Článek
Německá zelená revoluce bude mít zásadní vliv na českou energetiku. „Ačkoliv se to nezdá, tento vliv už je tady minimálně deset let. Jen ho politici a energetici zatím úspěšně ignorují,“ říká investor Michal Šnobr, minoritní akcionář ČEZ a expert na energetický trh.
„Na přerod na novou energetiku nejsme připraveni. Změny ale už odstartovaly a nová německá vláda ještě přiloží pod kotel. Všechno, o čem jsme si mysleli, že půjde postupně, chce urychlit,“ dodává. Česko na to podle něj musí reagovat. A to rychle.
Jsou cíle nové německé vlády vůbec reálné?
To je zásadní otázka. V Evropě vzniká problém, protože reálnější je tato změna pro bohatší a ekonomicky silnější země, jako je právě Německo. Rozdíly v energetických politikách vyhlubují v Evropské unii největší příkopy, jaké tu kdy byly. Zejména státy střední a východní Evropy, tedy my, Polsko, Slovensko, Maďarsko a jihovýchod Evropy, rozhodně nejsou připravené na tempo, které nastoluje Německo.
Michal Šnobr
- Analytik energetických trhů, minoritní akcionář ČEZ, investor.
- V oblasti energetiky dlouhodobě spolupracuje se skupinou J&T.
- Má více než 20 let zkušeností na kapitálovém trhu, na kterém působí od druhé vlny kuponové privatizace.
- Spoluzakládal makléřskou společnost AKRO Capital. Dnes se kromě energetiky věnuje podnikání v oblasti cestovního ruchu, zemědělství, správy nemovitostí a také výrobě montovaných a kontejnerových staveb.
- absolvoval ČVUT Praha, obor ekonomika řízení stavebnictví.
A co je ještě horší, ani si neuvědomují, že na to mají být připraveni. Myslím, že politické delegace, které jezdí do Bruselu, si neuvědomují, když tam pro něco hlasují, jaké důsledky to bude mít pro domácí trhy, pro spotřebitele. Důsledky ale přijdou právě v této dekádě, a budou zásadní.
Část českých politiků, byznysmenů i akademiků, je přesvědčena, že Němcům se jejich sen o bezemisní energetice a průmyslu nepodaří naplnit. Že v určité fázi zjistí, že obnovitelné zdroje jsou slepá ulička a tlak na drahou emisní povolenku zásadní chyba. Takže od svých plánů ustoupí.
Myslím, že Německo neustoupí. Je možné, že se jim třeba nepovede splnit do detailů cíle do roku 2030. Ale o energetické politice Německa je v zásadě rozhodnuto. Oni z té cesty neuhnou. Jsou připravení to opravdu do důsledku naplnit.
Zaskočené Česko
Přestože to bude stát spotřebitele obrovské peníze?
Přestože to bude stát obrovské peníze. Ale pozor, německého spotřebitele už to peníze stálo i v minulé dekádě. Oni jsou na přerod energetiky pod vlajkou Green Dealu připraveni. Zatímco my tady říkáme, že to Německo dělá hloupě, že jim to nedopadne, sami jsme na začátku toho procesu a nejsme na něj připraveni vůbec.
Dá se během devíti let technologicky vyřešit tak zásadní snížení uhlíkových emisí, jaké Němci chtějí?
Myslím, že jejich postup v rozvoji obnovitelných zdrojů řešitelný je. Už v minulé dekádě se dostali z relativně nízkého instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů na vysoká čísla a dnes běžně pokrývají 40, někdy až 50 procent své spotřeby čistě z obnovitelných zdrojů.
Pokud tomu nahrává počasí. Třeba letos málo foukal vítr, větrné farmy na severu Německa nevyráběly naplno, takže se v Německu – a taky u nás – naplno rozjely uhelné elektrárny.
