Jak přežít energetickou krizi? Přestaňte přetápět, Evropanům stačí 18 stupňů

Evropští energetičtí ministři minulé úterý v Bruselu na společné schůzce nastínili strategii řešení energetické krize. Receptem jsou úspory a urychlené sjednávání nových nákupů plynu i přepravních tras.

Česko má šanci nahradit třetinu ruského plynu ještě v této sezoně novými dodávkami LNG přes nedávno sjednaný zkapalňovací terminál v Nizozemí. Zatím ale není jasné, kolik plynu a za jakou cenu se pro něj podaří nakoupit.

Spotřeba plynu v zemi nicméně klesá, od začátku roku se snížila téměř o pětinu. Přesto jsou podle náměstka ministra průmyslu Reného Neděly další úspory reálné. Podle náměstka by stačilo, aby teplomilní Češi změnili zvyky i přístup k energiím a mnohem víc dbali o jejich úsporu. Postrčit je k tomu mají nové topenářské i hygienické standardy a normy.

Na úspory bude dál tlačit hlavně cena. Zatímco ohledně zásobování plynem je Neděla vcelku optimistický, ceny energií podle něj zůstanou extrémně vysoké ještě minimálně dva roky.

Je léto, obnovitelné zdroje jedou na plný výkon, přesto ceny elektřiny na burzách na konci července dosahovaly astronomických výšin. Je jenom iluze, že by soláry a větrníky zlevnily cenu elektřiny?

Myslím, že to iluze není, ale je vidět, jak je trh nervózní. Válka na Ukrajině mu nepřispívá. Ty cenové skoky jsou způsobeny nervozitou, nikoli nákladovostí zdrojů.

Nervozitu způsobují obavy o ruský plyn?

Ano. Když je nedostatek suroviny, tak nejdražší zdroj tvoří závěrnou cenu. Když je přebytek, cenu tvoří nejlevnější zdroj a ty drahé zdroje se mu snaží přiblížit. Předpokládám, když snížíme závislost na ruském plynu, tak se i výrazně sníží cena na burze, uklidní se situace.

Kdy to podle vás může nastat?

Výhledy na další dva roky jsou nepěkné, cena bude ještě minimálně dva roky vysoká.

To proto, že během dvou let se Evropa není schopná od ruského plynu oprostit?

Primárně z tohoto důvodu. Ona tu závislost dokáže snížit, ale ne úplně na 100 procent.

Energetickou krizi řešili minulé úterý unijní ministři na evropské radě pro energetiku. Jak hodnotíte výsledky schůzky, kterou svolal váš šéf – ministr Jozef Síkela?

Podařilo se, co se tady nikdy nepodařilo. Materiál, který představila Evropská komise o týden dřív, se za šest dnů se podařilo dopracovat do takové podoby, že se na něm 26 států shodlo. Jeden jediný stát (Maďarsko) byl proti. Myslím, že to byl zásadní signál vůči trhu, bylo to vidět i na burze. Cenový růst zpomalil, respektive poklesl, ale pak zase vystartoval nahoru.

To ten signál ale moc nezabral… Šlo hlavně o dohodu, že evropské státy uspoří 15 procent plynu v nadcházející topné sezóně?

Schůzka se shodla na několika principech. První princip – ukázala jednotnost. Druhá věc – z technických propočtů vyplynulo, že cestou, abychom bez problémů přečkali zimu, jsou alternativní dodávky, zkapalněný plyn LNG, ale i ty energetické úspory, o kterých se velmi dlouho hovoří. Výsledek byl, že bychom potřebovali uspořit nějakých 15 procent z celkové spotřeby za posledních pět let.

Je podle vás 15procentní úspora reálná?

Myslím, že reálná je. Velký potenciál je u domácností, zvlášť v Česku. Když se podíváme na spotřebu plynu na obyvatele v domácnostech za posledních 10 let, tak ji máme o 20 procent větší, než je průměr EU.

Není divu, když v Česku stát donedávna podporoval výměnu domácích kotlů na pevná paliva za plynové.

Myslím si, že tím to není. Částečně to souviset může, ale když se podíváme i na ty průměry, tak v Česku vytápíme na 24 °C. Což je právě plus minus těch 20 procent navíc. Je vidět, že jsme prostě zvyklí s teplem nehospodařit ideálně.

Hrubý průměr ve vytápění v EU je na teplotu 20 nebo 18 °C. Kdybychom vytápěli stejně a měli spotřebu o 20 procent vyšší, tak by bylo jasné, že to je buď nějakou špatnou technologií, kterou používáme, nebo že máme nehospodárné domy. Ale naše domy, zvláště ty nové, musejí dodržovat přísné energetické standardy, takže tam již tento problém není.

Navíc většina starších domů na sídlištích je dnes zateplená.

Ano, je to tak. Spočívá to spíš v tom, že jsme prostě zvyklí mít vyšší tepelný komfort.

