Hlavní obsah

Data: Češi si raději utáhnou opasky, než aby podporovali Rusko

Foto: Nikola Ramešová, Seznam Zprávy

Češi si raději utáhnou opasky, než aby podporovali Rusko.

Reklama

Téměř polovina Čechů je připravena platit za elektřinu výrazně více, pokud by to znamenalo soběstačnost na národní nebo alespoň evropské úrovni. Češi jsou také ochotni zpomalit hospodářský růst, pokud to pomůže ekologii.

Článek

Ani ruská invaze na Ukrajinu a tlak, který vytvořila na českou ekonomiku, nezměnily ekologické naladění Čechů. Podle průzkumu STEM si více než dvě třetiny (69 %) populace myslí, že by Česká republika měla klást větší důraz na udržitelnost a ochranu životního prostředí i za cenu možného zpomalení hospodářského růstu.

Pro Čechy je také velmi důležitá energetická soběstačnost. Dokonce více než soběstačnost u léků nebo čipů. A stejně důležitá jako u potravin. Více platit s tím, že nejsme jako země závislí, je u elektřiny ochotných 45,5 % respondentů, soběstačnost na úrovni EU i za vyšší náklady podporuje 44,7 % dotázaných. U potravin je tento podíl 49,8, respektive 40 procent.

„Dobrá zpráva je, že pokud jde o potraviny, EU už soběstačná je. Může za to silně dotovaná společná zemědělská politika i velký evropský trh. Z větší části si poradí i samo Česko,“ říká Helena Truchlá, hlavní analytička projektu České zájmy v EU. „U energetiky to není ideální. A to i proto, že přes velké investice není evropský trh příliš propojen a koordinován. Každá země si toto řeší samostatně a dost jinak,“ dodává.

Zároveň však panuje shoda napříč členskými státy EU na způsobu, jak se zbavit závislosti na Rusku. Podle dubnového měření Eurobarometru 84 % veřejnosti souhlasí, že je potřeba více investovat do obnovitelných zdrojů elektřiny. Česká republika v mezinárodním srovnání patří se 78% podporou mezi pět států, které po zmíněném kroku volají nejméně.

Nálada ve společnosti, co se energetiky týče, tak může do budoucna pomoci. „Z uvedených dat mimo jiné plyne, že Evropská komise by u českých spotřebitelů neměla příliš narazit se svým plánem na odklon od ‚fosilního‘ Ruska v příštích letech,“ zamýšlí se Nikola Hořejš, analytik výzkumného ústavu STEM.

Hořejším zmíněný odklon již navíc probíhá. V noci z pondělí na úterý se lídři EU shodli na embargu na ruskou ropu, ke konci roku by měl být import zhruba o 90 % nižší. Řeší se také varianty odstřihnutí od plynu z východní velmoci, zatím se však jedná pouze o návrh s nejistou podporou.

Co se týče ekologie, dalo by se říci, že přání respondentů se do určité míry plní již nyní. V roce 2020 bylo necelých 6 % elektrické energie vyrobené v České republice vyrobeno z obnovitelných zdrojů, dlouhodobý trend navíc ukazuje vzestupnou tendenci.

V loňském roce jsme také podle předběžných dat Českého statistického úřadu vyrobili téměř 85 tisíc GWh energie, 11 tisíc bylo vyvezeno do zahraničí. Česká republika tak zatím stále soběstačná je, export elektrické energie však dlouhodobě klesá.

Podle předsedy představenstva ČEPS Martina Durčáka budeme od roku 2025 rizikově importní. „Otázka možnosti dovozu chybějící energie ze zahraničí je však značně nejistá tím, že s výjimkou Slovenska a Rakouska (ty budou mít víceméně vyrovnanou bilanci bez výrazných exportních možností) budou všechny sousední státy již v roce 2030 pravděpodobně deficitní,“ předpovídá Durčák v rozhovoru pro firemní časopis ČEPS, GRID.

Další státy pak podle Durčáka mohou řešit stejný problém nebo možný přebytek energie využijí v domácím průmyslu na výrobu vodíku. Export předpovídá na regionálních úrovních. Například u balkánských států předpokládá vývoz do Maďarska, Makedonie či na Ukrajinu. Severské země zase budou mít tendence posílat přebytky do Finska a Pobaltí.

