Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o splácení dluhů, které mohou začít způsobovat problémy i střední třídě.
Lenka Korychová: Vzala jsem si hypotéku na malý byt, protože nájemné bylo dražší než hypotéka a nechtěla jsem peníze dávat někomu jinému. Teď se úroková sazba zvedla díky ČNB tak, že mám platit jednou tolik. Dobře, počítali jsem s možným navýšením, ale to, že v zimě vypnou plyn, takže budu děti koupat ve vodě nad ohníčkem, díky tomu šíleně zdraží elektřina a samozřejmě i potraviny. Už teď máme dvě práce a opravdu více už s dětmi nezvládneme.
Roman Štrajt: Hypotéka 3,3 milionu z roku 2017 se splatností 30 let a sazbou 2,29 % zafixovanou na 5 let. Fixace teď končí, splátka dosud činila 12 682 Kč. Zbývá doplatit jistinu ve výši 2 894 575 Kč. Sazba se změní na 5,79 % ročně. Nová splátka je už 18 280 Kč, tedy o 5 598 Kč vyšší.
Pavel Stratil: Zásadní jsou předražené nemovitosti. Když si vezmete trochu teorie a průměrný čistý plat kolem 30 000 měsíčně, tak vám za život a odpracovaných cca 35 let vyjde celoživotní balík cca 13 milionů. Když někdo z těch 13 vrazí půlku do bydlení, tak je to KO v prvním kole. Vše ostatní se dá nějak pořešit, ale celoživotní půjčka, co sežere víc než polovinu všech peněz, co kdy vyděláte, je psycho. Jenže ono to zní tak snadno, půjčit si a postavit vysněný dům. V malém krcálku dnes už nikdo bydlet nechce. A to se bavme o tom, že většina nemá ani ten průměr a budou mít spíš kolem 10 milionů na celý život.
Radek Zatloukal: Tak když si někdo bere hypotéku tzv. „na krev“, není se čemu divit, že pak nemá schopnost splácet. Já než si vzal hypotéku, vše jsem si s manželkou 4× spočítal. Vždy musíte počítat s tím, že se něco stane, a i když byla manželka v dlouhodobé pracovní neschopnosti a příjem rodiny klesl, pořád jsme měli rezervu a mohli normálně splácet.
Tomáš Danys: Lidé totiž věří, ze to nepotrvá dlouho a vše se vrátí do stavu před covidem. Smutné je, ze to tak nebude. Ceny už nikdy neklesnou na původní hodnoty. Lidé co v rozpočtu nekalkulovali s dostatečnou rezervou a navíc jim třeba skončil fix u hypo i energií, budou před rozhodnutím, zda neprodat třeba dům a nenastěhovat se – v lepším případě – zpět k rodičům. Držím všem palce.
Jiří Machynka: Zatím byly dopady „drahoty“ – zejména u energií – tlumeny zpožděným náběhem jejich růstu (po ukončení fixací na nižší ceny a zálohy). Zároveň tu ještě dobíhá efekt zrušení superhrubé mzdy. Lidé mají vyšší čistý příjem, byť je to záležitost politická a ne zaměstnavatelská. Jakmile to zdražování překročí určitou únosnou mez (zdražuje a zdraží snad všechno – potraviny, bydlení, služby, doprava) bude zle. První to odskáčou služby a kultura, poté stavebnictví a nakonec asi všichni.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Miroslav Jaroš: Myslím, že hlavní příčinou současných ekonomických problémů domácností je skutečnost, že jsou dlouhodobě podhodnocené mzdy zaměstnanců. S cenami jsme se dostali často i nad úroveň „západních“ států, ale ve mzdách za nimi krutě zaostáváme. S vyrovnáním cen nám výrazně pomáhali zahraniční vlastníci dříve českých firem (přece od nás nebudou inkasovat nižší zisky než doma). Zapomněli však na to, že vlastnictví je především odpovědnost. Aby mi něco vydělávalo, musím tomu zajistit podmínky.
Jan Tomek: Přestože si to mnozí nechtějí připustit, žijeme v době blahobytu, který v naší zemi nemá obdoby. Dobře hospodařící rodina nemá problém každoročně ušetřit stovky tisíc. Tradičně je u nás zvykem vkládat úspory do nemovitostí. Ty se vyplatily kupovat i na prakticky bezúročné hypotéky. Výsledkem je obrovské množství prázdných předražených investičních staveb. To se nejspíš se změnou úrokových sazeb změní. Přestane být výhodné mít nemovitost jako spoření.
