11,1 procenta. Zdražování se přiblížilo k hranici možného

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Únorová inflace byla nejvyšší od června 1998. V celé Evropské unii byla vyšší jen v Litvě a Estonsku. Zdražení o 11,1 procenta ve srovnání s únorem 2021 proto vyvolalo frustraci dokonce mezi ekonomickými analytiky.

„Inflace znovu překonala odhad nejen trhu, ale i České národní banky,“ postěžoval si David Vagenknecht z Raiffeisenbank a stejně jako další tuzemští i zahraniční kolegové se nezdržel povzdechu, že v únorových cenách „ještě nejsou zahrnuty proinflační faktory vyvolané válkou na Ukrajině“, zvláště pokud jde o ropu a zemní plyn.

Obdobně komentoval německou inflaci ředitel vládního institutu DIW Marcel Fratzscher, podle kterého se „zvyšování cen a nákladů z mezinárodních trhů ještě plně nepřeneslo na konzumenty“.

Bližší pohled na tuzemské ceny přesto ukazuje, že tempo zdražení nezrychluje. Pokud se odhlédne od zrušení DPH za plyn a elektřinu v listopadu a prosinci, roste inflace už čtvrtý měsíc o něco víc než o procento. Takovou rychlost je však těžké udržet, protože ji způsobilo několik okolností, které se mohou rychle změnit.

Rozhodujícím momentem zdražování dosud byly ceny plynu a ropy, jež se podepisují na nákladech za bydlení a dopravu. Vyrostly už na podzim vinou nedostatku zdrojů při nečekaně rychlém ekonomickém oživení, teď však porostou ještě dál v důsledku války na Ukrajině.

Proto například hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler očekává, že pouze „válečné“ zdražení energetických surovin může tuzemskou inflaci v březnu přiblížit k dvanácti procentům.

Od října průběžně rostou také ceny potravin. I tady se může zdražování ještě zrychlit vinou výpadku exportu pšenice z Ruska i Ukrajiny. Paradoxně také v Česku, pro které je pšenice jednou z hlavních vývozních komodit.

Na únorové inflaci se ovšem dosud významně podepisuje vliv covidové krize, jenž se může rychle vyčerpat. Kabinet Andreje Babiše, stejně jako většina vlád na východě Evropy, pumpoval v letech 2020 a 2021 peníze do plošných sociálních dávek a do platů státních zaměstnanců, vedle toho ještě rekordně snížil daně.

Lidé však začali utrácet až ve chvíli, kdy pandemie skončila, a obchodníci toho využili ke zvýšení cen. To je vidět například na obuvi a oděvech, které v Česku zdražují meziročně o 17 procent, tedy o dvanáct procent rychleji než kdekoli jinde v Evropě. Ceny za nábytek a další vybavení domácností rostou o devět procent, když obdobným tempem skříně zdražují jen v Litvě a Maďarsku. Vedle toho se rychle zvyšují ceny v sektoru restaurací a hotelů, jež musí vyrovnat výpadky tržeb z minulých lockdownů.

Tuzemskému růstu cen se vyrovnají jen Litva a Estonsko, kde stát přesouval peníze na účty rodin obdobným tempem. Proto inflace pravděpodobně zpomalí ve chvíli, kdy rodinné rozpočty vyčerpají přebytky z dob pandemie.