Hlavní obsah

Data: Cena práce je v Česku nízká. Čtvrtina nákladů jde navíc státu

Foto: Radek Cihla, Seznam Zprávy

V Evropské unii činí průměrné hodinové náklady práce 712 korun.

Reklama

Náklady na hodinovou mzdu vzrostly v Česku za pět let téměř o 50 procent. V rámci EU se země stále řadí mezi státy s levnou cenou práce, přestože sociální odvody do státní kasy jsou páté nejvyšší v Evropské unii.

Článek

Evropská unie zůstává po více než 30 letech od pádu železné opony rozdělena na západ a východ. Důkazem toho jsou například hodinové náklady práce, které jasně kopírují hranice bývalých socialistických států. Průměrná cena hodiny práce v České republice je 374 korun, téměř polovina průměru celé Evropské unie, jak ukazují nejnovější data Eurostatu.

Hodinové náklady práce

Hodinové náklady práce se skládají z nákladů na plat či mzdu a z nemzdových nákladů. Ty tvoří převážně finanční náklady na sociální a zdravotní pojištění, které za zaměstnance odvádí zaměstnavatel. Do analýzy Eurostatu byly zahrnuty podniky s alespoň deseti zaměstnanci.

V Evropské unii stojí zaměstnavatele hodinové náklady práce průměrně 712 korun, oproti roku 2020 se zvedly o 42 korun. Nejvyšší jsou mzdové náklady v Dánsku, kde činí 1150 korun, následuje Lucembursko s 1050 korunami za hodinu a Belgie s 1020 korunami.

Naopak nejlevnější práce v Evropské unii je v Bulharsku se 171 korunami na hodinu, následovaném Rumunskem (208 Kč). Česká republika se 374 korunami na hodinu práce je stále o 535 korun levnější než práce v Německu.

Občané EU však mohou pracovat v kterékoliv jiné členské zemi a podle Evropské komise v zahraničí žije či pracuje 17 milionů evropských občanů.

Produktivita práce

Práce v zahraničí bez nadbytečné administrativy a vyšší platy mohou občany z východních zemí z důležitých pracovních pozic odlákat na západ. Podle Pavla Sobíška, hlavního ekonoma UniCredit Bank, náklady práce souvisejí s produktivitou daných zemí, především ve zpracovatelských odvětvích, od kterých se odvíjejí.

„Například odchody českých lékařů do Německa a jejich nahrazování lékaři z východu, hlavně z Ukrajiny, jsou průvodními znaky nižší produktivity v české ekonomice proti německé. Jistě by bylo výhodnější docílit v české ekonomice zvýšení produktivity, to ale nejde mávnutím kouzelného proutku,“ řekl Sobíšek pro Seznam Zprávy.

Rozdílný názor má Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády. „Myslím si, že produktivita práce je v Německu vyšší, ale ten rozdíl není propastný. Neodpovídá to tomu, jak moc jsou rozdílné mzdy. Důvodem je, že produktivita práce není pouze pracovní nasazení lidí, ale třeba i to, jaké mají k dispozici zařízení,“ řekl Kovanda Seznam Zprávám. Jako příklad uvedl, že v Německu dělník pracuje s výkonným robotem, který zastane práci za šest lidí, kdežto pracovník v Česku má méně výkonného robota, který nahradí pouze dva lidi.

Z dat Eurostatu vyplývá, že v Česku vzrostla produktivita práce od roku 2015 o osm procent. V porovnání s okolními státy se více zvýšila v Polsku (o 17 %) a na Slovensku (o 16 %). Naopak pomalejší růst zaznamenalo Německo (4,9 %) a Rakousko (3,1 %).

„Samotný člověk, který obsluhuje robota, pracuje úplně stejně. V České republice možná i více, protože tady pracujeme víc hodin než Němci. Čech má prostě smůlu, že má po ruce jen toho méně kvalitního robota. A to všechno se zrcadlí v produktivitě: Nezahrnuje pouze člověka z masa a kostí, ale i to, co udělá robot. Pak je samozřejmě vyšší produktivita práce Němce, i když pracuje méně hodin než Čech,“ vysvětluje Kovanda.

