Hlavní obsah

Zákon měl umožnit hlásit šikanu či kriminalitu v práci. Poslanci ho nestihli

Stanislav Klika z firmy BDO.Video: Eva Moniová, Seznam Zprávy

 

Reklama

Firmy budou muset umožnit zaměstnancům důvěrně hlásit nepravosti. Český zákon se sice nestihl, po 17. prosinci tak musí zavést oznamovací systém jen veřejná sféra. Zaměstnanci soukromých firem se ale mohou obracet na stát.

Článek

Podle návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, takzvaných whistleblowerů, by měly firmy a veřejné instituce povinně do konce března 2022 zavést interní oznamovací systém. Zákon, který vychází z Evropské směrnice, ale čeští poslanci do 17. prosince, kdy vyprší lhůta, schválit nestihnou.

Co z toho pro tuzemské společnosti a jejich zaměstnance, kteří by chtěli nahlásit nějakou nepravost, vyplývá, řekl v rozhovoru pro SZ Byznys Stanislav Klika, který ve společnosti BDO vede oddělení poradenství rizik.

Co přesně směrnice pro firmy přináší?

Povinnost zavést vnitřní oznamovací systém. Tedy kanály, které zaručují důvěrnost pro oznamovatele protiprávních jednání. A také povinnost zhodnotit a prošetřit oznámené protiprávní jednání.

Zákon o ochraně oznamovatelů (zákon o whistleblowingu)

  • Vychází z evropské směrnice, lhůta pro implementaci do českého právního řádu vyprší 17. 12. 2021.
  • Cílem směrnice je poskytnout právní ochranu osobám, které informují o poškození veřejného zájmu, o kterém se dozví v zaměstnání nebo v souvislosti s ním.
  • Firmy nad 25 zaměstnanců, veřejní zadavatelé (s výjimkou obcí do 5 tisíc obyvatel) a dále společnosti vykonávající činnost v oblastech citlivých z hlediska zákona proti praní špinavých peněz, v oblasti bezpečnosti dopravy, přepravy a provozu na pozemních komunikacích, ochrany životního prostředí, veterinární ochrany a ochrany spotřebitele, by na základě zákona měly zavést interní systém pro beztrestné oznamování protiprávního jednání, a to do března 2022.
  • Pokuta za nesplnění požadavků se může vyšplhat až do 1 milionu korun nebo 5 % z čistého ročního obratu.
  • Poškození veřejného zájmu má podle směrnice spočívat v porušení práva například v oblasti veřejných zakázek, finančních služeb, praní peněz a financování terorismu, ochrany životního prostředí apod. Oznámit protiprávní jednání by mělo být možné také na základě skutečností nasvědčujícím tomu, že má být toto jednání teprve spácháno.
  • Princip ochrany oznamovatele a možnost ohlásit protiprávní jednání není určena pro stížnosti zaměstnanců na zaměstnavatele nebo řešení běžných sporů mezi zaměstnanci. Firmy, které systém ochrany oznamovatelů již zavedly, hlásí, že nejčastěji řeší porušení pravidel na pracovišti (mobbing či bossing) nebo podezření na korupční jednání.

Zdroj: BDO

Dosud to bylo jak?

Komplexní úprava whistleblowingu u nás dosud chyběla. Jsou dílčí sektory jako třeba banky nebo částečně státní sféra v rámci služebních míst, kde nějaké postupy existují. Pokud se vychází vstříc whistleblowingu v ostatních sektorech, je to na dobrovolné bázi.

Všechny právnické osoby tedy budou mít novou povinnost?

Firmy nad 25 zaměstnanců budou muset tuhle linku zavést. Ve směrnici jsou podmínky trochu mírnější – od 50 zaměstnanců. Týká se to také všech veřejných zadavatelů kromě malých obcí.

Takže český zákon je zase přísnější než evropská norma?

Ano, ale vzhledem k oznamovatelům je příznivější.

