemocněním sítnice a sklivce, zejména pak u diagnóz makulární degenerace (postižení sítnice, které často vede ke ztrátě zraku, pozn. red.) a diabetické retinopatie,“ vyjmenovává oftalmoložka.

„Dále bychom mohli zmínit rovněž prudký nárůst pacientů, kteří chtějí řešit dioptrickou vadu – zejména krátkozrakost. Zde je meziroční nárůst až 60 %,“ doplnila lékařka pro Seznam Zprávy.

Například zmiňovanou diabetickou retinopatií, tedy onemocněním sítnice v souvislosti s diabetem, je potenciálně ohrožen přibližně milion diabetiků v České republice. K očním specialistům se ale často dostávají pozdě, a to ještě jen malý zlomek z nich. Za problémy ostatních pacientů potom bývá celá paleta důvodů.

Už během covidové pandemie se například začalo více debatovat o tom, jak se na zraku lidí podepíše zvýšená on-line aktivita či on-line výuka a všeobecný nárůst sledování obrazovek počítačů či telefonů.

Podle lékařky Janekové bylo právě tohle problémem už před pandemií a vyšší intenzita on-line aktivit během posledních dvou let mohla ke zhoršení zraku u řady lidí přispět.

„Oči namáháte více, když se několik hodin díváte do monitorů, ať jde o počítače, mobily, tablety a další. Pozorujeme také stížnosti pacientů související se syndromem suchého oka. Nadměrná práce s PC může způsobovat či zhoršovat krátkozrakost. To platí především u dětí a dospívajících, kdy dlouhodobá práce na blízkou vzdálenost způsobuje nárůst myopie, krátkozrakosti,“ míní odbornice.

Naopak jako ochranu před rozvojem krátkozrakosti experti doporučují pobyt venku. K úlevě od pocitu únavy se potom doporučují takzvané umělé slzy, které však neřeší příčinu problému.

Kromě toho ale může být za potížemi i samotný covid. V případě zraku sice lidé nepopisují tak rozsáhlé potíže jako u plicních či srdečních funkcí, někdy ale nemoc může zasáhnout i oči.

„Nejčastěji jsme se v souvislosti s koronavirem setkávali se zánětem spojivek, případně s již zmíněným syndromem suchého oka, pacienti dále popisovali i zhoršené vidění či pocit bolesti v očích,“ uvádí lékařka Janeková.

O výskytu zánětu spojivek během covidu mluví i některé zahraniční studie - vyskytovat se může u jednoho až tří procent pacientů.

„Co se týče skutečného zhoršení zraku v rámci pandemie, tak zde nejsou nějaká validní fakta. Jiné orgány jsou jistě virovou infekcí napadeny, jejich funkce byla zhoršena a zdravotní dopady jsou jasné, ale vlastní oko kupodivu odolává dobře. Větší problémy bývají popisovány méně - záněty rohovek a výjimečně postižení sítnice nebo zrakového nervu. Z oftalmologického pohledu ale dramatický nárůst není aktuální,“ dodává k věci primář Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol Milan Odehnal.

Obecně je však podle něj nápor pacientů s očními potížemi nyní patrný i v nemocnicích. Narůstá přitom i počet lidí, kteří vyhledávají pohotovost.

„Doběh pandemie, či její malé výkyvy v podzimním období, a odkládané operační zákroky se stále podílí na prodloužení čekacích dob na jednotlivé výkony i vyšetření. Sledujeme nyní velký nárůst pacientů, kteří navštíví naši kliniku v rámci lékařských pohotovostních služeb. Například o víkendech není vzácností i 40 pacientů za den, dětí i dospělých. Před několika měsíci byla tato frekvence tak okolo 15 až 20 pacientů za den,“ líčí lékař.

„Týká se to nyní ale i běžných denních lékařských služeb. To je pro nás problém, protože lékaři sloužící pohotovostní službu to musí doslova sami vše oběhat v nemocnici, k tomu si připočíst i vyžádaná konzilia jiných pracovišť v nemocnici, a tak to tedy není jednoduché,“ říká primář Odehnal.

Podobně situaci líčí i Daniela Vysloužilová, primářka Oční kliniky Fakultní nemocnice Brno. „V posledních měsících a letech nápor pacientů vzrůstá. Je to způsobeno zejména skutečností, že se u nás jedná o jediné lůžkové oddělení s komplexní oftalmologickou péčí v Jihomoravskému kraji a současně i vysokou specializací odborných ambulancí, kam jsou také odesíláni pacienti z celého kraje. Navíc stále velká část pacientů přichází bez doporučení, protože jejich obvodní oční lékaři mají dlouhé čekací doby nebo plné kapacity a nové pacienty nepřijímají,“ uvedla pro Seznam Zprávy.

Potíže podle oslovených lékařů pandemie v mnoha ohledech prohloubila, už před ní ale situace nebyla ideální, a to i pokud jde o běžnou péči v regionech. Do oboru je proto třeba přilákat další specialisty.

„Problém s terénními lékaři je v některých regionech značný - například dětskou oftalmologií se zabývá stále málo lékařů a rodiče jsou někdy dost frustrovaní, kam se obrátit. Ale i běžný terénní oftalmolog má termíny k vyšetření šest měsíců a více a dostat se k němu je problém. Snad se to postupně vylepší,“ dodává primář Odehnal.

Podle lékařky Janekové se vše točí i kolem samotného nastavení systému - lékaři jsou nyní zkrátka přetížení.

„Poskytování zdravotní péče v jakémkoli oboru má být o kvalitě, nikoli o kvantitě. Český systém zejména v ordinacích obvodních oftalmologů je nastavený tak, že aby ordinace byla ekonomicky stabilní, lékař musí v běžném pracovním osmihodinovém dni zvládnout 30 až 40 pacientů. Tento počet je velmi náročný i pro zkušené oftalmology,“ míní specialistka.

„V těchto ordinacích přitom probíhá záchyt onemocnění a rozhoduje se o tom, zda bude pacient odeslán na vyšší pracoviště a čerpat další péči, či nikoli,“ dodává.