Macronův ekonomický úspěch: Nízká inflace i nezaměstnanost

Řada států se potýká s ekonomickou krizí, kterou ještě umocnila ruská invaze na Ukrajinu. A zatímco se velká část Evropské unie, Británie či Spojené státy potýkají s rekordní inflací, Francii se daří držet rostoucí ceny na uzdě.

Tamní inflace sice v březnu poskočila na 4,5 procenta z únorových 3,6 procenta, v porovnání s ostatními státy si ale Francie vede nadprůměrně dobře. Například v Německu je inflace na 9,8 procenta, v Nizozemsku se přibližuje ke 12 procentům a evropský průměr se pohybuje kolem 6,2 procenta.

K poměrně dobrému výsledku Francii pomohlo i loňské rozhodnutí prezidenta Emmanuela Macrona ohledně zvyšování cen energií. Tamní vláda se totiž rozhodla omezit částku, o kterou by převážně státní energetické společnosti mohly navýšit ceny. Díky tomu zmizely některé inflační tlaky, především v průmyslových odvětvích, která jsou závislá na plynu a elektřině.

Elektrická složka inflace pak ve Francii za poslední rok vzrostla o 4 procenta. Průměrný nárůst v eurozóně ale za posledních dvanáct měsíců přesahoval 27 procent. Francie zároveň dosáhla během vlády tamního prezidenta ekonomického růstu, který překonal o jedno procento stav před pandemií.

Důvodem je především navýšení investic do podnikání a pokles nezaměstnanosti. Ve Francii je v současné době zaměstnaných více lidí, než tomu bylo před pandemií. „Výjimečná výkonnost trhu práce byla obrovským překvapením,“ řekl ekonom banky UBS Felix Huefner pro The Guardian. Ekonom Philippe Aghion z obchodní školy Insead ve Fontainebleau pro stejný server uvedl, že mezi lety 2017 a 2021 ve Francii vzniklo 1,2 milionu nových pracovních míst.

Ekonomka Daniela Ordonezová z Oxford Economics připisuje úspěchy francouzské ekonomiky cílené finanční podpoře. „Díky tomu Francouzi pokračovali v nákupu dražších věcí – jako jsou auta či nemovitosti – na rozdíl od jiných zemí,“ sdělila Guardianu.

Přesto bude Macron příští neděli v prvním kole prezidentských voleb zřejmě čelit kritice zleva i zprava například kvůli raketovému růstu cen nafty, který zasáhl chudé venkovské obyvatelstvo. Další problematickou stránkou jeho vlády je podle některých opozičníků i Macronova propodnikatelská politika, která měla za cíl zvýšit domácí růst.

Macronovy ekonomické úspěchy navíc zastínily i jeho výdaje ve výši 2,4 miliardy eur za konzultanty. To pobouřilo tamní voliče a preference současného prezidenta v průzkumech lehce oslabily.

Kromě těchto problémů je Macronovi často vytýkán státní dluh, který se během dvou pandemických let vyšplhal k rekordním 115 procentům HDP. François Villeroy de Galhau, guvernér francouzské centrální banky, začátkem letošního roku varoval volební kandidáty, že návrhy na snížení daní a nové výdaje jsou nebezpečné: „Nemůžeme dovolit, aby se naše veřejné finance dále zhoršovaly.“

Cédric O, francouzský státní tajemník pro digitální ekonomiku, v rozhovoru pro The Guardian minulý týden ale řekl, že i když může státní dluh Francie ještě narůst, Macronova vláda rozdělovala vypůjčené prostředky moudře.

To potvrdila i Ordonezová: „Peníze se utrácejí na restrukturalizaci ekonomiky a osvobození společností od historicky vysokých daní. Vyšší investice a vytváření pracovních míst se ale dlouhodobě vyplatí.“