Firmy nebudou mít oznamování nepravostí pod kontrolou

Co to znamená pro zaměstnance – případné oznamovatele, kteří chtějí nahlásit, že se na pracovišti děje něco nekalého?

Zaměstnavatel jim to bude muset umožnit. Český zákon se ale nestihl ve lhůtě projednat – prošel jen prvním čtením, a protože máme novou Poslaneckou sněmovnu, musí být znovu předložen.

A předkládá ho Ministerstvo spravedlnosti?

Ano. Od 17. prosince, kdy končí termín pro transpozici té evropské směrnici, bude mít povinnost zavést tyto systémy pouze veřejná sféra, nastane tam přímý účinek směrnice. Soukromé subjekty tuto povinnost mít nebudou do doby, než se chválí národní zákon.

Firmy by možná ani neměly čekat na zákon. Je lepší, když se o rizicích a nedostatcích dozvědí jako první.
Stanislav Klika

Nicméně pro ně to je zvýšené riziko: ony sice nebudou muset zavést oznamovací kanály, na druhou stranu jejich zaměstnanec – potenciální oznamovatel – se bude už teď moct obrátit na Ministerstvo spravedlnosti. To bude mít novou pravomoc přijímat oznámení od soukromých firem. Firma to tudíž nebude mít pod kontrolou.

Doteď měl člověk možnost obrátit se leda tak na policii nebo na svého nadřízeného a doufat, že ho za to nevyhodí. Teď to bude Ministerstvo spravedlnosti a až se schválí zákon, budou na to postupy uvnitř firmy?

Přesně tak. Firmy by možná ani neměly čekat na zákon. Je lepší, když se o rizicích a nedostatcích dozvědí jako první. Podle průzkumů platí, že oznamovatelé se raději obrací na tu konkrétní firmu, spíš než by to oznamovali navenek, byť tu možnost třeba mají.

V jakých situacích se to dá využít?

Zase musíme rozlišit, co by mělo být podle směrnice a podle českého zákona. Směrnice se vztahuje jen na vymezené oblasti práva EU. Jsou to třeba veřejné zakázky, ochrana životního prostředí, ochrana osobních údajů atd. Budete se například hlásit jako uchazečka někam do práce a zjistíte, že zaměstnavatel se k vašim osobním údajům nechová tak, jak by měl.

Zákon rozšiřuje věcnou působnost, možnosti těch oznámení. Přidává podezření na trestné činy a přestupky.

Stanislav Klika

  • Od roku 2019 vede oddělení Risk Advisory Services v poradenské společnosti BDO. Tam působí od roku 2016.
  • Zaměřuje se na oblasti řízení rizik, vnitřní kontroly, průběžného monitoringu, interního auditu, externí hodnocení kvality interního auditu a forenzní audit.
  • V oblasti compliance se specializuje na ochranu osobních údajů, prevenci praní špinavých peněz a ochranu oznamovatelů.
  • Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Můžete uvést jiné konkrétní situace? Ta situace s ucházením se o práci není ještě tak citlivá, ale co když oznámení jde zevnitř firmy a oznamovatel by tam rád zůstal? Co to může třeba být? Podezření na účetní machinace? Nebo třeba i sexuální obtěžování?

V zásadě ano, pokud by to mělo intenzitu postihnutelnou z hlediska trestního práva. Může to být třeba i bossing (šikanování podřízeného, pozn. red.). Typické jsou podvody, rozkrádání majetku firmy, vyvádění peněz… V naší praxi jsme se zabývali několika případy, kdy k tomu došlo.

Neměla vlastní, tak posílala peníze firmy. Nakonec z toho bylo 120 milionů korun.
Stanislav Klika

Například paní účetní vyváděla z firmy peníze, protože se přes e-mail zamilovala do člověka, který se vydával za Brita a sliboval jí všechno možné. Když jí říkal, že jí postaví dům, ale že nemá peníze, ona mu začala ty peníze posílat. Neměla vlastní, tak posílala peníze firmy. Nakonec z toho bylo 120 milionů korun.

