Hlavní obsah

Zrušme inflaci, říká exporadce guvernéra Michla

Tomáš Havránek, exporadce nynějšího guvernéra ČNB Aleše Michla.Video: Jiří Zatloukal, Seznam Zprávy

 

Reklama

Je třeba masivní posílení koruny. Ideálně prodat všechna eura, co nakoupila ČNB během intervencí mezi roky 2013 a 2017, říká ekonom z Karlovy Univerzity Tomáš Havránek, který působil jako poradce guvernéra Aleše Michla.

Článek

Guvernér České národní banky Aleš Michl by si měl na kobereček pozvat ředitele největších bank a nařídit jim zvýšení úrokových sazeb na běžných a spořicích účtech. Lidé by tak více spořili a méně utráceli a inflace by se zpomalila.

„Ideálně by si měl guvernér pozvat ředitele největších bank, to je Aleš Blažek (ČSOB), Jan Juchelka (Komerční banka), Tomáš Salomon (Česká spořitelna), a říct jim: pánové, my vám platíme za vaše úložky v ČNB sedm procent, vy platíte průměrně domácnostem za stejné peníze na uložených úsporách jedno procento. Takže sedmkrát méně, chápu, že potřebujete nějak vydělat, ale musí to mít svoji míru,“ říká Tomáš Havránek, profesor Karlovy univerzity a bývalý poradce viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla a také současného guvernéra Aleše Michla.

Guvernér Aleš Michl a Bankovní rada na minulém zasedání nechali úrokové sazby beze změny. Byl to podle vás dobrý krok?

Udělal bych to asi podobně, byl bych pro stabilitu sazeb, protože dnes už je efektivita dalšího zvyšování poměrně pochybná. A to z několika důvodů, jednak firmy si berou hodně úvěrů v eurech, kam se ta sazba nijak nepromítá. Do spořících účtů se to zvyšování úroků taky moc nepromítá, a hypotéky už jsou skoro mrtvé díky vysokým cenám nemovitostí a regulaci ČNB.

Možná se shodneme na tom, že klíčové pro další vývoj inflace jsou tzv. inflační očekávání, což je psychologie davu, společnosti, tedy jakou čekají lidé inflaci do budoucna. Dokáže Michl dobře přesvědčit veřejnost, že ta inflace půjde brzy dolů?

Možná je ještě na to brzo soudit, abychom takto Aleše Michla odsuzovali nebo naopak chválili. Sice bych pro tu stabilitu byl, ale hlasoval bych pro dramatičtější posilování koruny. Inflace sama nezmizí a je potřeba něco dělat.

Je třeba masivní posílení koruny, a nejen bránit oslabování, ale aktivně korunu posilovat, ideálně prodat všechna eura, co nakoupila ČNB během intervencí proti koruně mezi roky 2013 a 2017, tedy těch 75 miliard eur.

Neprodávat najednou, ale postupně, třeba během dvou let každý měsíc prodávat tři miliardy eur. A už oznámení tohoto opatření by vedlo k velkému posílení koruny. Ta by pak volně plavala na silnější hladině.

Pomohlo by to ta očekávání dalšího nárůstu inflace zlomit, kdybyste viděli hned mnohem silnější korunu, že ta banka je s tím něco ochotná dělat. To není nic nového.

Tady je velký problém pro exportéry, kteří vyváží do zahraničí, kdyby koruna posílila na 22 korun, nebo 20 korun. Na druhé straně se posílení koruny nepromítne tolik do snížení inflace. Když se koruna posílí o dvě koruny, tak je to snížení inflace je v řádech desetin procenta nebo maximálně jednotek procent.

To máte pravdu, ale ten mechanický dopad není takový, že bychom tu inflaci mohli smazat jen pomocí kurzu. Ale vy jste zmiňoval očekávání a my vidíme, že centrální banka zvyšovala sazby a ta inflace nám stále roste, teď se blíží 20 procentům. Posilování koruny je důležité pro očekávání, pro naši víru, že se to zlepší. Aby bylo vidět, že něco dělá, co se projeví, co tu inflaci sníží, co ji dostane zpět pod hranici 20 procent.