Přesně tak. Němci budou odstavovat jaderné elektrárny, chtějí odstavovat uhelné elektrárny a po určitou dobu budou muset tyto výkony nahrazovat plynem. Jak rychle jim vedle toho půjde rozvoj obnovitelných zdrojů, je těžké říct. Cíle jsou ambiciózní, fakticky každý rok by v Německu měl narůst instalovaný výkon solárních a větrných elektráren skoro o pět tisíc megawatt. Což je neuvěřitelné tempo. Zda se jim to podaří, je otázka, právě v té následující dekádě Němci ukážou, jestli dokáží překlopit jadernou a uhelnou energetiku na ten budoucí mix. Tedy na obnovitelné zdroje v kombinaci s plynem, který se využije v okamžicích, kdy nebude dost slunce a větru.
Říkáte, že na tak rychlou zelenou revoluci chudší evropské země nemají. Ale tím, jak je propojený trh, na ně její důsledky stejně dopadnou. I my platíme za naši relativně levně vyrobenou energii z jádra vysoké německé ceny. Je udržitelný systém společného liberalizovaného trhu s energií?
To je otázka. Nicméně myslím, že bez toho by Evropská komise musela zapomenout na Green Deal. Jeho základem je právě to absolutní propojení trhu v Evropě, které paradoxně má největší vliv na nás, na střední a východní Evropu. Pokud by trh nebyl propojený a my si tu mohli vytvářet svoje ceny elektřiny a své ceny za emise CO2, mohli by všichni zapomenout na celoevropský cíl v oblasti klimatu. Takže jsem si téměř jistý, že jak Brusel, tak Německo budou na tomto trvat do posledního dechu.
Česko na rozdíl od Němců sází na jaderné elektrárny, na druhou stranu nemá takové podmínky pro větrnou energetiku jako oni. Jak máme na německou revoluci reagovat?
Kdysi dávno řekla Dana Drábová (šéfka SÚJB, pozn. red.) na jedné konferenci, že česká a německá energetická koncepce jsou tak odlišné, že do budoucna vedle sebe nemůžou existovat. Že dřív nebo později se ukáže, že jen jedna je správná, jenom jedna může zvítězit. Dnes už se k tomu paní Drábová moc nehlásí, ale jak jde čas, tak se to pomalu ukazuje. A já se obávám, že my tu pořád hrajeme politiku, která nevede k žádnému řešení. Celá česká politika v energetice spočívá na stavbě jednoho bloku jaderné elektrárny.
Sázka na Dukovany
Nemáte úplně pravdu, politici mluví v poslední době i o podpoře obnovitelných zdrojů, o nutnosti plynových investic. Spoléhají hlavně na dukovanskou elektrárnu, ale plánují i další reaktory v budoucnu.
My si tady lžeme, že nás Dukovany budou stát 150 miliard (vedení ČEZ odhaduje cenu dukovanského reaktoru na 160 miliard korun bez nákladů na financování, pozn. red.). Mluvíme o tom, že po Dukovanech musí následovat hned stavba reaktorů v Temelíně. Pokud se ale podíváme na reálné ceny, tak se musíme držet čísel kolem 300 až 350 miliard za jeden blok. A to ještě v minulých cenách, ne v těch současných. Pokud to vynásobíme třemi bloky, tak se bavíme o bilionu korun. Je potřeba říct, jestli na to máme, a jestli jdeme správnou cestou v tom, kdo má tyto peníze investovat.
A teď podstatná věc: Chcete investovat tak velkou částku, s takovým rizikem, v čase dvaceti let, do technologií, které známe dnes, ale nevíme, jaké budou za dvacet let? Investovat do něčeho, o čem si nejsme úplně jistí, že se to bude za dvacet let hodit do přenosové soustavy? Pak riskujete, že během dvaceti let stavby té velké jaderné elektrárny se ukáže, že jsou nějaké jiné, lepší varianty. Ale když se do ní rozhodnete investovat, tak přirozeně bráníte rozvoji celému zbytku energetiky.
Protože už nezbude podpora na ten zbytek?
A pak vám zůstane v polích železobetonové torzo, které nebude mít smysl dostavět. S jádrem bych byl prostě opatrný. Ale ještě tu je další věc. Čas se krátí, situaci musíme řešit ne k roku 2040, ale už ke konci roku 2030. V tak krátké době se o stavbě jaderné elektrárny vůbec nemůžeme bavit.
