Hlavní obsah

Milostivé léto skončilo. Začínám žít, říká žena, která se zbavila dluhů

Foto: Profimedia.cz

Milostivé léto vrací lidi zpátky do života.

Reklama

Milostivé léto zachraňuje životy. Doslova. Seznam Zprávy ukazují na příkladu ženy, která myslela na smrt, jak moc pomáhá odpustit část příslušenství dluhu. Druhé kolo Milostivého léta pak bude nutné ještě vypilovat.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

V Česku je momentálně nařízeno celkem 4,5 milionu exekucí. Očekávání od Milostivého léta jsou veliká, exekucí by totiž mohla skončit až třetina, tedy 1,5 milionu. Dluhů by se tak mohla zbavit až polovina z více než 700 tisíc lidí, kteří mají nyní exekuce u veřejných institucí.

V tuto chvíli (a ještě minimálně měsíc) jsou k dispozici jen odhady, neboť data sbírá výlučně Exekutorská komora ČR, která uvedla, že by je měla mít v březnu.

Dluhy bez penále splatit jdou

Milostivé léto je zjednodušeně řečeno možnost, jak se zbavit dluhů u státu nebo obcí. Mnoho z nich bylo před touto akcí nesplatitelných. Důvodem byly nejen vysoké odměny advokátů a exekutorů, ale také penále. Soudy mnohdy schvalovaly úrok z prodlení ve výši 100 % ročně i vyšší.

Zkuste si tipnout, jak se zvětšila třeba pokuta od dopravního podniku. Původní jízdenka byla za osm korun, pokuta činila 800 Kč. Kam se (na základě skutečného případu popsaného níže) vyšplhal dluh v podstatě ihned po převzetí pohledávky exekutorem?

Úspěch, nebo propadák?

Velké očekávání může vystřídat zklamání – záleží na tom, jak se budou data interpretovat. Pokud se totiž zaměříme jen na samotné počty exekvovaných osob, bude akce zklamáním.

Těch je nyní přes 700 tisíc, zákonodárci v médiích operovali odhadem, že až polovina z nich by se mohla dluhů zbavit. Střízlivější odhady mluví o 100 tisících dlužníků, kteří se vymaní z exekucí. Tolik jich ale nejspíš nebude. Spíš půjde zhruba o desetinu z nich, kteří se díky Milostivému létu zcela oddluží.

Jednou z nich je paní Kamila, jejíž kompletní dokumentaci má redakce k dispozici a prošla s ní anabázi Milostivého léta. A právě na jejím příkladu se dobře ukazuje, v čem je celá akce obrovský úspěch. A nakonec se odhalí i úskalí celé akce.

Extrémně drahá chudoba

Paní Kamila je překladatelka a matka dvou dětí, na které je sama. Otec rodinu před patnácti lety opustil, krátce po narození druhého dítěte. Kamila se ocitla zcela bez prostředků, z rodičovského příspěvku 3800 korun nemohla zaplatit ani nájem. Otec na děti celé roky neposílal výživné, to nařídil až soud, který se ovšem dlouho vlekl.

Začaly se vršit problémy. „Nevěděla jsem, co mám platit dřív. Samozřejmě nájem, mobil, internet, bez těch bych si nemohla přivydělávat. Muselo ale zbýt i na jídlo. A za každé prodlení v platbě přišla sankce. Mobilní operátor tlačil na včasné platby tím, že odpojil služby. Nejdřív odchozí hovory, za jejichž aktivaci se platilo čtyři sta korun. Když jsem nezaplatila déle, odpojil i hovory příchozí. Tady už byla opětovná aktivace dražší, tisíc korun, což pro mě v tu dobu bylo likvidační,“ popisuje Kamila.