Tomáš Havránek (37)

  • pochází z Litomyšle
  • nejcitovanější český ekonom v zahraničí
  • profesor ekonomie Univerzity Karlovy
  • bývalý poradce viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla a bývalý poradce člena bankovní rady Aleše Michla
  • mezi lety 2009 a 2019 pracoval v České národní bance

Druhá věc je, že pokud ČNB začne uměle posilovat českou měnu, která je v tom světě finančních trhů poměrně malá, a má malou sílu, tak ji spekulanti snadno přetlačí. Počítáte s tímto?

To se děje teď, teď banka brání hladinu kurzu, což je takticky špatně, protože kdyby se spekulant rozhodl proti ní masivně jít, tak ona to nemůže vyhrát. Kdežto když se zaváže k tomu, že prodává nějaký objem postupně, tak proti tomu nemůžete nějak spekulovat.

Můžete spekulovat, můžete počkat, až prodá všechny devizové rezervy a pak ta měna znovu oslabí?

To je potom ale hodně nákladná věc, i vzhledem k vysokým úrokovým sazbám.

Ale možná bych ještě zmínil to rozhodnutí o sazbách. Co je potřeba udělat, je donutit nebo motivovat banky, aby zvýšily úroky na spořících účtech. Ideálně by si měl guvernér pozvat ředitele největších bank, to je Blažek, Juchelka, Salomon a říct jim, pánové, my vám platíme za vaše úložky v ČNB sedm procent, vy platíte domácnostem v průměru za stejné peníze jedno procento na uložených úsporách. Takže sedmkrát méně. Chápu, že potřebujete nějak vydělat, ale musí to mít svoji míru. Máte svoje náklady, ale kdyby se daly na spořících účtech šest procent bez omezení, čili ne do 100 tisíc, 200 tisíc, ale bez omezení, tak pořád neproděláte, nám to pomůže tu inflaci srazit.

Když to neuděláte, tak ten guvernér má na ně silné páky. Může zvýšit kapitálovou přiměřenost, aby oni nemohli na dividendách odvádět tolik zisku do zahraničí. Může tlačit na zavedení bankovní daně, lobbovat u vlády, která jakmile se jednou zavede, tak už se nikdy nezruší. Ty daně by platily navždy. Oni se dobře rozmyslí a toto by pomohlo mnohem víc pro tlumení inflace, pro motivace k úsporám než další zvyšování repo sazeb ČNB na osm, 10 či 15 procent, když nemáte tu transmisi do klientských sazeb na úsporách.

Vy sám prosazujete myšlenku zrušit úplně inflaci. Jak ji chcete zrušit?

Každá centrální banka inflaci může zrušit prostě tak, že ovládá cenu peněz a množství v ekonomice. Nástroje by byly hodně podobné, jako se používají teď, větší důraz na kurzovou složku čili posilování koruny.

Jakmile se vyřeší ta transmise, jak jsme se o tom bavili, vyšší úrokové sazby, aby se to odráželo ve spořících účtech a pak zvyšování sazeb. O tom v ekonomii není velký spor, že to udělat lze. To i na stránce zrusmeinflaci.cz detailně popisujeme.

Co je horší? Drobná recese, nebo inflace ve výši 20 procent, která nám žere nejen celoživotní práci, ale celoživotní úspory?
Tomáš Havránek, profesor Univerzity Karlovy.

Otázka je, jestli to je vlastně to, co bychom měli chtít. A tam máme asi 25 argumentů, proč ukazujeme, že je to správná věc, proč neplatí ten argument, že inflace promazává kola ekonomiky.

Vy prosazujete, aby se této myšlenky chytnul některý prezidentský kandidát, který bude teď usilovat o úřad prezidenta republiky a následně, aby do bankovní rady jmenoval někoho, kdo tyto myšlenky prosazuje. Mluvil jste o tom už s někým?

