Hlavní obsah

„Je to jako okupace.“ Ne všichni v Glasgow z klimatického megasummitu jásají

Foto: Jolana Humpálová

Tichý protest v ulicích Glasgow.

Reklama

Glasgow na začátku listopadu ožilo klimatickým summitem COP26. Do města, kde žije přes půl milionu obyvatel, zamířily desítky tisíc lidí z celého světa. Místní ale na summit nahlížejí všelijak, zjistila reportérka Seznam Zpráv.

Článek

Čím blíže centru, tím více lidí s průkazkami s modrou šňůrkou přes den potkáte. Jde o účastníky klimatické konference COP26, pořádané Organizací spojených národů – lidi z celého světa, jež spojuje jedno téma. Politici, experti, novináři, aktivisté: ti všichni dorazili do Glasgow, aby tu jednali o řešení palčivé klimatické krize.

COP26, největší akci svého druhu, se každý den dostává velké pozornosti médií. Ať už kvůli prominentním řečníkům, novým klimatickým závazkům, nebo protestům, k nimž v ulicích Glasgow dochází. Seznam Zprávy se proto vydaly přímo do města a zeptaly se těch, kteří průkazkou s modrou šňůrkou nedisponují, jak celou událost vlastně vnímají.

Šedesátník David postával na nástupišti na nádraží v Bridgetonu – v ruce noviny a cigaretu. „Zatím je to trochu propadák, k ničemu zásadnímu na summitu, zdá se, nedošli. Navíc ty tisíce policistů v ulicích, to je nepříjemné. A pak ty uzavřené ulice. Nemyslím si, že by taková organizace měla velkou podporu veřejnosti,“ uvedl se silným skotským přízvukem David, který žije ve čtvrti Broomhill na opačném konci města.

Ve Skotsku podle něj o událost samotnou zájem příliš není. „Zpočátku se v tom angažovala skotská první ministryně Nicola Sturgeonová, teď to ale vypadá, že to celé řídí britský premiér Boris Johnson z Londýna. A musím říct, že mám odpor k tomu, kolik policistů z Anglie sem převeleli. Podle mě je to trochu přehnané. Působí to jako okupace cizí země, ale to je prostě můj skotský úhel pohledu,“ postěžoval si David při čekání na vlak mířící do centra.

Foto: Jolana Humpálová

Protesty v ulicích.

„Z toho, co vím, má hodně lidí z Glasgow pocit, že nebyli do celé události dostatečně zapojeni. Bezpečnostní složky nám brání v tom, abychom byli u toho. Veřejnost na konferenci přístup nemá. Mám tedy pocit, jako kdyby mě někdo odstřihl od dění – děje se to, ale nemůžu se zapojit. Je to zklamání. Měli bychom se toho účastnit, mít možnost vyjádřit se,“ podotkl s tím, že vlastně neví, proč se COP26 koná právě v Glasgow.

Industriální minulost, zelená budoucnost

Zprávy v médiích o vývoji COP26 a klimatické krizi Skot nicméně bedlivě sleduje: „Samozřejmě, je tu skutečně mnoho důvodů, proč bychom tu situaci měli řešit. Nezdá se mi ale, že bychom pro to ve skutečnosti něco dělali. Přijela sem teď velká jména, známí politici, po pár dnech zas ale zmizí a člověk si říká, o čem to celé tedy bylo.“

Město, které je nyní tavicím kotlíkem klimatických otázek a řešení, má paradoxně hluboce industriální minulost. Samotný COP26 se ostatně koná přímo pod symbolem průmyslové minulosti Glasgow – obřím, zrezivělým konzolovým jeřábem, který dříve nakládal parní lokomotivy na nákladní lodě. Městu se v minulosti přezdívalo „dílna britského impéria“, teď se z něj stal prostor k utváření zelenější budoucnosti.

Blonďatá padesátnice Chlea, s níž jsem krátce mluvila přímo v centru města, měla z organizace COP26 radost. „Podle mě summit zorganizovali velmi dobře. A celkově je super, že se taková událost koná, byť bych tedy očekávala, že z ní vzejde jasnější výsledek,“ poznamenala. „Pro Glasgow je to dobrá věc,“ uzavřela a s rukama plnýma nákupních tašek spěchala pryč.

Foto: Seznam Zprávy

Skot Jimmy je rád, že se konference v Glasgow koná.

Podobný pohled sdílí i Jimmy, vysoký třicátník. „Ten summit je pro Glasgow skvělý – nejen kvůli tomu, že se teď o městě víc mluví, ale pomohlo to i našemu problému s odpadky i dalším potížím, které jsme tu řešili, ale v souladu s naší podstatou jsme tu s nimi tak nějak žili,“ pokrčil Skot rameny.

Jedinou překážku vidí v tom, že je město částečně uzavřené, takže je těžší se někam dostat: „Pro mě je nicméně hlavní to, že se tady COP26 vůbec koná. Člověk by řekl, že jej uspořádají spíš v Londýně, možná v Edinburghu, nebo prostě někde jinde v Evropě. Takže to, že lídři i ostatní lidé z různých států přijedou právě do Glasgow, je vážně fajn.“

Fran, vytáhlá žena s huňatým vlněným svetrem, se dokonce do řady akcí kolem konference zapojila. „Zrovna se z jedné takové akce vracím, COP26 mi do života přinesl spoustu nových vědomostí. Co se týče organizace, občas to trochu pokulhává – mě samotnou to tolik nezasáhlo, ale slyšela jsem třeba příběhy o dětech, které se nemohly kvůli uzávěrám dostat minulé pondělí domů ze školy. Ale rozhodně to za to stojí, když člověk uváží, co je tu v sázce,“ odkázala na klimatickou krizi Skotka.

Účastníky akce Fran sama hostí – jak ve svém bytě v Glasgow, tak i v nemovitosti na venkově za městem. „Z tohoto pohledu to můj život skutečně obohatilo, ve všech směrech,“ zavtipkovala. „Bylo každopádně skvělé vyslechnout si k tomu tématu i jiné lidi z jiné části světa – z vlastní zkušenosti nemohu soudit, jak jsou na tom jiní,“ uzavřela.

Reklama

Doporučované