„Uskromnila jsem se na maximum, rozprodala knihy a oblečení, víc jsem toho neměla. Hlídala jsem rodinné cash flow. Platby jsem řadila podle priorit tak, abychom neskončili na ulici. Jenže jsem to neuhlídala; ono to ani nešlo, když jsem jako externí spolupracovnice více firem dostávala honoráře s velkým zpožděním a nepravidelně.“

Všechno se začalo prodražovat. Nejen platby za mobil, díky kterému byla ve spojení s klienty, ale také přišly komplikace s bydlením. „Když neplatíte nájem pravidelně a máte smlouvu na dobu určitou, majitel vám ji jednoduše příští rok neprodlouží. Dluh jsem nevytvořila, ale kvůli druhotné platební neschopnosti jsem nebyla schopná platit pravidelně.“

Paní Kamila se musela přestěhovat, na to ale potřebovala kauci a peníze na stěhování. Ani jedno neměla, pomohli jí přátelé.

I v novém bydlení problémy pokračovaly, s minusovým rozpočtem to jinak nešlo. Tak vznikl první dluh u mobilního operátora. Pak se dluhy a pokuty začaly vršit. „Koupit si roční nebo aspoň měsíční jízdenku na MHD byl pro mě nesplnitelný sen, často jsem neměla ani na jednu jízdenku.“

Kontroly revizorů Kamilu držely převážně doma. „Bála jsem se jezdit MHD, aby mě nechytli znovu,“ říká. „Co šlo, vyřídila jsem pěšky, jinak jsem skoro nikam nejezdila. I tak mě chytili vícekrát.“

Třináct ztracených let

Ani v dalších letech se situace nelepšila, majitel domu opět neprodloužil nájemní smlouvu, takže se opět stěhovala. Nakonec těch stěhování bylo osm během třinácti let. Zkušenosti s majiteli byly spíš horší. „Jeden z majitelů mi odmítl vrátit kauci, přestože jsem mu vracela byt v naprostém pořádku. Jiný ode mě odmítl byt převzít a naúčtoval si nájem i za dobu, kdy už jsem v bytě nebydlela. Jiní se často chovali nevybíravě a dávali mi najevo, že jsem neseriózní. Do toho chodily výzvy k zaplacení dopravnímu podniku, operátorům, neustále mi hrozilo odpojení internetu.“

Až přišla první exekuce. „To byl šok. Dva chlapi na mě mávli nějakým průkazem, vtlačili se mi do bytu a odmítli mi cokoli konkrétnějšího říct. Jen oblepovali vybavení. Bohužel i sporák a ledničku, které patřily k původnímu vybavení a nebyly moje. Nevěděla jsem, kvůli kterému dluhu to je, ani jak se bránit proti zabavení věcí, které mi nepatřily. Povedlo se mi je vyloučit ze soupisu až později, ale hádejte co? Majitel mi opět neprodloužil smlouvu.“

Když se po letech domohla výživného na děti, byla tak zabředlá v pokutách a dluzích, že jí to pomohlo zlepšit situaci jen minimálně. Navíc otec dětí splácel dluh, který mu zatím na výživném vznikl, po pětisetkoruně měsíčně.

„Dlouhodobá druhotná platební neschopnost mě připravila o třináct let života,“ říká Kamila. „Nemohla jsem mít vlastní účet v bance, můj původní byl obstavený exekutory a zakládat nový nemělo smysl. Nemohla jsem být zaměstnaná. To jsem zkusila jednou a okamžitě naskočily exekuce na plat. Firma mi rovnou řekla, že je pro ni moc náročné vyřizovat požadavky exekutorů a že chce někoho bezproblémového. O části dluhů jsem se ani nedozvěděla kvůli častému stěhování, takže jsem pomalu rezignovala a čekala, kdy přijde další obálka se zeleným pruhem nebo rovnou někdo zazvoní. Myslela jsem i na smrt a podrželo mě to, že mám děti. Přišlo mi strašně nefér, že se moje bída dotýká i jich.“

Kolik dlužím?

Ke zjištění dluhu slouží Centrální evidence exekucí, kterou provozuje Exekutorská komora. Za jeden dotaz, tedy jednu položku v zápisu, si komora účtuje 60 korun. Dlužníky v podobné tísni, v jaké se ocitla paní Kamila, to odrazuje. „Mám zhruba deset exekucí, ale nemám zbytečných šest set korun,“ říká Kamila.

