Hlavní obsah

Držte pusu a krok! Kritika v době koronaviru se zdravotníkům nevyplácí

Foto: Profimedia.cz

Pro pracovníky ze zdravotnictví i sociálních služeb se roušky staly jakýmsi náhubkem.

Reklama

Zůstali bez ochranných prostředků a k tomu si vyslechli jasný pokyn od mocnějších. Pracovníci ze zdravotnictví i sociálních služeb mají mlčet a nekritizovat, aby se veřejnost nedozvěděla o realitě uvnitř zařízení.

Článek

Třebaže podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) je situace s nedostatkem ochranných prostředků už mnohem lepší, číselné údaje o počtu nakažených mezi zdravotníky, pracovníky ze sociálních služeb či seniory žijícími v domovech důchoců narůstají a s tímto problémem jasně souvisejí. Příkladem budiž včerejší zpráva z Ostravy. V tamním Alzheimercentru bylo nakaženo už 40 klientů a 17 zaměstnanců. Centrum proto žádá kraj o personální pomoc i ochranné pomůcky.

Dostat se ale k informacím ohledně toho, co se děje za zavřenými dveřmi těch nejrizikovějších míst - jako jsou právě zdravotnická zařízení a domovy pro seniory - je zhruba podobně náročné jako předvídat datum, kdy v Česku přestane platit karanténa. Tedy téměř nemožné.

Hradba mlčení

Podle výpovědí, které se Seznam Zprávám v posledních dnech podařilo nasbírat, totiž pro pracovníky pečující o pacienty či seniory platí jednoduché doporučení: „Mlčet, mlčet a mlčet.“ Mohutná hradba mlčení vyrostla na mnoha místech země. Rozhodně nejde o problém jediného kraje.

Seznam Zprávy mluvily se zdravotnicí, která o principu „držet hubu a krok“ promluvila pod příslibem anonymity. „Jsem jediná, kdo má chuť na našem oddělení řešit nedostatek ochranných pomůcek, ale protože mí kolegové ze strachu mlčí, nejde s tím nic dělat. V podstatě nám bylo řečeno, ať jsme potichu,“ vypráví rozhořčeně zdravotnice, jejíž identitu redakce zná, ale nezveřejňuje ji.

Žena pracuje v nemocnici velkého kraje na oddělení, kde je vysoké riziko nákazy. V momentě, kdy by měla s kolegy ošetřovat covid-19 pozitivního pacienta, což se může stát kdykoli, množství připravených ochranných pomůcek by podle ní týmu rozhodně nestačil. „Zvlášť kdybych v těch ochranných pomůckách měla být maximálně čtyři hodiny, spíš si myslím, že by mě do nich navlékli na 12 hodin a musela bych to vydržet. Na jednu směnu totiž vychází jeden oblek,“ vylíčila dále.

Nejvíce zarážející je podle zdravotnice fakt, že v jiné krajské nemocnici, která má stejné postavení jako ta, v níž pracuje, platí úplný zákaz nošení textilních roušek.

„Jelikož přihlížím diskuzi v několika skupinách zdravotníků na sociálních sítích, tak vím, že tenhle problém je rozšířený. Pořád se tam dokola opakuje jedna rada: ‚Musíte se zvednout a odmítnout dělat práci v takových podmínkách.‘ Jenomže to bychom se tak museli rozhodnout skutečně všichni. Sama zeď neprorazím,“ dodala zklamaně v zevrubném rozhovoru.

Podle informací Seznam Zpráv se nicméně vedení nemocnice dušuje, že používání ochranných pomůcek je plně v souladu s metodickými pokyny ministerstva zdravotnictví.

Oběť č. 17

Minimálně jeden případ z nedávné minulosti nicméně ukazuje, že jakékoli současné pokyny mají své limity. Jak už dříve upozornily Seznam Zprávy, mezi oběťmi epidemie je také osmačtyřicetiletá zdravotní sestra, která zemřela poté, co se nakazila koronavirem od jednoho z pacientů. Ten byl později v kritickém stavu připojen na mimotělní oběh a jako jediný v Česku dostával experimentální lék remdesivir. Příčinu smrti sestry v domě v Říčanech vyšetřují kriminalisté.

I v tomto tragickém případě figuruje marné volání o pomoc kvůli nedostatku roušek a dalšího materiálu. Sestra si totiž den před smrtí na Facebooku stěžovala na nedostatek ochranných pomůcek při péči o pacienty nakažené koronavirem. „Jeden plášť, brýle, ústenka na dvanáctihodinovou směnu fakt k takovému pacientovi nestačí. To se můžu svlékat, jak chci, a je mi to stejně prd platné,“ napsala na sociální síť. Zástupci Ministerstva zdravotnictví o ženě přitom ještě několik dní předtím mluvili jako o jedné z těch, co se nakazila vlastní chybou.