Končící vláda plánovala, že se stavba nového bloku v Dukovanech zahájí v roce 2029 a hotovo bude v roce 2036. Ale je to technologie, která nám spolehlivě a levně vyrábí už řadu let.
Odpovědně říkám, že stavba jaderného bloku neovlivní ceny elektřiny, pokud zůstanou energetické trhy v Evropě propojené. Nevyřeší ani dostatek elektřiny na trhu.
Český energetický mix má na rozdíl od jiných zemí v Evropě jen dva výrazné sloupce ve výrobě elektřiny: Jeden je hnědé uhlí a druhé jsou jaderné elektrárny. Mezi tím skoro nic jiného není. Deset let tady v rámci energetické koncepce politici utlačují ostatní segmenty rozvoje energetiky právě pro to, aby ochránili bezpečnost investice do jaderné energetiky. Ale my teď musíme něco udělat, abychom už do roku 2030 energetiku někam posunuli. A to opravdu není o jádře. Je to o obnovitelných zdrojích a plynových elektrárnách.
Není možné nechat Němce, ať si drží svoje cíle, a spalovat u nás uhlí do té doby, dokud nebudeme mít dostatečnou náhradu? A prostě počkat, jak se technologie vyvinou?
Je to možné. Ale jdeme do obrovského rizika, že za pět, deset let bude povolenka na emise CO2 tak drahá, že to bude mít zásadní vliv na ceny elektřiny. A nám bude daleko utíkat energetický mix, na základě kterého se ty ceny vytváří. Takže velmi bychom riskovali. Ano, můžeme pokračovat v tom, co jsme tady říkali po celou tu dekádu: „Němci to nezvládnou, nedají to“. Ale oni zatím pořád jedou a ještě přitvrzují. Já se obávám, že to cesta není.
Ono to ale není jen o obnovitelných zdrojích a plynu. Je to také o technologii skladování energie, o trendu decentralizace energetiky. Dnes už jsou baterie v kombinaci se solárními elektrárnami u rodinných domů běžnou záležitostí. A decentralizaci energetiky můžete dělat u plynu, u obnovitelných zdrojů, ale těžko ji uděláte v jaderné energetice a nebo u toho uhlí. Když totiž mluvíme o plynu, tak je samozřejmě řeč nejen o velkých paroplynových elektrárnách, ale také o mikrokogeneračních zdrojích, o výkonu pět nebo 10 kilowat, jeden megawatt a tak dál. To je ta decentralizace, která se nabízí.
Malé, nebo velké?
Bývalý vládní zmocněnec pro dostavbu Dukovan Jaroslav Míl říká, že se nám vyplatí postavit v Dukovanech jeden velký jaderný reaktor. Ale na rozdíl třeba od končícího ministra průmyslu Karla Havlíčka soudí, že pokud by se mělo dál jádro stavět, tak později už jen ve formě menších reaktorů řádově o výkonu 300, 350 megawatt. Je to rozumné?
Musíme si uvědomit, jak stavba jaderného bloku Dukovany vznikla. Když se vrátíme deset let nazpátek, mluvilo se o tom, že Dukovany skončí v roce 2025. Proto se připravoval rychle tendr na Temelín, aby byly nové bloky v Temelíně, až Dukovany skončí. Když k tomu nedošlo a tendr byl ukončen, posunulo se datum, do kdy bude fungovat stávající jaderná elektrárna Dukovany, na rok 2035. A začalo se mluvit o nových dukovanských blocích. Pak se zjistilo, že tam není dostatek vody na chlazení dalších dvou jaderných bloků, takže se ze dvou bloků stal jeden.
Ale pak se začalo mluvit o tom, že dukovanské bloky prodlouží životnost až mezi roky 2045 až 2047. Nám akcionářům ČEZ sdělil na valné hromadě management, že to je ekonomicky přijatelné a technologicky zvládnutelné. Takže najednou zůstala snaha o stavbu jednoho dukovanského bloku mezi roky 2025 a 2045, což ve finále úplně nedává smysl.
