Hlavní obsah

Ve snaze pomoci přírodě lidé spíš škodí. Botanici varují před novým trendem

Foto: Profimedia.cz

Osevní směsi s nevhodným druhovým složením se stále častěji dostávají na české louky. Podle botaniků to může být do budoucna velký problém (ilustrační fotografie).

Reklama

Botanici se obávají rostoucí obliby setí osevních směsí s nevhodným druhovým složením v české krajině. „Myslíme si, že se tam bude dít něco zlého, proto bijeme na poplach,“ řekla Seznam Zprávám botanička Kateřina Štajerová.

Článek

V posledních letech se v Česku uchytil trend vysévání kupovaných směsí semen do volné krajiny, zejména pak na louky. Lidé to dělají buď pro zkrášlení svého pozemku, který pak rychle zaroste barevným kvítím, nebo i ve snaze poskytnout lepší prostředí hmyzím opylovačům.

Botanici soudí, že touto činností však přírodu spíš ohrožují, než aby jí pomáhali. „Velkou popularitu získaly tyto osevní směsi tak dva tři roky zpátky. My jsme si prvních důsledků všimli zhruba před rokem, kdy jsme v české krajině zaznamenali nárůst nových nepůvodních druhů či vzácných rostlin s nejasným původem, které měly příčinnou souvislost s vysetou osevní směsí v okolí. Nyní se snažíme na tento (staro)nový fenomén upozornit vědeckou i laickou veřejnost,“ řekla Seznam Zprávám Kateřina Štajerová z Botanického ústavu AV ČR.

Botanici zatím nemají přesná data o tom, kde a kolik problematických osevních směsí bylo na nevhodných místech v české krajině vyseto.

Z dosavadního monitoringu obsahu osevních směsí dostupných na českém trhu ale tuší, že pokud jejich neuvážené používání bude pokračovat, problémy se brzy dostaví. „Konkrétní příklady, kdy se nám nějaký druh někam dostane a udělá problém, budeme mít až třeba za pět nebo deset let. V tuto chvíli jsme vyzvali naši odbornou komunitu k monitoringu tohoto fenoménu. Bijeme na poplach, protože si myslíme, že to v brzké budoucnosti může mít neblahý vliv na českou krajinu,“ popsala vědkyně, která se specializuje na biologické invaze.

Směsi obsahují nepůvodní druhy z různých koutů světa

Jedním z hlavních problémů používání nevhodných osevních směsí ve volné přírodě, na rozdíl od jejich použití v městské zástavbě, je přítomnost nepůvodních druhů. Ty sice ve srovnání s invazními druhy ještě nelze považovat vysloveně za vetřelce s velkým ničivým potenciálem směrem k druhům původním, ale jejich nekontrolované umělé vysazování podle Štajerové může v budoucnu zatížit tuzemskou flóru mnoha negativními dopady, které dnes nemusíme ani pořádně odhadnout. Navíc se z nich mohou časem rekrutovat druhy invazní.

Co je to invazní a nepůvodní druh?

  • Definice invazního druhu podle Ministerstva životního prostředí: Jde o druh, který je na daném území nepůvodní, člověkem zavlečený, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy.
  • Definice nepůvodního druhu podle Ministerstva životního prostředí: Za nepůvodní druhy rostlin a živočichů jsou označovány druhy, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu – tedy Evropy či ČR, ale v některých případech se také může jednat o druhy nepůvodní pouze v určité části našeho území (např. druhy hercynských pohoří, Šumavy aj., mohou být nepůvodní v Karpatech).
  • Kateřina Štajerová k tomu dodala, že invazní druhy mají převážně negativní konotaci, zatímco nepůvodní druhy ambivalentní. Je totiž důležité si uvědomit, že mezi nepůvodní druhy patří i zavlečené plodiny, například brambory, rajčata, fazole atp., které původně pochází z Nového světa.

Zastoupení nepůvodních druhů je v osevních směsích podle Štajerové časté. Bývají tam přimíchány i nechtěně, ale leckdy jde o záměr, protože jde o druhy disponující například pestřejší paletou barev nebo delší dobou kvetení ve srovnání s původními českými rostlinami. A to jsou pro zákazníka žádoucí parametry.

Že ekosystém české louky může narušit rostlina původem například ze severoamerických prérií, Středomoří nebo Asie, by si asi leckdo domyslel, problém je ale v tom, že lidé často o druhovém složení semen v osevních směsích nemají přehled. To jim nicméně podle Štajerové rozhodně nelze vyčítat, protože zorientovat se v nepřeberném množství komerčních osevních směsí, které jsou na trhu k dispozici, bez botanického vzdělání není snadné.

„Na trhu je pouze několik společností, které přiznávají úplné nebo alespoň částečné složení osiva. Většina osevních směsí, které se v Česku prodávají, jsou od zahraničních firem a lidé je kupují v supermarketech, přičemž nemají absolutně žádnou informaci o jejich složení. Je tam třeba jen malý obrázek nějaké rostliny na obalu,“ řekla Štajerová, která v tuto chvíli s kolegy pracuje na analýze složení všech osevních směsí dostupných v Česku.