Zatím ještě ne, samozřejmě mám své kandidáty, čekám, jak se k tomu postaví.

Chcete, aby nový prezident do bankovní rady jmenoval například vás, který o to usilujete?

Myslím, že jsem na to ještě mladý. Rozhodně nemám problém s tím, když by to měl být spíš někdo zkušenější, třeba Jakub Seidler (hlavní ekonom České bankovní asociace, pozn. red.), který má mnohem víc zkušeností s bankovním sektorem. Nebo Filip Matějka (profesor na CERG-EI, pozn. red.), který je lepší než já.

Podle zpráv ČNB má po prázdninách dosáhnout inflace meziročně 20 procent. Jak dosáhnout toho, aby se srazila na nulu a ceny přestaly tak rychle růst? Inflace je tempo zvyšování cen.

V první řadě je to teď hodně podobné, jako když chcete mít inflaci na dvou procentech. Rozdíl mezi 20 procenty a dvěma procenty je stejný jako rozdíl mezi 20 procent a nulou. Takže ty nástroje jsou hodně podobné. Je to posilování koruny, další zvyšování sazeb potom, co se vyřeší ta transmise, byla by to dlouhodobá záležitost.

Ale i kdybychom zůstali v tom rámci dvou procent, to je optimální inflace, tak pořád to platí v průměru. A tím se chlubila i minulá bankovní rada a současný guvernér, i loni, že tady v Česku máme inflaci v průměru dvě procenta.

Teď máme inflaci 20 procent, a abychom byli na průměru dvou procent, tak i v tomto rámci je potřeba mít několik let inflaci na nule, abychom se na to dostali. To je taková zkouška, zkoušeli bychom pět let, jestli to tam nezpůsobuje nějaké problémy, pořád v tom rámci inflačního cílování průměrné inflace. A kdybychom viděli, že to je v pohodě, tak si můžeme cenovou stabilitu opravdu nechat napořád.

To znamená, že v krátkodobém tří až pětiletém horizontu ceny někdy porostou a pak ceny budou klesat. Vrátím se ke koruně, pokud posílíte korunu, tak exportérům to nesmírně uškodí, začali by krachovat, v tom nevidíte problém u české exportní ekonomiky?

Za prvé ten jediný ústavní úkol národní banky je cenová stabilita, tam nemáte nic o exportérech ani o nezaměstnanosti. A za druhé během těch intervencí proti té koruně, to by bylo jen obrácení intervencí, tehdy národní banka pomáhala exportérům. Teď by stejně pomohla importérům. Čistě by to byla nula.

To není pravda, protože česká ekonomika je exportní, takže většinu HDP nebo většinu výkonu ekonomiky vytváří export, ne domácí trh, tady není tak silný domácí trh. Posílení koruny by ekonomiku disproporčně poškodilo.

Rovná se to v tom, že to je spravedlivé. Samozřejmě chápu, že dopad do nezaměstnanosti by nebyl symetrický. Ale z hlediska pomoci exportérům, importérům by to byla nula od nuly pojde, napravení toho předchozího tištění peněz, uvolňování měnové politiky.

Velký problém by deflace byla i pro banky. Vezměme například, že by se začala snižovat hodnota nemovitostí. Banky by musely po klientech, kterým daly na ty nemovitosti úvěry, žádat další peníze, aby nebyla zástava úvěru nižší než hodnota půjčených peněz. Nebo je dokonce zesplatňovat, což by mohlo způsobit vlnu krachů v ekonomice nebo platebních neschopností. Jak se díváte na toto?

Kdyby posílení koruny vyvolalo recesi?

Vy říkáte, že ty ceny v ekonomice by fluktuovaly, nebyly by vůbec konstantní, někdy by posílily, někdy by se ceny snížily. A kdyby se snížily, tak najednou banky musí požadovat po svých klientech další peníze, které by klienti nemuseli mít?

Pokud máte cenovou stabilitu, tak všichni ví, že když vám dočasně klesají mzdy v průměru, tak zase potom porostou, aby se vrátily na původní hladinu, kde mají být dlouhodobě.

