Hlavní obsah

Glosa: Návod, jak upřímně nenávidět

Foto: Profimedia.cz, Seznam Zprávy

Když nebudete v nenávisti důslední, může vás při setkání s „oponentem“ potkat kognitivní disonance. A to nechceme.

Reklama

Článek

Proč bychom měli své oponenty nenávidět? No protože je to teď v módě a získáte za to hodně lajků ve své sociální bublině!

Volby už jsou v podstatě tady a to znamená, že se jimi začínají zabývat i lidé, kteří jinak politiku moc nesledují. Moji o poznání zkušenější kolegové vám jistě pomohou zorientovat se v tom, kdo je pro vás ta nejlepší možnost ve volbách. Ale já cítím, že je potřeba vás zasvětit i do populární disciplíny politické nenávisti.

Jistě, mohli byste si říct, proč bych měl své oponenty nenávidět? No protože je to teď v módě a získáte za to hodně lajků ve své sociální bublině.

Mám ale za to, že i zkušení nenávistníci dělají občas něco špatně – nenávidí málo a nebo ne zcela upřímně. Proto vám ve třech jednoduchých krocích ukážu, jak to jde dělat ještě účinněji. Protože pokud zcela nepřesvědčíme sami sebe, mohla by v ten nejhorší moment, až třeba nějakého „oponenta“ potkáme, nastoupit kognitivní disonance. A to nechceme.

Za prvé – nepřipouštějte si, že váš oponent je stejně cenný člověk jako vy. Pokud se třeba bavíte s někým mladším, kdo má jiné názory, nezapomeňte zdůrazňovat jemu, ale hlavně sami sobě, že je mlíčňák, že nemá dost vyvinutý mozek na to vás poučovat a že jednou se za takové chování k vám bude stydět. Měli byste se za takovou větu stydět vy? Ano, ale natřeli jste mu to!

Pro opravdové fajnšmekry nabízím i úplnou dehumanizaci. Zásadně o svých oponentech nemluvte jako o „nich“, ale jako o „tom“, třeba „nechápu, jak tohle může mít volební právo“. Když nebude ve vašich očích člověk, tak se nemůže chovat racionálně, a vy si tak dál klidně můžete myslet, že se proti vám spikl svět. Nádhera!

Dvě minuty

Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.

Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.

Za druhé – metafora je kamarád. Už nepřemýšlejte o volbách jako o volbách. Uvažujte o nich jako o válce, kde se vás soupeř snaží zničit a zavést nad vašimi životy protektorát. Je to pravda? Jistěže ne. Ale bude se vám všem těm Pražákům nebo všem těm buranům (nádherné využití bodu jedna!) líp nadávat.

Když vám pak totiž bude někdo říkat argumenty, nemusíte je vůbec poslouchat, protože kdo by si proboha dobrovolně stoupal do nepřátelské palby, místo aby sám střílel zpátky.

Za třetí – u oponentů si stanovte výhodný prototyp a podle toho je všechny suďte. Pokud volíte ODS a jeden volič Pirátů někde prohlásil, že komunismus nebyl až tak špatný, tak pro vás musí být všichni Piráti (a klidně i Starostové) bez výjimky komunisti. Pokud volíte Piráty nebo Zelené a viděli jste tweet voliče ODS, že Pinochet byl dobro pro ekonomiku, okamžitě to vztáhněte obecně. SPOLU rovná se fašismus, víc nad tím přemýšlet nemusíte. Stejně určitě neexistují voliči SPOLU, kteří si to nemyslí. O tom, že úplně všichni v ANO jsou mafiáni a v SPD rasisti, snad mluvit ani nemusím.

A prosím vás, hlavně si nikdy nepřipouštějte, že byste se svým oponentem mohli mít cokoliv společného.

Jasně, že tímhle přístupem úplně pohřbíte jakoukoliv konstruktivní diskuzi. Ale zase se budete sami se sebou cítit fakt dobře! A o čem jiném celá ta naše slavná veřejná debata je, no ne?

Reklama

Doporučované