Hlavní obsah

Estonská Narva – budoucí město duchů, nebo hipsterů?

Narva je město na severovýchodě Estonska.

Reklama

Estonské město tak asi působí na většinu svých návštěvníků. Podle některých místních je to stát ve státě. Estonština spíš není slyšet, průměrný věk je okolo šedesáti a párkrát za den si většina obyvatel může přes řeku zajít do Ruska…

Článek

Ruské město na území Evropské unie a pod přímým vlivem NATO. To je Narva, třetí největší město nejsevernějšího státu Pobaltí. Leží přímo u hranic s Ruskem, proto evropské poloze navzdory většina obyvatel mluví pouze rusky. Téměř každý řekne, že je v Narvě nuda, ale stejným dechem dodává, jak moc má město rád.

Navzdory tomu z města stále odcházejí především mladí lidé a zpátky se nevracejí. Podle statistik, které město každoročně zveřejňuje na svých webových stránkách, Narva každý rok přijde o tisíc lidí. Zemře jich asi 800 lidí, narodí se ale pouze 400 až 500. Jde tak vyčíst, že okolo pěti stovek obyvatel město skutečně každoročně opouští.

Stejnojmenná řeka, která dělí estonskou Narvu od ruského Ivangorodu.

Aet Kiisla: Odcházejí, protože během cestování najdou jiná zajímavá místa pro studium a pro život

To alespoň tvrdí vyučující Narva College Aet Kiisla. Migrací mladých se v Narvě zabývá už několik let a podle svých slov vypozorovala, že je ve městě nedostatek pracovních míst i kulturního a společenského vyžití, proto studenti odcházejí „za lepším“.

Někteří studenti se ale chtějí do svého rodného města vrátit. Třeba sedmnáctiletá Nika se zeleno-modrými vlasy, která v Narvě navštěvuje střední školu.

„Všichni asi chceme jet studovat jinam. Já třeba do Anglie, ale to neznamená, že se sem nevrátím. Miluju Narvu. A miluju Estonsko,“ přiznává Nika a dodává, že mladí lidé svou zemi mají rádi mimo jiné kvůli skvělým technologiím, které jim umožňují vyřizovat veškerou administrativu včetně voleb z domova.

Studentka Nika se svými spolužačkami.

Zároveň dodává, že se její názor v budoucnu možná změní. „Možná je to tím, že jsem jiné místo zatím nepoznala,“ připouští Nika. V Narvě zná zkrátka všechno. „Ohledně budoucnosti jsem hodně nejistá a jediná věc, na kterou se mohu spolehnout, jsou moji rodiče, již žijí v Narvě,“ vysvětluje.

Nika také kreslí komiks, ve kterém si dělá legraci z problémů, s nimiž se podle ní Narva potýká. A jaké to jsou?

„Staří lidé. Já vím, že to zní hrozně, ale prostě musíme počkat, až umřou, aby se některé věci zlepšily,“ říká mi s nadsázkou. Teprve pak se podle ní dostanou ke slovu mladí lidé.

Aet Kiisla: Když tu začnou studovat, většinou tu zůstávají

„Je to tu určitě lepší než v Rusku, odkud pocházím,“ říká devatenáctiletý Fjodor, který v Narvě studuje učitelství anglického jazyka. Podle něj je v Estonsku obecně lepší vzdělávací systém než u jeho východních sousedů. To je ale všechno.

„V Narvě není dostatek pracovních příležitostí pro mladé a navíc město ani není proevropské. Je tu moc Rusů,“ přiznává s ruským přízvukem a dodává, že v Estonsku chce zůstat, i když ne v pohraničním městě sousedícím s jeho domovinou.

„Jít zpět do Ruska neplánuju, občas se s rodinou nepohodnu třeba kvůli tomu, jaká je ve zprávách propaganda,“ vysvětluje. Rád by po dokončení studia zamířil do Tartu nebo do Tallinnu.

Studenti Narva College.

Pokud se vrátí, je to proto, že neuspěli, nebo chtějí Narvu zlepšit

K tomu, že v zahraničí neuspěl, se nikdo nepřiznal. Naopak. Šestadvacetiletý Boris svůj návrat vysvětluje láskou k domovu. „Odešel jsem studovat do Dánska, protože to tam v té době bylo zadarmo a tady ne. Pak bezplatné studium spustili i tady. Domů jsem se chtěl vrátit. Srdce vás táhne tam, kam patříte,“ poklepe si na hruď současný provozní narvského baru Ro Ro, jehož styl nasvědčuje tomu, že by Narva jednou mohla být centrum hipsterů.

Zároveň s divokými gesty vysvětluje, jaké má v Narvě další plány. Chtěl by založit odvykací centrum pro lidi závislé na alkoholu a drogách. Podle svých slov chce být aktivní občan. A velmi aktivní jsou i jeho pohyby, je nemožné ho vyfotit v klidu.

Provozní narvského baru Ro Ro Boris.

Osud Narvy je tedy prozatím nejistý. Možná ji zachrání pár nadšených Narvanů. Možná se tu usadí hipsteři a možná také jednoho dne zanikne. Kotouče suché trávy jsem tam ale za celou dobu pobytu nepotkala, takže na město duchů to zatím nevypadá. A dokonce jsem tu našla kus domova.

Foto: Tereza Brhelová

Smíchov na severovýchodě Estonska.

Text vznikl v rámci projektu organizace Člověk v tísni pro české, slovenské a estonské studenty žurnalistiky „People between the lines: Building skills for quality migration coverage“, který podpořila Evropská komise.

Reklama

Doporučované