Článek
Před prázdninami doprovázely předsedu Senátu Miloše Vystrčila do Chicaga čtyři desítky českých exportérů. Když navštívili Chicagskou univerzitu, která patří k nejlepším na světě, byli překvapení, že na ní působí dvě úspěšné Češky.
O profesorce Veronice Ročkové a proděkance Jitce Stehnové se v Česku moc neví. Přesto obě patří k nejúspěšnějším Češkám v zahraničí, minimálně v akademickém světě. SZ Byznys přináší příběh druhé z nich, Jitky Stehnové, která dokázala zkombinovat profesionální volejbalovou kariéru se studiem matematiky.
Jako proděkanka Matematické fakulty Chicagské univerzity má v současnosti na starosti například stáže studentů v soukromých firmách, takže má přehled, kde mohou české firmy na obtížném trhu v USA konkurovat. „Americký byznysový svět je uzavřenější a firmy tady nováčky mezi sebe nepouští. Je třeba navázat kontakty a teprve potom je v USA možné prodávat,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys.
Pronikat na americký trh je podle Stehnové možné především ve specializovaných odvětvích průmyslu. „To, že by Česká republika přišla s jednou velkou myšlenkou, například v umělé inteligenci, a převálcovala svou americkou konkurenci, to se nikdy nestane,“ dodává.
Češi nemají šanci
Stehnová na Chicagské univerzitě vyučuje třetí a čtvrtý bakalářský ročník, a jako proděkanka má na starosti administrativu celého bakalářského programu fakulty.
„Starám se asi o tři tisíce lidí, o všechno, co souvisí s bakalářským programem: Jsou to kurzy studentů, jmenování profesorů, vysílání našich studentů na stáže, brigády či studijní pobyty na jiné univerzity či do soukromých firem. Jsem člověk, který je ve spojení s ostatními částmi univerzity, takže cokoli je třeba projednat s matematickou fakultou, tak většinou projednávám já a moji spolupracovníci, protože rektor fakulty nemá čas na vše a deleguje práci na nás,“ vypráví Stehnová.
Kromě administrativy a výuky se věnuje i svému velkému projektu: letní škole. „V Americe ani v Česku není moc profesorek matematiky, není to zatím normální. Jedním z mých snů a cílů života je zvýšit počet děvčat, která už od střední školy budou studovat matematiku a pak budou pokračovat do výzkumu, získávat doktoráty a pracovat na amerických univerzitách,“ říká Stehnová.
Sama v současnosti působí jako Associate Senior Instructional Professor, což odpovídá zhruba českému titulu docent. Za dva roky však hodlá procházet řízením o povýšení na plnou profesuru.
Na rozdíl od Veroniky Ročkové, která je výzkumnou profesorkou statistiky, se však Stehnová zaměřuje spíš na propagaci a růst matematického oboru. „Prošla jsme si výzkumnou kariérou, dostudovala jsem doktorát a začala jsem postdoktorandský výzkum. Ale i když mě výzkum bavil, tak po roce mi bylo jasné, že se o své práci pořád bavím jen asi s osmi lidmi na celém světě, ale nemám žádný vliv na ostatní, aby s matematikou začali. A to se špatně dělá, když je člověk úzce specializovaný. Já jsem vždy chtěla inspirovat ostatní, aby začali,“ vypráví.
Volejbalem k přístupné matematice
Komunikovat s lidmi je podle svých slov zvyklá z volejbalu, takže má proti „čistým“ matematikům výhodu, že dokáže přeložit vysoce technický obor širšímu publiku.
Letní škola, kterou pořádá už několik let, je určena jen pro americké studenty středních a základních škol. „Letní škola, kterou organizuju, se snaží studentky v tomto věku vytipovat a přitáhnout k nám. Ukazujeme jim, co to je matematika a informatika na vysoké úrovni. Co se s ní dá dělat, jaké kariéry jsou možné ať na univerzitě, nebo ve firmách, které pracují s umělou inteligencí či specializovaném zdravotnictví. Zveme i vysoce postavené ženy z univerzit i firem a necháme je přes léto spolupracovat s mladými studentkami. Spousta z nich se pak pro matematiku, fyziku či molekulární inženýrství nadchne,“ říká Stehnová.
S českými vysokými školami Chicago nespolupracuje. Matematická nebo třeba i ekonomická fakulta patří na univerzitě mezi nejlepší na světě a spolupracují hlavně s dalšími špičkovými institucemi, jako Harvard, Princeton či Yale.
Čeští studenti tak moc příležitostí v Chicagu studovat nemají, protože bakalářské programy jsou pro ně velmi drahé a v Česku není mnoho stipendií, která by studium hradila. Další šancí jsou magisterské a doktorské programy, ale třeba zrovna doktorský program je v Chicagu vysoce specializovaný (přijímá osm až 16 studentů ročně), a konkurence v něm je z celého světa. „Bohužel naši čeští studenti nemají šanci se do tohoto výběru dostat. Úroveň není taková a také nejsou z prestižních univerzit,“ komentuje situaci Stehnová.
