Glosa: Trochu vděku a pokory, Markéto Všelichová…

Vlivní lidé pomáhají Čechům zavřeným v zahraničí i v případech, kdy si za to mohou sami.

Rok 2011. Čtyřem českým turistům hrozilo v africké Zambii třicet let vězení za špionáž. Ve skutečnosti pořídili jen pár nevinných turistických fotek. České tajné služby jim pomohly ze Zambie uprchnout.

Rok 2013. Dvěma českým ajťákům hrozilo v Řecku taktéž za špionáž až dvacet let vězení. Ve skutečnosti natáčeli jednu vojenskou základnu kvůli počítačové hře. Strávili ve vazbě pár měsíců a díky diplomatům byli propuštěni.

Rok 2015. Český humanitární pracovník byl v Súdánu odsouzen na dvacet let za protistátní činnost. Ve skutečnosti dokumentoval násilí proti křesťanům. O dva roky později mu česká vláda vyjednala prezidentskou milost a letěl domů.

Všichni po propuštění poděkovali. Diplomatům, kteří jim ve vězení pomáhali, i politikům, kteří jednali o jejich záchraně.

Rok 2018. Markéta Všelichová a Miroslav Farkas byli v Turecku odsouzeni na šest a čtvrt roku za spolupráci s kurdskými milicemi YPG. Za mřížemi strávili zhruba polovinu trestu a před dvěma týdny se vládním speciálem vrátili domů. Děkovačka se ale nekonala. Naopak. Markéta si na Facebooku a v médiích stěžovala, že si teď politici honí triko na jejím propuštění. Že by jim měla být vděčná? A za co, ptá se.

Jako tehdejší reportér České televize jsem jejich příběh sledoval před zatčením a hlavně po něm. Během těch let jsem hovořil s ministry zahraničí, jejich náměstky, europoslanci i poslanci. Lobbovali za jejich propuštění, vyjednávali lepší podmínky ve vězení, snažili se jim život za mřížemi usnadnit. A museli? Vlastně ne. Řekněme si to upřímně: Markéta a Miroslav se do této šlamastyky dostali pouze a jen kvůli své, jemně řečeno, naivitě. A můžeme být rádi, že nejen politici a diplomaté, ale i další vlivní lidé pomáhají Čechům zavřeným v zahraničí i v případech, kdy si za to mohou sami.