Cena práce roste

V porovnání s rokem 2020 vzrostla cena práce ve všech členských státech kromě Itálie (-1,6 %) a Španělska (-0,3 %). Nejvíce se navýšily hodinové náklady práce v Litvě (+12,5 %), Bulharsku (9,1 %) a Polsku (8,2 %). Z následujícího grafu vyplývá, že náklady práce v Česku vzrostly z roku 2020 na rok 2021 o 30 korun, což představuje nárůst o 8,7 procenta. Od roku 2016 se pak jedná o nárůst o téměř 50 procent.

Ekonom České spořitelny a člen vedení České společnosti ekonomické Michal Skořepa je přesvědčen, že české platové hladiny se budou velmi pravděpodobně přibližovat těm západním. „Pozorovali jsme to už v letech před koronakrizí v tom, že růst mezd v Česku byl oproti západní Evropě výrazně rychlejší, a přitom kurz české měny se celkově zhruba neměnil,“ řekl Seznam Zprávám.

Pavel Sobíšek ale připomíná, že situace není úplně jednoduchá. „Doufejme, že se bude příjmová situace v Česku relativně zlepšovat, půjde ale o dlouhodobý proces,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy s tím, že jak ukazuje praxe, čím víc se méně vyspělá ekonomika přiblíží úrovni konkurenčních zemí, tím je pro ni další dohánění obtížnější. Problém České republiky spočívá například v nemzdových nákladech.

Vysoké sociální odvody

V Česku podle Eurostatu tvoří nemzdové náklady, jako je sociální a zdravotní pojištění, 26,1 procenta, což je pátý nejvyšší podíl z celkových nákladů na práci v Evropské unii. Jako problematické to vnímá i Lukáš Kovanda. „Je to dlouhodobý problém české ekonomiky, dokonce bych řekl jeden z nejvážnějších. Mělo by dojít ke snížení nákladů práce, na což se upozorňuje už řekněme 10 až 15 let. A žádná politická reprezentace to zatím nezměnila,“ říká ekonom z Trinity Bank.

Doplňuje, že sociální odvody tvoří zásadní zdroj příjmů pro stát a bez nich by se ještě prohloubilo zadlužení Česka. Situaci by mohla změnit reforma financování zdravotní péče a důchodová reforma. Překážku Kovanda vidí hlavně ve zvyšování nákladů práce pro zaměstnavatele.

„Pro něj se zaměstnanec prodražuje a třeba kvůli tomu dá méně na mzdě zaměstnanci. Kdyby byly odvody nižší, on zaplatí méně státu, ale může přidat zaměstnanci. A pak by třeba více rostly mzdy. Nebo by zaměstnavatel mohl dát více na investice a více by se rozvíjela nová a lépe placená pracovní místa. Tím by se částečně vyřešil problém, na který si mnozí stěžují. Problém příliš nízkých mezd třeba ve srovnáním s Německem.“

Nemzdové náklady tvoří v Evropské unii 24,6 procenta z celkových nákladů na práci. Nejnižší jsou v Litvě (3,7 %), Rumunsku (4,9 %) a Irsku (8,7 %). Naopak nejvyšší jsou ve Švédsku (32 %), Francii (31,9 %) a Itálii (28,3 %).

Stejný názor má i ekonom Sobíšek, který se domnívá, že sociální odvody tvoří ve veřejném rozpočtu příliš velký podíl. „Je ekonomicky nezdravé, že je sociální pojistné největší příjmovou skupinou ve veřejných rozpočtech s podílem až jedné třetiny. Daňový systém by se měl posunout k větší závislosti na nepřímých daních, a to nejen kvůli zlepšení konkurenceschopnosti tuzemské pracovní síly.“

Podle Michala Skořepy je třeba se na situaci podívat ze širšího pohledu. „Odvody fungují v Česku velmi podobně jako daně, takže větší smysl dává porovnávat celkové zatížení daněmi, odvody a dalšími povinnými platbami. A v tomto srovnání jsme celkově blízko u průměru Evropské unie, po loňské redukci zdanění příjmů spíš pod tímto průměrem. Určitou výjimkou je danění příjmů samoživitelů, kde je český režim poměrně přísný,“ uvedl Skořepa.

Reklama

Doporučované