To může trvat několik let.

Ale tím, že to čekáte, tak víte, že nemovitost nebo jiné zboží v ekonomice bude mít zas tu hodnotu potom vyšší.

Samozřejmě, ale přece banky nemohou čekat pět let, pokud jim hodnota zástavy klesne natolik, že by musely v účetnictví dělat oprávky a požadovat po klientech další zástavu, aby to dorovnaly. V hypotékách to vidíme. Poskytují se na 80 procent LTV, dřív se poskytovaly na 100 procent. Pokud by hodnota nemovitostí klesla třeba na 70 procent celkové hodnoty dluhu, tak to je pro banky velký problém.

Hypotéky jsou na mnoho let, typicky 20 až 25 let.

Dobře, ale ta banka dělá účetnictví každý rok. To by musely požadovat i během těch třech až pěti let po lidech další peníze. Nebo po firmách.

Takto to rozhodně není. Během krize v roce 2008 až 2009 ty ceny klesaly a nic takového se nedělo. Ten můj návrh není žádná deflační spirála, naopak stabilita. Když máte deflaci, o to silnější má být reakce měnové politiky na srovnání té situace. Tedy pokud to bude kredibilní a pokud tomu budeme všichni věřit, pokud ne, tak to nemá smysl.

Centrální banka musí být kredibilní, to složení bankovní rady musí být kredibilní. Vy jste se ptal, kdo by tam měl být, klidně by tam mohli být zahraniční experti. Nejlepší ekonom v Česku je na nějakém místě 1500 globálně. Není důvod, proč bychom si neměli najímat na tu důležitou práci nejlepší zahraničí experty.

Třeba John Cochrane, bývalý prezident Americké finanční asociace nebo kdokoliv, kdo je v první stovce top ekonomů. Ani já, ani nikdo jiný, ale tito špičkoví lidé. My je můžeme zaplatit, ta banka má takové rezervy, že jen trochu lepší správa těch rezerv, což se Aleš Michl chystá konečně dělat, vám zaplatí 100 takových špičkových lidí. Nevidím důvod, proč vybírat jen z toho českého rybníčku.

Kdyby vaší tezi všichni věřili, tak je ekonomika stabilní. Ale z historie vidíme, že ekonomika prochází permanentně krizemi jednou za deset, pět let. Takže jednou ceny rostou, jednou klesají, úplně se to asi vymýtit nedá. Pojďme ale k tomu Švýcarsku, vy dáváte vždycky Švýcarsko za příklad. Proč mají tu inflaci nižší?

Švýcaři mají něco mezi nulou až dvěma procenty. Když je inflace nula, máte cenovou stabilitu, tak jim to nevadí, oni nemusí dělat žádné speciální operace. Oni mají záporné úrokové sazby, ale přesto mají 13 let stabilní ceny, ceny teď, i po tom velkém výbuchu (pandemie, pozn. red.) v roce 2022, jsou o tři procenta vyšší než v roce 2008.

Ještě loni byly stejné jako v roce 2008. Tam máte de facto cenovou stabilitu, což je ten náš návrh. Vidíte, že to může fungovat. Samozřejmě oni jsou speciální případ.

Oni mají trochu jiné předpoklady. Mají energii z jaderných elektráren, ale hlavně z obnovitelných zdrojů, ze svých vodních elektráren, která je daleko levnější. My máme strukturu ekonomiky jinou, většina elektřiny je z uhelných elektráren, kupujeme si ji na trhu, nemáme ji z obnovitelných zdrojů. To jim tu inflaci výrazně snižuje. Dále je to rezervní měna, kterou všichni chtějí. V krizi jejich frank posiluje, ale korunu nikdo v krizi nechce.

Proč je to rezervní měna? Protože nemají tu inflaci.

Protože je to silná ekonomika.

Protože ten frank neztrácí svoji hodnotu, je to dlouhodobě silná měna, která posiluje oproti těm ostatním inflačním měnám. Koruna by mohla tím směrem vykročit a jenom díky tomu by posílila taky, kdyby byl ten režim cenové stability kredibilní, ne dvouprocentní inflace. I když, co bychom dneska za ni dali.

