Malé a střední firmy čeká dokonalá bouře. Musí aktivovat válečné plány

Vysoké ceny energií a materiálů a rozkolísané dodávky. Drahé financování. Problém získat kvalitní pracovní sílu a tlaky zaměstnanců na zvyšování platů. Tohle všechno dopadá na malé a střední podniky a ještě dopadat bude.

„Bouři můžeme čekat v nejbližších měsících a musíme se na ni dobře připravit,“ říká v rozhovoru pro Ženský byznys Monika Marečková, řídící partnerka RSM. Nejrychleji rostoucí globální konzultační sítě, která se zaměřuje právě na středně velké firmy. „Budou mít velmi krušné období,“ je přesvědčena.

„Výrazně bych doporučovala firmám začít hned. Vyhlásit, když použiju válečnou terminologii, bojovou pohotovost. Sezvat si ty nejšikovnější lidi, které mají, a začít s nimi situaci řešit. Není jedno geniální řešení, ale řada malých kroků,“ vysvětluje manažerka společnosti, která má pobočky ve více než 120 zemích a zaměstnává přes 51 tisíc lidí.

„Finanční ředitel by měl vzít ostrou tužku a pečlivě se dívat na náklady. Některé lze přehodnotit. Měl by se rychle podívat na to, jak jsou na tom s bankovním úvěrem, jak plní kovenanty… A rychle třeba s bankou začít mluvit a vědět, jak na to jsme. Personální ředitel by se měl podívat, co se stane, když vznikne požadavek zaměstnanců na desetiprocentní zvýšení platů, co to s firmou udělá. Výrobní ředitel zase musí přemýšlet, jak zefektivnit výrobu,“ vyjmenovává jednotlivé kroky, aby firma „dokonalou bouři“ přežila.

Kovenanty mohou firmy při řešení potíží značně limitovat – stanoví je banka, když firmě půjčuje peníze. Jde o hodnoty finančních ukazatelů, například poměr dluhu a zisku, které společnost v průběhu doby splatnosti úvěru nebo dluhopisu musí naplňovat a tím se limituje maximální možné zadlužení společnosti apod.

Dlouhodobě nízké marže jsou údajně první důležitý signál, jak podnik pozná, že spadá do rizikového pásma. Jakýkoliv další výkyv, kdy mu nezaplatí zákazník nebo nepřijde materiál, ho může poslat rychle do ztráty.

Krize, která přijde, bude podle ní výrazně jiná, než ta globální po roce 2008.

„To byla krize finanční, teď je to jinak. Peníze na trhu zatím jsou, některé firmy jsou velmi bohaté je znát i obrovský akviziční apetit. Tentokrát jde více - o zdroje. Chybí ty energetické, materiální, dodavatelské a nebojím se zmínit i zdroje lidské,“ vyjmenovává potíže Monika Marečková.

„A samozřejmě s válkou prakticky za rohem už dnes vidíme omezení přímých zahraničních investic. Minulý týden byl u nás kolega ze Slovenska, který říkal, že na Slovensko odmítají nastoupit zahraniční manažeři, protože se bojí války. Z takových drobných střípků se pak skládá celá mozaika problémů,“ dodává.

Necelá třetina malých a středních firem podle ní po minulé krizi dozrála. Podniky se nebály investovat do nových technologií. „Více se opírají o data, sesbíraly globální zkušenosti, mají interně ‚uklizeno‘. Bohužel 70 procent pořád jede ve starých kolejích,“ opírá se v rozhovoru o průzkum, který jejich společnost mezi těmito firmami provedla.

Právě malé a střední firmy jsou podle Moniky Marečkové páteří ekonomiky. „Rodinné firmy hrají klíčovou roli, bez nich by ekonomika nemohla fungovat. Navazujeme v tom nejlepším slova smyslu na tradici první republiky. Středně velká firma je o 250 zaměstnancích a 50 milionech eur obratu, takže to nejsou žádné malé firmičky. Je to páteř české ekonomiky. Bez nich by nebyla Česká republika tak úspěšná,“ říká řídící partnerka poradenské společnosti.

A upřesňuje, že celkem v Česku aktivně funguje na 400 tisíc firem a z nich tvoří více než polovinu malé a střední podniky. Ty se podílejí na HDP čtyřiceti procenty, podobnou měrou pak i na exportu. Jen sedmi procentům podniků se však po covidových letech zvyšují obrat, zisk a počet zaměstnanců.