Spousta zdejších studentů totiž spolupracuje s těmi největšími jmény v matematice už během bakalářského studia – pak mají přirozeně při přijímacím řízení do doktorandského studia větší šanci.
Hod kostkou
Jak se ale povedla tato kariéra Jitce Stehnové? Vše začalo sportem. „Jsem z velice volejbalové rodiny. Tatínek hrál za národní tým, maminka hrála také první ligu a mám staršího bratra, který hrál první ligu i extraligu. Sama jsem byla vychovaná jako hráčka extraligy Olymp Praha, což je jeden z nejlepších klubů. Všichni jsme sportovci,“ vypráví.
K matematice se podle svých slov „přichomýtla náhodou“. Vždy jí připadala jednoduchá, a když se ve 4. ročníku střední školy rozhodovala, kam dát přihlášku, váhala mezi fakultou tělesné výchovy a sportu, kde se mimochodem potkali její rodiče, a právě pražským matfyzem. „Matika byla jednoduchá a já jsem se chtěla soustředit na volejbal. Myslím dokonce, že jsem si tenkrát hodila kostkou, a vyšlo mi to na matfyz. Matika mi vždy dávala smysl, naopak nebavil mě třeba dějepis,“ říká.
Od 15 let hrála i beachvolejbal a byla v juniorském národním týmu, který vyhrál mistrovství Evropy. Pro Stehnovou to byla v roce 1998 v Aténách první velká medaile.
Nicméně situace se začala komplikovat. „První ročník jsem na matfyzu ještě zvládala kombinovat volejbal a studium, ale druhý jsem si už musela rozložit do dvou let,“ říká. Tou dobou však začaly do Evropy létat americké univerzity a volejbalové týmy, s nimiž volejbalistky hrály přátelské zápasy.
Od nich se dozvěděla, že ve Spojených státech existují stipendia, v jejichž rámci lze kombinovat volejbal a studium. Její americký sen se začal přibližovat a rozhodla se za ním jít. Odpadly jí obrovské finanční náklady, tj. desítky tisíc dolarů ročně za školné, a také chtěla procestovat s volejbalem Ameriku. „Měla jsem tehdy v beachvolejbale úspěchy, takže za mnou ti skauti chodili, jestli bych měla zájem. Neplánovala jsem přitom, že zůstanu v Americe 21 let a získám nakonec americké občanství. Důležité bylo, že mi nabízeli všechno zaplatit, tj. plné stipendium a několikaletý pobyt v USA,“ vypráví.
Vrchol v Chicagu
Rozhodla se. A kvůli výbornému prospěchu ji vzali z druhého ročníku na matfyzu bez přijímaček. O Spojených státech nevěděla vůbec nic, takže ani nevěděla, na kterou univerzitu jít. Do Iowy, kde nakonec vystudovala, se dostala až po roce, který strávila na východním pobřeží. „Naivně jsem si myslela, že volejbalové konference jsou na stejné úrovni po celých Spojených státech, a tudíž jsem si vybírala podle vzdálenosti od domova,“ říká s úsměvem. Iowa měla lepší volejbal, trenérka byla bývalou kapitánkou amerického národního týmu.
Studium a sport přitom zvládala lépe než v Česku, protože americké univerzity mají nastavený systém, aby sportovcům vycházely vstříc; je to kombinace individuální výuky, tréninků a přenášek.
Byl moment, kdy se chtěla vrátit? „Plánovala jsem se vrátit asi devětkrát. Jednou jsem měla úraz kolena a dva roky jsem nehrála. Dostudovala jsem tehdy ale doktorát. Pak jsem si dávala přihlášky na postdoktorandské studium v Evropě i Americe, a říkala jsem si, že když bude lepší nabídka, vrátím se do Evropy. Dostala jsem dobrou nabídku na postdoktorandské studium v Americe, ale jen na dva roky. Takže jsem zase volala domů, že za dva roky jsem doma,“ vypráví.
Pak už se ucházela o zaměstnání a vrátila se po doktorátu jako asistentka na univerzitu do Iowy. Zůstala pět let. Do toho už hrála po USA beachvolejbal a kombinovala práci se sportem. Měla zelenou kartu, stálé zaměstnání, byla to další zkušenost.
Pak ale přišlo vyvrcholení. „Na konci těch pěti let přišla nabídka z Chicagské univerzity, která patří v matematice mezi nejlepší na světě. Pak už jsem volala domů, že to s návratem nevidím a zůstanu,“ dodává blondýnka s úsměvem.