Kdy si myslíte, že se by ta současná, rapidní inflace 20 procent mohla dostat zase na nějakou přijatelnou hranici?

Doufám, že příští rok, ale k tomu je nutná podmínka opravdu aktivně využít ten kurz. Posílit korunu tím, že zrušíme ty intervence proti koruně, těch 75 miliard euro, ty prodáme, a tím skartujeme dva biliony korun, které tehdy byly ne vytištěné, ale vymačkané na klávesnici. To je ta nutná podmínka toho, abychom viděli nějakou fundamentální změnu v té pádivé inflaci, kterou dnes vidíme.

Vidíte, že tyto myšlenky by mohla prosazovat Rada v novém složení?

Myslím si, že ano. Vidíte sám, že i to investování devizových rezerv se podařilo prosadit.

Zatím bylo prodáno asi 10 procent těch obřích devizových rezerv.

Ano, ale pořád jsou to desítky miliard eur. Ty objemy jsou takové, když toto oznámíte a vy byste proti tomu jako hedgeový fond šli, je velmi těžké si to nějak zdůvodnit a financovat. Protože ČNB má tolik peněz jako největší hedgeové fondy. To je něco, co by fungovalo. Je to vlastně jediná možnost.

Vidíte riziko, že začne spekulace, která bude počítat s tím, že dříve nebo později – za rok, za dva, za půl roku, až devizové rezervy dojdou – tak nebude moci česká banka bránit českou korunu a je tam možnost toho prudkého oslabení, pokud se proti ní bude sázet?

Tak teoreticky je toto možné vždycky, ale před těmi intervencemi v roce 2013 ty rezervy byly asi 40 miliard eur a minimálně o 100 miliard eur méně než teď. A už tehdy jsme se bavili o tom, že jich je hrozně moc.

Pokud bylo 30, 40 miliard hrozně moc, tak 150 miliard je prostě tolik, že to je absolutně zbytečná částka. A když je prodáte, tak ten tlak na to posílení koruny bude takový, že jít proti tomu je strašlivě nákladné. Obzvlášť když máte repo sazbu sedm procent, financování té krátké pozice je strašně drahé.

Nedovedu si představit, kdybychom to spustili, že by za rok byla koruna slabší kvůli nějakému spekulačnímu toku. Je to prakticky vyloučená věc.

Exportéři by to tedy podle vás přežili? Nezkrachovala by tady třeba třetina ekonomiky nebo aspoň desetina. Marže u podniků, které dodávají do německého automotive, nejsou nijak zázračné, takže posílení koruny by jim je mohlo krásně vymazat a řada firem by skončila?

To by mohlo, dost možná bychom měli místo nulového růstu jemnou recesi, i v ročním vyjádření. Ale tak, ptejme se, co je z toho horší? Drobná recese rok nebo dva nebo inflace ve výši 20 procent, co nám žere nejen letošní úspory, celoživotní práci, ale celoživotní úspory?

Pro mě osobně je lepší projít si nějakou krátkou recesí, možná to bude bolet spoustu lidí více než mě, to přiznávám. Já sám na inflaci vydělávám. Mám hypotéku, která je velká, sazby pod dvě procenta.

Vydělával byste v případě, že by se vám zvyšoval nominální příjem. Jinak nevyděláváte a jste na tom stejně.

Letos se ale ty mzdy musí zvýšit už jen proto, že vám strašně klesly v reálném vyjádření, ale produktivita práce neklesla. Abyste byli zpátky v normálu, v průměru za poslední roky, musí ty mzdy příští rok růst bohužel z hlediska inflace, ale musí růst minimálně o 15 procent v průměru.

Tak to bude, jinak nemůžete mít věčně dvoucifernou inflaci, aby vám nerostly platy. To neodpovídá té produktivitě, která pořád není malá a hlavně se nezmenšuje.

Reklama

Doporučované