Nedává to smysl v případě, že se skutečně podaří prodloužit životnost dnešních Dukovan až do poloviny čtyřicátých let. To ale není zdaleka jisté.
Není to jisté, ale je to mnohem jistější, než že se podaří postavit blok nový. Protože stejnou cestou jdou všichni – Finsko, Francie, USA, uvažují o tom Švédové. Jestli je v jaderné energetice nějaký jistý trend, tak je to prodlužování životnosti jaderných elektráren. Jediný, kdo jde proti, jsou Němci.
Prodlužuje se životnost starších jaderek, protože se čeká, jestli se prosadí modulární, sériově vyráběné malé jaderné reaktory?
Nepochybně. My jsme se dostali do pasti, kdy pořád hledáme způsob, jak jadernou elektrárnu postavit. Kdo ji má investovat, kdo ji má stavět? V Evropě jsme jediná země, která toto nepochopila. Jinak jsou všude do stavby jaderné elektrárny buď stoprocentně nebo dominantně zainteresovány přímo jednotlivé vlády. Nikoliv soukromé subjekty.
Ministři jako žáčci ČEZu
Co byste poradil nastupujícímu ministru průmyslu? Co dělat, abychom se vypořádali s tím, co se děje v Německu, vyšli ze specifických českých podmínek a to vše při vědomí, že nastupují nové technologie, o kterých nevíme, jak se osvědčí a kolik budou stát?
Vzal bych to od podlahy. Prvně bych udělal samostatné ministerstvo energetiky. Musí skončit doba, kdy tím ministerstvem v Česku je ČEZ a kdy všechny energetické dokumenty, které putují do vlády, vznikají v ČEZ. Poslední ministři průmyslu a obchodu jsou v podstatě žáčci vedení ČEZ, jen opakují jejich fráze. Kdyby vzniklo ministerstvo energetiky, měl by ČEZ konečně oponenturu. To je jeden ze základních problémů.
Druhý, absolutně zásadní problém české energetiky je ČEZ samotný. Dnes je jasné, že tak, jak se vyvíjí evropská energetika, ČEZ nemůže existovat v dnešní podobě. Udělaly to už všechny energetiky v Evropě.
Myslíte rozdělení ČEZ na tradiční část a na část, která míří k nové energetice?
Myslím si, že určitou část ČEZ může stoprocentně vlastnit stát. A je zbytečné, aby jiné části ČEZ stát vlastnil ze sedmdesáti nebo sto procent.
A další rady?
Česká energetika by se měla zaměřit i na krátkodobý horizont, na cíle pro rok 2025 a 2030. Soustředit se na podporu obnovitelných zdrojů, efektivní a rychlou, směrovanou nejen k velkým firmám a velkým podnikům, ale i k občanům, na střešní fotovoltaiku a podobně. Tato podpora by měla být zásadní. Klidně bych řekl: dejme lidem solární elektrárny na střechy zadarmo. Protože ty peníze nám Brusel v následujících letech bude cpát a já mám obavy, že je nebudeme schopni spotřebovat.
Ta třetí věc je podpora decentralizace a plynové energetiky. Tím nemyslím primárně stavbu velkých paroplynových elektráren, ale podporu menších zdrojů. A určitě se připravit na malé jaderné elektrárny, to ale musíme připravovat hodně dopředu a velmi obezřetně. Protože je jasné, že malé jaderné elektrárny nebudou vznikat na zelených loukách. Takže na ně musíme mít zajištěné brownfieldy, nejlépe energetické, s připojením do sítě.
Jaderná elektrárna Dukovany jsou první jadernou elektrárnou na českém území. Leží na jihozápadní Moravě v Kraji Vysočina. Chladící věže jsou na dohled z obce Rouchovany, kde žije kolem 1200 lidí.
Elektrickou energii zde vyrábějí 4 bloky s tlakovodními reaktory. První blok byl zprovozněn v roce 1985, od léta 1987 už běží všechny.
Jaderná elektrárna vyrábí elektrickou energii z tepla, které se uvolní štěpnou reakcí jaderného paliva v reaktorech. Teplo ve formě horké tlakové vody se z reaktorové části žene dál, z primárního okruhu se předává do sekundárního, až dorazí do turbogenerátorové části elektrárny, kde roztáčí lopatky turbín. Ty již vyrábějí elektrickou energii stejně jako turbíny v tepelných elektrárnách.