S lustrací nakonec pomáhá organizace Člověk v tísni. Ukazuje se, že exekucí je šestnáct. „To není možné,“ říká Kamila, „kde se to všechno nabralo?“

Začíná anabáze zjišťování podrobností. Podle předepsaného formuláře obesílá všechny exekutorské kanceláře a zjištěné informace zanáší do tabulky. Jedenáct exekucí je kvůli jízdenkám. Kamila má štěstí, že jsou všechny tyto dluhy vymáhané stále dopravním podnikem a že je nepřeprodal soukromému subjektu. Jinak by se na ně Milostivé léto nevztahovalo.

Další dluh je nedoplatek na školném v mateřské škole, jiný za plyn. Poslední tři byly od městského úřadu. Jeden dluh rozdělený na tři části. Původní jistina, nedoplatek za svoz odpadu, druhá exekuce byla samostatně vymáhaná odměna exekutora ze stejného dluhu a třetí, poslední, byla odměna advokátovi, taktéž vymáhaná zvlášť jako samostatná exekuce.

Protože se jednalo zhruba o deset let starou pohledávku, příslušenství narostlo na více než milion korun. „Tohle bych nesplatila do konce života,“ říká Kamila.

Má nakonec štěstí, že všechny své dluhy může řešit prostřednictvím Milostivého léta. Pohledávky u mobilních operátorů už uhradila v minulosti – ti se navíc nyní k akci nepřipojili.

Automaty na ústřednách náklady prodražují

Informace se sbíhají pomalu, někdy až po řadě urgencí a po uplynutí mnoha týdnů. Akce trvá jen tři měsíce a Kamila se strachuje, že se to nestihne. Exekutorské kanceláře mívají navíc úřední hodiny často jen dva dny v týdnu. Telefonické urgence nebo zjišťování dodatečných informací u soudu podle čísla spisu se nečekaně prodražuje.

„Ústředny se záznamníky nebo automaty jsou velmi rozšířená praxe, pro mnoho lidí nic, čemu by věnovali pozornost. Pro mě to je doteď těžko překonatelný problém,“ říká Kamila. „Mnohokrát jsem četla rady dlužníkům, různé výzvy, jak máme hlavně komunikovat s věřiteli. To jsem dělala, ale běžně se mi stávalo, že jsem jenom za dobu, než mě přepojili na živého operátora, zaplatila celý svůj kredit v mobilu.“

Nový život!

S největší Kamilinou jistinou pomáhá humanitární sbírka Člověka v tísni. „Bez vás bych to zaplatit nezvládla,“ děkuje Kamila a rozpláče se. Poslední platba odchází ve čtvrtek 27. ledna. Jde o transakci v rámci jedné banky, takže je úhrada v exekutorském úřadu připsána takřka okamžitě.

Konečně jsme u konce. U většiny exekucí už má Kamila v tabulce značku, že byly zastaveny. Usnesení postupně chodí do datové schránky. „To je snad poprvé, co se nebojím otvírat poštu,“ směje se Kamila. A zdůrazňuje, že bez datové schránky by se to v tříměsíční lhůtě stihnout nedalo. „Kdybych mohla lidem poradit, co dělat, jestli bude další příležitost, určitě si datovou schránku pořiďte. Je to nejlevnější způsob komunikace s exekutory, je to snadné a vaše dopisy se nikde neztratí nebo nebudou doručené pozdě.“

Až dorazí poslední usnesení o zastavení exekuce, jako první plánuje Kamila založit si nový účet v bance. „Připadám si zase jako plnohodnotný občan, který se může nechat bez obav zaměstnat,“ říká Kamila s úlevou.