Kde je ta hranice, kdy si jako zaměstnanec můžu říct, že už je to na zadání do interního oznamovacího systému, až budou pravidla existovat? Musí to být trestněprávně postižitelné?

Tohle je složité. Okruh možných oznámení, kdy jako oznamovatel budu chráněný, je omezený. Nemůžu oznámit jakoukoli křivdu, která se mi stala. Respektive můžu, ale nemám garanci jednání v režimu zákona – důvěrnost, lhůty atd. Je třeba si promyslet, co budu oznamovat.

Co tedy zákon, až bude schválen, zaměstnanci zaručuje? Že ho firma nevyhodí? Že ho nebude šikanovat?

Neměl by být v návaznosti na podané oznámení vystaven nějaké odvetě. Což může být vyhazov, přeřazení na jinou pozici, snížení mzdy… Zákon dokonce myslí i na situaci, kdy by zaměstnavatel chtěl pravidla obcházet a šikanu by směřoval vůči kolegům nebo osobám blízkým oznamovateli.

Zákon také zaručuje důvěrnost – nesmí být prozrazena totožnost oznamovatele.

Firmy, aby si to trochu zjednodušily, nebo v návaznosti na svoji CSR politiku (politika odpovědnosti vůči společnosti a životnímu prostředí, pozn. red.) či etický kodex, někdy rozšiřují okruhy, kdy je oznamovatel chráněn.

Napadá mě, zda zaměstnanec tohoto nemůže zneužít. Pokud třeba má pocit, že není dobře přijímán nebo mu hrozí snížení platu atd. Na něco poukáže a zaměstnavatel mu pak nemůže plat snížit.

Je otázka, co oznámí. Když oznámí nějakou nepravdu a uvědomuje si, že je to nepravda, hrozí mu až pokuta 50 tisíc korun. Pokud to smyšlené není, oznámit to může. Pokud ale třeba bude porušovat pracovní docházku, za to vyhozen být může. Ale pro firmu to bude obtížné, protože musí prokázat, že vyhazov nesouvisí s tím oznámením. Důkazní břemeno bude na té firmě.

Kdo prověřuje ta oznámení?

Firma musí jmenovat tzv. příslušnou osobu, to může být zaměstnanec firmy i někdo externí. Tento člověk musí být bezúhonný, nesmí být ve střetu zájmů, například nesmí šetřit to, co by směřovalo vůči jeho osobě. Ten jako jediný se může seznamovat s údaji z toho oznámení. Nemůže vedení firmy říct, kdo oznámení podal.

To mi skoro připadá, že je lepší, když je to někdo zvenku. To ale bude pro firmy další zvýšení nákladů.

V menších firmách může být poměrně obtížné nějakou takovou osobu ustanovit, aby to bylo v souladu se zákonem. Druhý rozměr je ta dovednost – i kdyby nebyl ve střetu zájmů, nemusí umět šetřit tyto případy: může ohrozit totožnost oznamovatele nebo nebude schopen vyznat se v odborných oblastech. Pak se nabízí externí zdroje. Ale i náklady na interního člověka mohou být poměrně vysoké.

Bude mít firma povinnost zpětně oznamovatele informovat, jak šetření dopadlo?

Ano. Nejdřív ho musí do 7 dnů informovat, že oznámení přijala. Základní lhůta na prošetření a podání informace o výsledku je 30 dnů. Zda bylo oznámení důvodné, a pokud ano, zda firma přijala nějaká opatření.

Co když nejsem jako oznamovatel s výsledkem šetření spokojená?

Můžete se pořád obrátit na Ministerstvo spravedlnosti. Když firma vaše oznámení odmítne jako nedůvodné, měla by vás poučit, že tu možnost máte.

Dostáváme se k rozdílu mezi praním špinavého prádla „doma“ a na veřejnosti, ať už přes Ministerstvo spravedlnosti nebo třeba média. Jsou si firmy vědomy, že je lepší to vyřešit „doma“?