Dovnitř se za normálních okolností dostane jen údržba. Aby se fotograf Seznam Zpráv Jan Mihaliček mohl podívat do útrob jaderné elektrárny Dukovany, musel projít prověrkou a několika stupni bezpečnostních kontrol. Bezpečnost je zde na prvním místě - v elektrárně sídlí i vlastní policejní jednotka.
Na všech blocích se provádějí pravidelné a plánované odstávky pro doplnění paliva. Odstávky se vždy využijí k revizím, údržbě a servisu navazujících zařízení. Během odstávky bloku reaktoru se lze dostat i do míst relativně blízko reaktoru, kam se člověk normálně nepodívá.
Všichni, kdo vstupují do nejpřísněji chráněné zóny, dostanou žluté oblečení. Díky němu se okamžitě rozpozná, pokud by se v místě pohyboval někdo jiný. Ve žlutém se naopak nesmí do žádných jiných míst.
Když jdete do reaktorové haly, svléknete se jen do spodního prádla a dostanete papuče, s nimiž pokračujete do skladu, kde mají jen žluté oblečení.
Tady si vyměníte trenýrky za žluté, a pak si obléknete žluté ponožky, žlutý nátělník, žluté triko, žluté kalhoty a žlutou bundu.
Jste celí žlutí, na sobě máte žlutou kombinézu, na hlavě žlutou helmou a na nohách žluté boty. Dál vás pustí jen přes otočné tyčové turnikety.
Žebrované modré válce jsou kontejnery na vyhořelé palivo, které jsou uzpůsobeny, aby dokonale odstínily radiaci. Kontejnery na skladování použitého paliva dodává plzeňská Škoda JS. Ocelový kontejner o hmotnosti 105 tun pojme 84 palivových souborů, mohou v něm být až 60 let.
Několik pater pod nerezovou podlahou dřímá odstavený reaktor. Za normálních okolností jsou všechny otvory bezpečně uzavřeny.
Pod podlahou reaktorové haly probíhají servisní zásahy do čerpacích systémů, které mají za úkol hnát horkou vodu.
Celkový pohled do reaktorové haly. V Dukovanech mají dvě takové haly vždy po dvou reaktorech. V jaderné elektrárně se nacházejí stovky čerpadel různých výkonů a provedení. Nejdůležitějšími jsou hlavní cirkulační čerpadla v primárním okruhu, která pomocí nucené cirkulace primárního chladiva zabezpečují odvod tepla z aktivní zóny reaktoru do tepelných výměníků – parogenerátorů.
Tlaky, teploty i průtoky jsou důkladně a několikanásobně měřeny a kontrolovány. To znamená, že tu musí být i tisíce ventilů. Kdyby někde vznikla sebemenší netěsnost, uzavře se jen jeden z přívodů a všechny další pojedou bez problému dál.
Vstup na takzvanou palubu a zpátky normálně vede přes spojovací schodiště. Tady už musíte naplno důvěřovat mocným betonovým stěnám. V dalším kroku si stoupnete na mřížku, kde se změří možná kontaminace podrážek.
Tady jsme nejblíž reaktorům. Za obdélníkovým průchodem je již dělící rovina reaktoru.
Mocné, pancéřové dveře se zas uzamknou osmnácti poctivými šrouby.
V Dukovanech nemají problém s disciplínou při dodržování anticovidových opatření, protože jsou na neviditelnou hrozbu zvyklí a v žádném případě ji nepodceňují.
Kontrola tlakového vedení ověřuje funkci s kolegy po telefonu.
Nastupuje úklidová četa s vodou, která po rozsáhlé odstávce důkladně vytře podlahu. Ta se musí udržovat stoprocentně čistá, aby nikde nezůstaly nečistoty, které by se mohly potenciálně stát nosičem radioaktivity.
Odstávka se využívá pro údržbu všeho druhu, potřebné opravy a rekonstrukce včetně montáží nových rozvodných skříní.