Rekapitulace

Celková jistina paní Kamily činila 127 tisíc korun (zaokrouhleno). Přestože šlo většinou o jednoho věřitele (dopravní podnik), exekuce nebyly sloučené do jednoho dluhu a za každou jednu bylo nutné hradit poplatek exekutorské kanceláři i veškeré další příslušenství.

Původní odměny exekutorů se liší: od 7 do 180 tisíc korun. U pohledávky městského úřadu si exekutorská kancelář řekla o 180 tisíc korun (minimálně 15 % z celkového dluhu včetně příslušenství, což jsou právě ony obrovské úroky, které časem narostly do nesplatitelné výše). Za všechny exekuce by se jí k dluhu jen na odměnách pro exekutory přičetlo téměř 300 tisíc korun.

Odměny pro exekutory se při uplatnění Milostivého léta zmenšily. Za každou jednu exekuci se nyní platilo 908 Kč včetně DPH. Původní dluh musel být samozřejmě uhrazen také.

Druhý graf vysvětluje, proč je tolik dluhů nesplatitelných. Jsou v něm původní jistiny a odměny exekutorům, ale tentokrát obsahuje i penále a úroky, které se k dluhu v rámci celého procesu exekuce připočetly. Po letech drobných splátek, které šly přednostně právě na odměny exekutorům a příslušenství, se původní dluhy stále navyšovaly o úroky. V tomto případě se celkové příslušenství vyšplhalo nad 1,5 milionu korun.

Pro vyhodnocení jsou důležité počty exekucí

Pro vyhodnocení úspěchu Milostivého léta je nutno rozumět celému systému exekucí. Ten je totiž stále nastavený tak, že dlužník, i když se snaží sebevíc, je stále ve výrazně nevýhodnější pozici než věřitel, potažmo exekutor.

Už nyní je ale celá akce velký úspěch. Počtu exekucí po prvním kole viditelně ubude. Možná neubude tolik dlužníků, protože řada z nich má dluhy i u jiných subjektů, jako jsou například mobilní operátoři, kteří – jak uvádíme výše – se k Milostivému létu nepřipojili.

Milostivé léto 2.0

  • Seznam Zprávy už na začátku roku popsaly některé trhliny zákona, kdy například exekutoři a advokáti hráli o čas a s dlužníky nekomunikovali, protože jim to zákon neukládal jako povinnost, natož ve stanovené lhůtě.
  • Jinou trhlinou je stále obtížné zjišťování původní výše dluhu (jistiny).
  • Exekutorské úřady často vyrozumívají dlužníky složitou, nesrozumitelnou řečí, ani neuvádějí strukturu dluhu, ale jen celkový součet i s příslušenstvím. Aby člověk mohl dluh uhradit v rámci Milostivého léta, musí znát přesnou výši původní jistiny. Do haléře. Jinak exekuce běží dál a nejsou neobvyklé případy, že kvůli opomenutým jednotkám korun nebo i haléřů exekutor zajišťuje majetek. I mimo Milostivé léto je důležité znát přesnou výši jistiny. Mnoho dluhů se totiž úročí, a pokud jistina není uhrazena, dluh stále roste.
  • Někteří věřitelé či exekutoři celý první měsíc Milostivého léta blokovali hrazení dluhů, protože zákon vykládali jinak než jeho autoři. Kupříkladu VZP do dluhu započítávala i penále. Nebo exekutor Juraj Podkonický u dluhů vymáhaných pro dopravní podnik jeden dluh (jízdenka + pokuta) dělil na dva a dožadoval se placení odměny pro sebe za každou položku zvlášť. Přitom ještě před pár měsíci jízdenku a pokutu on sám považoval za jeden dluh, nikoli za dva. Šlo mu o hodně: Na paušálně stanovených odměnách by získal dvojnásobek.

Detailnímu shrnutí, co Milostivé léto ukázalo, se ještě budou Seznam Zprávy věnovat. Šance, že na podzim bude druhé kolo, je v tuto chvíli vysoká. Zatím nejsou známy podrobnosti, ale je jisté, že zákon bude nutné precizovat.

Reklama

Doporučované