Mezi zdroji dominuje jádro, na lepší časy svítá solárům

Necelých 48 tisíc GWh loni vyrobily parní elektrárny, silné zastoupení v České republice potvrdilo jádro. To poslalo do sítě v loňském roce 30,7 tisíce GWh neboli více než třetinu celkové produkce.

Dá se také očekávat nárůst energie vyrobené fotovoltaickými elektrárnami, které podporuje i ministerstvo průmyslu a obchodu. To na podporu solárních panelů vyhradilo 4 miliardy korun. Ministerstvo životního prostředí zase v rámci Operačního programu Životní prostředí pro roky 2021 až 2027 vyčleňuje 6,4 miliardy.

Zájem o soláry podporuje zjištění STEM, že Češi nejraději volí opatření na podporu klimatu mezi těmi, která zároveň šetří peníze. S tím souvisí i upřednostňování odběru zelené energie. „Tržní cena této elektřiny poslední roky prudce klesla a slunce a vítr poráží nejen uhlí a plyn, ale i jádro. Zdražování ruských fosilních paliv, které začalo již před válkou na Ukrajině a nyní dál pokračuje, tento rozdíl ještě zvýrazňuje,“ připomíná Truchlá.

Šetřit, cestovat chytře a nepřemýšlet o sobě jako o jednotlivci, radí odborník

Na úrovni jednotlivců je podle respondentů energie z obnovitelných zdrojů čtvrtým nejdůležitějším opatřením. Varianta skončila například za šetřením vodou a energiemi nebo nákupem úsporných spotřebičů.

Respondenti měli hodnotit opatření od jedné do tří, kdy 1 je nejdůležitější.

U státu je to však podle dotázaných druhá nejvyšší priorita. Jako důležitější opatření označili jen podporu udržitelného zemědělství a hospodaření.

Podle zakladatele a ředitele serveru Fakta o klimatu Ondráše Přibyly jsou volby jednotlivců smysluplné. „Šetření vodou a energiemi má reálné dopady,“ podporuje kroky Přibyla. „Ve spotřebitelských volbách by se dalo doplnit třeba šetrnější cestování, kdy člověk nahrazuje letadlo či auto vlaky a jinou hromadnou dopravou, když je taková alternativa možná a přijatelně komplikovaná,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy.

Přibyla souhlasí i s požadavky na stát. „Důraz na zákony také dává smysl. Zejména proto, že většina emisí skleníkových plynů je mimo přímý dosah spotřebitele. Jednotlivec nemůže vypnout hnědouhelnou elektrárnu nebo dekarbonizovat výrobu oceli,“ vysvětluje úlohu státu v řešení ekologie. Zásadní roli pak podle něj v přechodu k nízkoemisní ekonomice hraje „nastavení pravidel“ neboli standardy, zákony, regulace. „Podobně jako u každé firmy chceme, aby měla účetnictví vedené podle určitých standardů, dává smysl chtít po firmách, aby evidovaly dopady své činnosti na životní prostředí, které společně sdílíme (a v ukazatelích udržitelnosti ESG jsou kromě environmentální stopy zakomponovány dopady na sociální prostředí a také Governance, tedy vnitřní rozhodování firmy)“.

A může podle odborníka vůbec jednotlivec zlepšit stav životního prostředí? „Pokud se vnímáme jako oddělení jednotlivci, kteří mohou volit jednou za čtyři roky své zastupitele a ‚volit peněženkou‘, tedy rozhodovat v malém spektru možností o své spotřebě, pak dopady našeho hospodářství na životní prostředí moc ovlivnit nemůžeme,“ začíná Přibyla odpověď. „My ale nejsme jen voliči a spotřebitelé. Jsme také součástí svých institucí (úřadů, bank, škol, firem…), máme svá povolání, která mají na společnost někdy větší a někdy menší dopady.“

Například zemědělec tak má podle ředitele serveru přímý vliv na kvalitu půdy, na níž budou hospodařit i další generace. Učitel zase může ovlivnit způsob přemýšlení dalších generací. „Co bych tedy doporučil? Především přestat o sobě přemýšlet jako o jednotlivci, který může volit své zástupce a svou spotřebu,“ radí expert. „To je možná identita, kterou nám chce přisoudit reklama a mít z nás konzumenty, ale není to sebevnímání, které by mohlo vést k naplněnému životu a prosperující společnosti.“

Reklama

Doporučované