Dá se ze strany státu, legislativně, nutit obyvatelstvo, aby vytápělo na nižší teploty?

Donucovací prostředky nejsou. Pevně věřím, že máme jisté možnosti na dobrovolné bázi. My jako resort připravujeme úpravu vyhlášky, která hovoří o tom, na jakou teplotu by měly jednotlivé nemovitosti být vytápěny. Zároveň říká, kdy začíná topná sezóna. To je příklad, jak se můžeme dostat z minimální hodnoty pro byty, která tam teď je 20 °C, například na 18 °C. Většina států má doporučenou teplotu pro místnosti, které se obývají, 18 °C, pro neobývané místnosti to je 15 °C. Z průměrů v Česku jsme na 24 °C, takže tam potenciál rozhodně je.

Kolik by se u nás změnou standardu vytápění na 15 až 18 °C dalo ušetřit plynu?

Domácnosti se na celkové spotřebě energie se podílejí zhruba 40 procenty. Kdybychom těch 40 procent snížili o zmíněných 20 procent, udělá to na celku zhruba 10 procent. Zároveň je třeba říci, že i v průmyslu firmy často používají plyny na vytápění a tam také oproti průměru EU přetápíme.

Firmy topí podle hygienických norem, které jsou zase dány v předpisech? Chystá se tu také změna?

Je to tak, probíhají diskuze o úpravách hygienických standardů a norem. To je ale věcí jiných resortů.

Některé firmy, které přecházely v minulých letech ve výrobě elektřiny a tepla na plyn, se dnes vracejí k uhlí. Do jaké míry může návrat k uhlí ušetřit plyn?

Uhelné zdroje, které bychom mohli obnovit, aby znovu najely, dělají řádově stovky megawattů instalovaného výkonu. I zde je potenciál. Ale jde o to, aby vůbec měly technologické možnosti: aby byl důl, aby bylo uhlí, aby byli horníci… Musíme úsporu poskládat z jednotlivých střípků, abychom dosáhli snížení o oněch 15 procent, možná i více.

Čeští spotřebitelé už od začátku roku snížili spotřebu plynu o 20 procent. Nemáme náhodou evropský závazek už splněný tím, že šetříme kvůli vysoké ceně?

To je mýlka. Je pravda, že se spotřeba snížila zhruba o těch 20 procent, ale bez korekce. Reálně se můžeme bavit o úspoře okolo 15 až 16 procent. Ale to doporučené 15procentní snížení se bude počítat až od účinnosti vlastního nařízení. Do toho se nepočítají úspory, které se udělaly.

Ministři na úterní schůzce mluvili také o nových zdrojích neruského plynu pro Evropu. Už jsme dostali informaci, že ČEZ nasmlouval pro Česko kapacitu v plovoucím terminálu na LNG v Nizozemí. Může tak pokrýt až třetinu naší roční spotřeby. Je pro tento terminál už také nakoupený nějaký plyn?

Abych se přiznal, tak k dnešnímu dni nevím, jaké množství je nakoupeno. Ale víme , že probíhají jednání k tomu, aby nakoupený byl. I na nás se obracejí zahraniční dodavatelé, že jsou ochotni a připraveni dodávat plyn do Česka. Myslím, že nebude problém, abychom ty tři miliardy kubíků, pro které je nasmlouvaná kapacita v terminálu a přepravní trasy, dokázali zajistit. I na vládní úrovni o tom proběhlo několik jednání, ať už s Katarem, Ománem, Alžírskem. Potenciál tady je.

To je přesně i to, co zástupci Evropské komise zmiňovali. Existuje několik dohod mezi Evropskou komisí a státy, které jsou schopny navýšit dodávky LNG. My jsme byli, myslím, velmi dobrý příklad, že to jde udělat. Celkem bez zájmu veřejnosti jsme dokázali dohodnout jednotlivé smlouvy. Tím se otevřely dveře do dalších projektů. Pro nás bude samozřejmě velmi zajímavé, pokud se podaří v dohledné době postavit LNG terminál blízko stávající infrastruktury v Německu.

To znamená někde u ústí plynovodu Nord Stream?

Je to tak. Sami Němci hovoří o tom, že do konce letošního roku navýší kapacitu LNG kolem 10 až 12 miliard kubíků, do května či června příštího roku by měly přibýt další dvě lodě, každá bude mít obdobnou kapacitu. Čili by mělo být v Německu nově nějakých 30 miliard kubíků, které by se daly využít i pro Česko.

Kdo o nákupech plynu pro Česko vyjednává? Nejsou to politici, kontrakty jsou na obchodnících. Máte jejich nákupy pod kontrolou?

Máme liberalizovaný trh a Česko nemá stoprocentně vlastněného státního obchodníka s plynem. Vláda otvírá dveře na politické úrovni, aby následně mohly přijít soukromé nebo částečně soukromé firmy, které se dohodnou na konkrétních podmínkách. I proto nedokážu odpovědět, jestli k dnešnímu dni máme nakoupený plyn.