Až sem vedou koleje, po který vlaky odvážejí kontejnery s již vyhořelým palivem. Přiváží sem i čerstvé kazety, které se vykládají otvorem ve stropu.
Nutné odchodové procedury trvají asi půl hodiny. Pokud máte hlad nebo žízeň, musíte si počkat. Jíst ani pít se uvnitř nesmí. Všechno až venku po nezbytných kontrolách.
Ocelový hřebínek je významný konstrukční detail, který v Dukovanech přibyl po havárii ve Fukušimě. I když Dukovany leží v seismických klidné oblasti, zkušenosti z Japonska vedly k zesílení konstrukcí jaderných elektráren po celém světě.
Při výstupu se kontroluje, zda jste se někde nekontaminovali. Ruce strčíte až po zápěstí do žluté krabičky, která zkoumá radiaci.
Tady skončí váš dozimetr. Každý návštěvník dostane ten svůj, který po celou dobu jeho pohybu po elektrárně zaznamenává míru přijaté radiace. Pakliže by se blížil k nastavenému limitu - což se ale stává jen vyjímečně - dozimetr by vás upozornil a vyzval k neprodlenému odchodu.
Když jdete ven do šatny, musíte projít velkým dozimetrem povrchové kontaminace. Potom vás čeká další, kde jste jen v trenýrkách a kde se měří celé tělo. Trvá to asi dvacet vteřin. „Dovnitř a ven se normálně chodí bez věcí, ale já měl s sebou foťák a ten se kontroluje zvlášť. Ten při proměřování začal houkat,” říká fotograf Jan Mihaliček. Kontrolní pracovníky to nijak nepřekvapilo. Důvodem byly baterie.
Turboggenerátorová část elektrárny, kam sekundární okruh žene horkou páru do turbín, které vyrábějí proud na stejném principu jako v tepelných elektrárnách.
Marie, Alena, Zdena, Irena, Dáša, Lenka, Gerda a Marta jsou názvy turbín, které v Dukovanech vyrábějí elektrický proud. Všechny turbíny nesou ženská jména.
Poctivá strojírenská práce škodových závodů.
Hluk a vibrace vedou k tomu, že neslyšíte vlastní slovo. Když si potřebuje zavolat, útočiště najdete třeba v jedné z těchto telefonických budek, odkud se dnes samozřejmě volá jen mobilem.
Při pohledu na desítky baterií odvodnění parovodů se vybaví vzpomínka na světově úspěšnou počítačovou hru Machinarium českého vývojáře Jakuba Dvorského.
Návštěva Dukovan poskytuje audiovizuální dojem koncertu pro tisíce trubek.
Před výpadkem elektřiny chrání dukovanskou elektrárnu dieselové záložní generátory, které by dokázaly vyrobit elektrickou energii nutnou k uchlazení palivových článků po nezbytně dlouhou dobu.
V Dukovanech dbají na bezpečnost, což mimo jiné znamená, že všichni zaměstnanci obědvají odděleně v plexisklových boxech.
Své zaměstnance v Dukovanech začali testovat již loni na podzim, což předešlo šíření nemoci. Dlouhodobý záchyt činí necelé půl procento. V elektrárně v době odstávky pracuje až 3000 zaměstnanců denně. Protože takové množství testů tady na Vysočině nedokáže zajistit žádné místní středisko, testovat sem jezdí agentura z Prahy.
Dukovany dlouhodobě pokrývají asi pětinu celkové spotřeby elektrické energie v Česku. Za dobu svého provozu vyrobily víc jak 465 miliard kWh elektrické energie, což je energie, kterou všechny české domácnosti spotřebují za třicet let.
Předpokládá se, že elektrárna bude v provozu do roku 2037, možná až do roku 2047.
Co příprava velké jaderky?
Nezatracuju ani pokračující přípravu jaderné elektrárny Dukovany. Může se ukázat, že v nějaké fázi budeme potřebovat velké jaderné bloky, ale rizika jsou obrovská. Někdo je musí otevřeně říct, musí konečně říct, kolik to bude stát a co to bude znamenat pro spotřebitele. Musí se přestat tvrdit, že to přinese Čechům levnou elektřinu. Protože ono to přinese velmi drahou elektřinu, možná dražší než tu, kterou dneska platí lidé dodavatelům poslední instance.