Nákup od překupníků

Co obchází jako stín české zdravotnictví, se nevyhýbá ani sociálním službám. Seznam Zprávy hovořily se dvěma ženami, které se pohybují v tomto prostředí.

Jedna z nich, která vystupovala v anonymitě, popsala tristní situaci v jednom z domovů pro seniory související s nedostatkem ochranných pomůcek. Mluvila například o tom, že zaznělo také cosi o shánění roušek za jakoukoli cenu, třeba i od „překupníků“. Takové slovo mělo zaznít za zdmi domova pro seniory.

Druhá žena - novinářka a bývalá zaměstnankyně domova důchodců Judita Matyášová - v posledních dnech sbírala zkušenosti při dobrovolnické misi spočívající v zásobování seniorských domovů a pečovatelských služeb po Praze a okolí ochranným materiálem.

Z pozice iniciátorky projektu Roušky seniorům si současnou situaci spojenou s popisovanou hradbou mlčení u pracovníků vysvětluje strachem ze ztráty místa nebo osekání dotací pro zařízení.

„Když jsem si s nimi povídala, chápali moc dobře, proč je důležité, aby se o té situaci mluvilo před veřejností. Bylo ale patrné, že se bojí o svá místa. Hrálo tam však také velkou roli to, že sociálním pracovníkům tolik záleží na klientech domovů, že je nechtějí ohrozit. Kdyby totiž promluvili nahlas, bojí se, že by pak jejich zařízení nedostalo dotace,“ vysvětlila jednu z možných příčin hromadného mlčení.

Nálepka od ministryně

Sektor sociálních služeb navíc už zažil očerňování i ze strany nejmocnějších. Když se například ozvala naštvaná viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a zároveň šéfka Domova U Biřičky v Hradci Králové Daniela Lusková s tím, že ministři se podle ní na domovy důchodců a sociální péče vykašlali a dělají z jejich zaměstnanců „blbečky“, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se nechala veřejně slyšet, že je „paní Lusková známa jako konfliktní osoba“.

Případů zásahů z vyšších míst, které nutí mnohé kvůli obavám z dalšího scénáře mlčet, bylo v uplynulých dnech hned několik.

Například mladá žena, která před dvěma týdny onemocněla koronavirem a která pracuje v pražském domově pro zhruba 200 seniorů, poskytla Seznam Zprávám deník, který hned v úvodu zápisků popisuje, jak stát podcenil ochranu nejzranitelnějších lidí, tedy seniorů, když o ně pečující personál nebyl chráněný. Silná výpověď ženy nicméně nezůstala bez odezvy a ta se obává dohry na pracovišti.

Za připomenutí stojí také kauza, na kterou upozornil server Neovlivní poté, co Andrej Babiš veřejně vyzval lékaře, aby mu hlásili, kde chybí ochranné pomůcky. Když se mu e-mailem ozvala šéfka Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje Ivana Urešová, premiér jí následně v telefonu vynadal za politizování záležitosti a pak podle serveru bez vyslechnutí detailů zavěsil.

Osočování a minimum informací

Podobnou nechuť řešit problém pracovníků v první linii předvedlo už v březnu také vedení Středočeského kraje. Záchranářka Veronika Brožová, která pracuje s lidmi s podezřením na koronavirus, napsala tamní hejtmance Jaroslavě Pokorné Jermanové (ANO) , že s kolegy není nijak chráněná. „Máme jednu roušku,“ napsala političce.

Namísto chápavé reakce se ale zdravotnice dočkala akorát pokárání. Hejtmanka se proti slovům Brožové ohradila a stejně se zachoval také ředitel středočeské záchranky Jiří Knor. „Vůbec se nehodlám smířit teď ani do budoucna, že naši zaměstnanci v době, jako je tato, šíří nepravdy a nepodložená obvinění,“ vzkázal své podřízené skrze facebookový profil hejtmanky.

Netransparentnost úřadů a vysokých pozic nicméně krizi spojenou s epidemií koronaviru rozhodně nikterak neulehčují. Naopak. Ukazuje to i případ, o kterém psaly Seznam Zprávy ve čtvrtek. Jde o úmrtí ředitele Finančního úřadu v Praze 10, které zvýšilo pochybnosti o tom, zda se při nákaze úředníků novým typem koronaviru postupovalo správně a zodpovědně. Z rozhovorů redakce se zaměstnanci úřadu totiž vyplývá, že se nákaza mezi nimi mohla volně šířit. V nebezpečí tak byli i klienti, kteří do budovy dorazili. Ředitel ale nesměl úřad uzavřít.

Reklama

Doporučované