„Zatím to dáváme dohromady. Až budeme mít data ucelená, chceme oslovit konkrétní firmy, protože bychom byli rádi, aby byl tento proces v budoucnosti transparentní a zákazník nekupoval ‚zajíce v pytli‘,“ dodala vědkyně.

Problém podle ní prohlubují i matoucí názvy produktů, které evokují vhodnost osiva pro českou louku i přesto, že složení tomu vůbec neodpovídá.

Proč vadí setí ohrožených druhů?

Dalším významným problémem je podle botaniků paradoxně i vysévání ohrožených druhů původních českých rostlin. „Tohle se špatně vysvětluje, protože to není na první pohled zřejmé, ale umělým vysazením ohrožených rostlin nejasného původu vystavujeme ty původní riziku genetické eroze,“ upozornila Štajerová.

Genetická eroze spočívá v tom, že se snižuje jedinečná genetická variabilita (vytrácí se vzácné geny) české populace ohrožených rostlin, například v důsledku vytlačování úspěšnějšími druhy – v našem případě jde o vyseté zavlečené druhy odjinud, které jsou součástí některých osevních směsí.

V případě, že se tyto druhy setkají na jedné lokalitě s českým druhem, mohou se křížit a dochází k „naředění genů“ v populaci. Zjednodušeně řečeno se z původní české ohrožené rostliny může po kontaktu se stejným druhem rostliny odjinud stát rostlina trochu jiná.

Rostliny zavlečené prostřednictvím osevních směsí navíc mohou časem na našem území převládnout, případně může dojít k úplnému zániku jedinečných českých populací.

Výskyt ohrožených druhů v Česku je dlouhodobě monitorován. Nyní je podle Štajerové třeba nenechat se zmást, že populace daného druhu zažívá „boom“. V důsledku „obohacení“ české flóry zavlečenými ohroženými druhy prostřednictvím osevních směsí si odborníci musí dávat pozor na to, aby se mylně nedomnívali, že se krajina vzpamatovává a vrací do původního stavu. Zejména vzhledem k tomu, že se daná rostlina může časem vyskytovat hojně a nemuselo by být nutné ji nadále sledovat a chránit.

V této době je podle odbornice naopak velmi důležité dávat do kontextu podezřelé nálezy takových rostlin s výsevem osevních směsí do volné krajiny. Podezřelé nálezy mohou být pozůstatkem takové směsi, či uniknou do okolí, potažmo se v případě dobrých podmínek začnou šířit dál.

„McDonaldizace krajiny“

Obecně se podle Štajerové dá říct, že důsledkem nevhodného výsevu komerčních osevních směsí mimo zahrady a města může být i takzvaná „McDonaldizace“ krajiny.

Většina populací původních rostlin je u nás totiž velmi lokálně specifická svou genetickou strukturou. Problém v podobě stírání takové různorodosti netvoří jen výsev rostlin z jiných zemí, ale i z jiných koutů Česka. Nevhodný výsev může způsobit to, že různorodost se začne vytrácet a dojde k homogenizaci.

Dalším potenciálním nebezpečím je podle Štajerové i import nových patogenů. „Může se jednat o cokoliv. Z osevních směsí se nám mohou do původních populací dostat například plísně, houby a tak dále,“ upozornila vědkyně s tím, že původní rostliny mohou být proti neznámým patogenům velmi náchylné.

Co si z toho vzít?

„Pokud jde o směsi, které obsahují nepůvodní druhy, tak je můžete bez starostí vysít na zahradě nebo v zastavěné oblasti. Tam je to tolerovatelné a určitě to i prospěje nějakému hmyzu, zvláště generalistům, kteří nejsou úzce specializováni na konkrétní druhy rostlin,“ uvedla Štajerová a dodala, že klíčové je to, aby lidé byli v takovém případě schopní pohlídat šíření těchto rostlin „za plot“, odkud se mohou poté šířit dále do krajiny.

V případě výsevu na louku je vhodné použít regionální osivo, které je složeno pouze z původních druhů typických pro danou oblast. Těch ale podle Štajerové v Česku ještě moc není. „Český svaz ochránců přírody se snaží inspirovat lidi, aby zakládali společnosti nabízející regionální směsi, má pro ně i grantovou podporu, ale zatím jich je bohužel jenom několik,“ řekla odbornice. Dobrým příkladem je regionální směs semen vhodná pro oblast Bílé a Biele Karpaty, Chřiby a Pomoraví.

Jednoduchým receptem na barevnější louku je pak podle Štajerové i pravidelné kosení. „Případně ji můžete doplnit osivem z obdobné louky v okolí, která kvete více. Řekněme, že soused louku poseká, vy si vezmete trochu sena a posypete s ním vlastní louku, ono z toho vždy něco vypadá,“ uzavřela Štajerová.

Reklama

Doporučované