Ale pokud je to pro Česko jediná cesta, musíme na ni přistoupit. Pak je ale otázka, jestli nemáme spíš stavět dva bloky jaderné elektrárny v Temelíně, než jeden absolutně nic neřešící blok v Dukovanech, kde s jistou pravděpodobností stávající dukovanské bloky pojedou až do roku 2045 až 2047. Finové dokonce prodloužili životnost jaderného bloku, velmi podobného, jaký máme v Dukovanech, ještě dál, mírně nad hranici šedesáti let.
Český spotřebitel zřejmě nebude schopen zaplatit náklady na změnu energetiky, která se u nás odehraje. Máme spoléhat na to, že se to stane za evropské peníze?
Měli bychom se s tím smířit. Jsme v jiné situaci, než když se tady nešťastně budovaly solární elektrárny v letech 2009 a 2010, což platil spotřebitel ve složenkách a dnes významnou část z těch nákladů platí každý rok státní rozpočet. Teď jsme v jiné situaci.
Evropská unie nám bude skrze Modernizační fond a jiné nástroje cpát peníze, abychom investovali do nové energetiky. Ale to jsou peníze na podporu investic. Jsou vydané na začátku, ve finále by už neměly ovlivňovat cílovou cenu elektřiny. Tato politika je jiná a tomu se musíme přizpůsobit. Pochopit ten systém, přestat bědovat nad tím, jak nám Němci ublíží, a přizpůsobit se tomu, jak se to bude v Evropě následujících deset let dělat.
Výroba z obnovitelných a plynových zdrojů v decentralizované energetice ale bude zřejmě výrazně dražší než dnešní produkce klasických velkých elektráren? Solární elektřina je sice levná, ale jen když svítí slunce. A žádá si další výdaje na úplně nové služby na stabilizaci sítě a agregaci výkonu z obrovského množství malých decentralizovaných zdrojů. Na záložní elektrárny pro období výpadků solárů. A navíc budeme místo za levné domácí uhlí platit za dovážený plyn, jehož spotřeba poroste a cena je nejistá.
Co udělá cena plynu, je těžké říct vzhledem k tomu, že to závisí na takových parametrech, jako je plynovod Nord Stream 2. A politicko-geografické vlivy na takový plynovod ze strany USA, Německa nebo Ruska jsou z pohledu energetika nepredikovatelné. Ale cena plynu pro rok 2024 se pohybuje aktuálně kolem 25 eur. Před deseti lety to byly běžné ceny.
Plyn je ale jen část příběhu.
Je pravda, že cena elektřiny už nebude nikdy tak nízká, jako mezi roky 2015 a 2020. My jsme si užívali naprosto nereálně nízkých cen díky tomu, že trh s emisními povolenkami do roku 2018 nefungoval a cena povolenky byla skoro nulová.
Teď jdeme z nepřirozeně nízkých cen na vysoké ceny a musíme si zvyknout na trvalejší zdražení. Ceny elektřiny postupně budou pro spotřebitele dvojnásobné proti tomu, kde byly v letech 2018 nebo 2019. Cena povolenky je vysoká právě proto, že by měla vybudit přirozený přechod emisní energetiky k té nízkoemisní. A pokud budeme trvat na zachování naší uhelné energetiky, za nějaký čas, je otázka, jestli v roce 2030 nebo 2035, nás to může stát velké peníze.
Takže nezbývá, než si zvyknout na drahotu?
Těžko odhadovat, kde budeme za deset let. Ale myslím, že si musíme zvykat na jiný normál. Mimochodem, ono to také není vždycky úplně špatně. Teprve s věcmi, když jsou drahé, se začíná šetřit. Pak se konečně začíná přemýšlet, jestli vyměníte žárovky, kde je a není potřeba svítit, kde zateplit. Toto rozhodování už dnes míří do provozního rozhodování běžných firem, což je dobře. A do budoucna to přinese své efekty.