Exkluzivně: Pilot vrtulníku popisuje, jak se dostal na místo zkázy po tornádu

Čtvrtek 24. června 2021 po 21. hodině. Na českých základnách Letecké záchranné služby hleděli piloti zoufale na meteorologickou mapu. Hledali trasu, jak se dostat do oblasti zasažené tornádem. A přestože zrovna sloužilo několik špičkových pilotů, let ve vichřici a krupobití nebyl možný. „Bohužel se pás bouřek a vichřice držely nad Brnem a okolím. Z našeho stanoviště v Brně se nedalo ani odstartovat,“ řekl Televizi Seznam Daniel Tuček, místopředseda představenstva DSA. Právě tato firma u nás provozuje leteckou záchranku na nejvíce stanovištích.

Sám Tuček v onen čtvrtek seděl jako pohotovostní pilot záchranky v Hradci Králové. Zkušený pilot, syn akrobatického mistra světa, zkoumal bouřkový radar. „Viděl jsem, že když odstartuji, tak doletím po Poličku. Dolů na Moravu nešlo letět, byly tam intenzivní bouřky. Ani policejní letka vůbec neodstartovala. Nedalo se to ani obletět. Na naší základně v Brně sloužil zrovna skvělý pilot a instruktor, který až do prosince létal na rakouské záchrance,“ dodal Tuček.

Rakousko vzápětí nabídlo Česku pomoci samo. „Dostali jsme od dispečera zprávu, že došlo k nějaké vážné události v Česku. Nevěděli jsme, že šlo o tornádo. Ale slyšeli jsme, že je zraněných až dvě stě,“ přiblížil Reinhard Kraxner, pilot a ředitel rakouské letecké záchranné služby ÖAMTC.

O deset minut později dostali příkaz ke startu. Ještě dotankovali pro jistotu extra 100 kilo paliva, protože nevěděli, jak daleko poletí a kam povezou pacienty. Posádka Reinharda Kraxnera odstartovala z Kremže. Druhý vrtulník Olivera Stastného z Vídně. Ten normálně v noci vůbec nelétá. Oba stroje přistály u čerpací stanice na dálničním parkovišti u Lanžhotu.

„Přišli za námi policisté a ptali se nás, co tam děláme. Vůbec nevěděli o naší misi,“ líčil Kraxner. Po krátké domluvě policistům došlo, že Rakušané letí na pomoc. Původní plán byl, že sanitky přepraví těžce zraněné k rakouským vrtulníkům. „O patnáct minut později nás požádali, zda můžeme letět do centra oblasti, kde bylo tornádo. Nebyli schopní pacienty přivézt,“ vysvětlil jedenašedesátiletý pilot.

Cesty zablokovaly popadané stromy a sloupy elektrického vedení. Posádky rakouských vrtulníků chtěly letět, ale několik kilometrů od nich stále řádily prudké bouřky. České stroje nadále vzlétnout nemohly. „Byly stále v bouřkách. Neměly žádnou šanci vyletět. Byla by to sebevražda. Nejste schopni v bouřce detekovat kroupy. A ty by vrtulník zničily. My jsme byli na zadní straně, za bouřkou,“ zastal se Kraxner českých kolegů.

Na to, jak to ve zničených obcích vypadá týden po tornádu se podívejte v galerii:

Ředitel letecké záchranky se pak dozvěděl, že letí pro těžce zraněné z autobusu, který tornádo smetlo ze silnice, přeneslo přes železniční trať a o desítky metrů dál mrštilo proti domu. S nasazeným nočním viděním ve vzduchu poprvé viděl strašnou zkázu.

„Vyrazilo mi to dech. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Byl jsem opravdu šokovaný tím, co vidím. Mnoho domů nemělo střechy a byly zničené. Vypadalo to jako ve válce. Jediné, co bylo vidět, byly modré majáky záchranářů a hasičů. Jinak byla všude tma,“ kroutil hlavou pilot, který za 40 let létání pro armádu a záchranku viděl tisíce nehod, katastrof či domů srovnaných výbuchem se zemí. „Mohu to srovnat jen s tím, co u nás v Rakousku viděli záchranáři v první helikoptéře v Galtüru v roce 1999.“ Tehdy v tomto rakouském městě lavina bořila domy a převracela auta a vyžádala si přes tři desítky mrtvých.

Kraxner je nejen zkušený pilot, ale hlavně ředitel celé záchranky. Zodpovědný za své muže. Rozhodl se tedy v nebezpečné oblasti po tornádu přistát jako „správný kapitán“ první. Silnice byla doslova posetá troskami, tam to nešlo. Vybral si fotbalové hřiště v Mikulčicích. I to bylo ale plné trosek. „Začal jsem klesat. Dělal jsem to opravdu velmi pomalu a tím odfoukl aspoň lehčí trosky,“ popsal s tím, že cílem bylo vírem trosky vytlačovat do stran. Pokud by se to nepovedlo, musel by hledat jiné místo či misi zrušit.

Hrozilo však nebezpečí, že by některé kusy mohly zasáhnout vrtulník. Ale oba stroje nakonec bezpečně přistály. Když Kraxner vystoupil z vrtulníku, jen nevěřícně koukal kolem sebe. Na zemi ležely tlusté střešní fošny, které bývají několik metrů dlouhé. Zbyly z nich však jen maximálně půlmetrové kusy. „Byl jsem ve spojení s českým šéfem záchranářů. Byl to velký profesionál. Tak jako čeští záchranáři jsou. Připravili nám oba pacienty na transport.“

Stastného vrtulník po patnácti minutách na zemi odvezl padesátiletého řidiče autobusu s těžkými zraněními. Kraxner 14letou Silvii v kritickém stavu. Oba skončili ve vídeňských nemocnicích a stále tam leží.

Obrazy zkázy. Den po tornádu, když se rozednilo:

Kraxner je nejen hrdý na to, že mohl pomoci sousední zemi, ale i na to, že „jeho“ záchranka je díky vybavení schopna létat v noci a už deset let spolupracuje a trénuje s českými záchrannými službami. „Rakousko pomohlo lidem v Česku a v jiném případě to zase může být obráceně. Díky Evropské unii je tahle přeshraniční spolupráce jednodušší. V Česku jsem naostro zasahoval poprvé, ale mám za sebou mnoho misí v Německu nebo Itálii,“ dodal pro Televizi Seznam.