Zatím si nejsem úplně jistý. Samozřejmě nechtějí, aby to šlo mimo firmu. Na druhou stranu pozornost, kterou této legislativě věnují, je s tím trochu v nepoměru. Vyřešení v rámci firmy může být mnohem lepší jak pro firmu, tak i oznamovatele. Ten může získat odpovědi dřív, věc se může vyřešit efektivněji a rychleji a k jeho představě. Firma zase může být spokojená, že objevila nějaké riziko. Že se vyhnula možným sankcím a udržela si kolegu ve firmě, zvlášť v dnešní době.

Ministerstvo musí podnět posoudit a vyhodnotit, a pokud shledá, že je důvodný, předá to příslušným orgánům, třeba i policii.
Stanislav Klika

To může být vlastně nástroj budování firemní kultury.

Přesně tak. My jsme dělali průzkum v rámci celé naší sítě a z něho vyšlo, že takovýto systém může být i benefit. Že to umožňuje otevřenou komunikaci a flexibilitu, pomáhá to udržet loajalitu jak zaměstnanců, tak externích partnerů. Firmám v pandemii to pomáhalo i přežít.

Když se ještě vrátím k Ministerstvu spravedlnosti – když se oznamovatel obrátí tam, co musí ministerstvo udělat a co hrozí té firmě?

To už je případ, který firma nechce, protože ho nemá pod kontrolou. Ani neví, že to tam došlo a může jí to nepříjemně překvapit, a nepřipravenou. Ministerstvo musí podnět posoudit a vyhodnotit, a pokud shledá, že je důvodný, předá to příslušným orgánům, třeba i policii. Pokud má podezření na spáchání trestného činu.

Náhled na whistleblowery není moc dobrý, bere se to spíš negativně. To je i cílem nové legislativy – zlepšit pohled. A upozornit, že to může mít i benefity z hlediska veřejného zájmu.

Možná náhled na whistleblowery není tak pozitivní proto, že v českém jazyce pro to slovo existují ekvivalenty jako práskač nebo bonzák.

Podle zákona se říká oznamovatel, takže korektní verze existuje. Ale pokud se bavíme s některými klienty, tak tyto termíny sem tam zazní. Situace v Česku je složitější, protože lidé si nesou nějakou historickou zkušenost, kdy to bylo v minulém režimu zneužíváno.

Chvíli jsem působil ve veřejné správě a vím, že tento způsob podání tam někdy slouží k vyřizování účtů. Ale cílem nové legislativy v žádném případě není, aby toto umožňovala, naopak. Boje na pracovišti nejsou předmětem zákona.

Co teď bude, když ministerstvo bude muset zákon předložit znovu? Hrozí Česku postih? A tuzemským firmám?

Česku hrozí nějaké řízení pro porušení smluv EU, které může iniciovat Evropská komise, výsledkem může být až udělení sankce.

Pokud jde o firmy, tam je velká nejistota. Na jedné straně nemají v ruce zákon a nemají povinnost zavádět vnitřní oznamovací systém. Na druhou stranu lidé mají právo oznamovat. Můžou se obrátit na Ministerstvo spravedlnosti, kdyby něco oznámili a zaměstnavatel se jim mstil, mohou ho zažalovat a soud by pravděpodobně měl povinnost přihlédnout k té směrnici.

Pro firmy by asi bylo nejjednodušší, kdyby nečekaly a dobrovolně si pravidla nastavily. Pořád je lepší, aby oznámení firma viděla jako první.

Kdy nejdřív by mohl být zákon schválen?

V programovém prohlášení nové vlády je v rámci resortu spravedlnosti tento bod jako jedna z priorit. Pokud by to šlo jako v rychlíku, možná by to mohli stihnout do parlamentních prázdnin v červenci. Pokud se to zpozdí, je reálné, aby to platilo od roku 2023. Ale třeba už zákon budeme mít na podzim příštího roku.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu.

Reklama

Doporučované