Vaše ministerstvo před časem oznámilo, že chystá vznik státního obchodníka s energiemi, u něhož může stát určovat cenovou politiku. Jak daleko ten proces je?

Tento proces bude vlastně navazovat na kontrakt, který proběhl právě s nizozemským LNG terminálem. Máme smlouvu s ČEZem, že jakmile vznikne státní obchodník, následně tento státní obchodník má právo převzít ať už rezervovanou kapacitu, nebo i nasmlouvaný plyn. Předpokládáme, že v následující novele Energetického zákona bude státní obchodník legislativně ukotven. Vlastní procesní stránka bude potřebovat nějaký čas, nejde to vyřešit ze dne na den.

Takže na tuto zimu ještě státní obchodník asi nakupovat nebude.

To si myslím, že ještě ne.

Za jaké peníze se dnes nakupuje plyn pro nadcházející topnou sezonu? Na burzách jsou extrémní ceny přes 200 eur za MWh, může se ale stát, že až se naplní evropské plynové zásobníky, cena klesne. Jak se obchodní firmy za této situace do nákupů hrnou? Je to pro ně – a tím pádem i pro nás spotřebitele – riskantní. Vidíte jim pod prsty?

Myslím si, že je tu kombinace dlouhodobých bilaterálních kontraktů za ceny nasmlouvané v minulosti. A ti, co nemají kontrakty a nakupují na spotu, opravdu musejí nakupovat za tu vysokou cenu. Ale muselo by se jít do většího detailu, může to být i za daleko nižší ceny.

Říkáte tu spoustu optimistických zpráv, které by se měly na trhu jak v elektřině, tak v plynu, projevit. Ale neděje se to. Není to důkaz, že se liberalizovaný evropský přeshraniční trh přežil, že burza nefunguje a není to ideální nástroj do budoucna?

Tady je nepochopení, co je vlastně evropská burza. Burza není ten, kdo stanoví cenu. Burza jen dává možnost, potkat nabídku s poptávkou. Dlouhou dobu se říkalo, že nasmlouvané dlouhodobé kontrakty jsou nevýhodné. V některých případech to byla pravda, na burze byly krátkodobější kontrakty výhodnější. Posledních pár let se proto přecházelo na krátkodobější a krátkodobější kontrakty. A naopak, teď v posledních měsících by se zase vyplatil dlouhodobější kontrakt.

Čeho se já obávám: jakékoliv prohlášení teď může mít zásadní vliv na cenu na burze. Ale nemusí to mít vliv na cenu pro konečné spotřebitele, protože obchodníci nakupují po částech a s předstihem. Dnes je velmi složité říct, jestli dnešní situace na trhu bude mít výrazné dopady do spotřebitelských cen. Protože nevíme, jak jsou jednotlivé kontrakty nasmlouvány.

Kdybychom shrnuli vaše povídání, tak říkáte: Vydržme minimálně dva těžké roky, šetřeme, ale nevzdávejme současný systém obchodování?

Já bych to shrnul takto: v prvé řadě je vidět, že neumíme s energiemi nakládat. Zrovna u tepla a plynu je to vidět. A to nemluvím o průmyslu, který používá plyn na technologické účely, tam je to samozřejmě složité ovlivnit. V úsporách ale máme velmi výrazný prostor.

Druhá věc: My jako Česko, země ve střední Evropě, musíme udělat více různých opatření. Nemůžeme se spolehnout jenom na jednu cestou, že prostě ze dne na den změníme dodávky.

Musíme se dívat na LNG, terminál v Nizozemí se povedl, bavíme se o dodatečné infrastruktuře. Určitě má smysl rozvíjet obnovitelné zdroje, vyrábět biometan, podporovat domácnosti, zateplovat, vyměňovat kotle, instalovat tepelná čerpadla. To je cesta, jak si spotřebitel sníží závislost na energiích.

A zachovejme dosavadní liberalizovaný trh, zapomeňme na metody jako zastropování cen?

Tam, kde došlo k nějakému zásahu do trhu, tam začal trochu kolabovat. Zastropování cen stejně musí někdo ve finále zaplatit. Zaplatí to nakonec stát. Takže my opravdu potřebujeme, abychom se všichni na tom společně podíleli.

Když každý z nás dá malý příspěvek, ve finále dokážeme bez problémů přežít zimu. Pro nás je klíčové, aby zůstala v chodu ekonomika, průmysl. A ať si každý uvědomí, jestli pro něj lepší, aby seděl doma a přetápěl, nebo aby měl doma nižší teplotu, na evropském průměru, ale aby chodil do práce a bral tam peníze. Je třeba, aby ekonomika běžela a maximálně jsme se snažili cílenými podporami pomoci udržet sociální smír na rozumné úrovni.