Hlavní obsah

Glosář: O roli fotbalového předsedy mohou bojovat i Šmicer s Poborským

Společně absolvovali spoustu velkých zápasů v reprezentačním dresu. V květnu může nastat situace, že Vladimír Šmicer a Karel Poborský budou stát proti sobě v boji o pozici předsedy fotbalové asociace. Je to jedna z uvažovaných variant.

Reklama

Nad tím, jak jsou po Berbrově pádu rozloženy politické síly v českém fotbale, a nad možnými adepty pozice předsedy Fotbalové asociace ČR se ve svém pravidelném pondělním glosáři zamyslel Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Edwin van der Sar jen vyráží Heinzovu střelu do volného prostoru po své levé ruce. Karel Poborský se tam k míči dostává nikým neatakován, může nizozemského brankáře prostřelit, ale volí jinou variantu a jemňounkou přihrávkou před bránu vyzve ke skórování Vladimíra Šmicera. Právě ikonický vítězný gól možná nejúžasnějšího zápasu českých fotbalových dějin z Eura 2004 bude dost možná jednou z prvních vzpomínek, které vás napadnou, když uslyšíte jména Vladimír Šmicer a Karel Poborský.

Už brzy se přitom může stát, že osud a zákulisní tahy uvnitř českého fotbalu postaví tyto dvě legendy proti sobě. Konkrétně v květnové volbě předsedy Fotbalové asociace ČR.

Vladimír Šmicer už v minulých dnech v médiích připustil, že je ochoten o kandidatuře uvažovat, a to i na post nejvyšší. Karel Poborský odvětil na dotaz Seznam Zpráv, zda by si uměl svou kandidaturu do vedení českého fotbalu představit, krátkou, tak trochu šalamounskou zprávou: „Také jsem to slyšel a v sázkových kancelářích viděl. A já už si ve fotbale umím představit vše.“

Kurzy Tipsportu na předsedu FAČR

Největší favorité:

Rudolf Řepka kurz 4, Vladimír Šmicer 4, Martin Malík 6, Karel Poborský 7

Další adepti podle Tipsportu:

Ivan Hašek 12, Jan Pauly 15, Dušan Svoboda 25, Jaroslav Tvrdík 25, Zdeněk Zlámal 25

Zatímco u Šmicera je jeho „revoluční“ kandidatura velmi pravděpodobná, Poborský je jednou z variant, o nichž uvažují konzervativnější síly v rámci českého fotbalu.

Reportér Seznam Zpráv se v uplynulých dnech po pádu českého místopředsedy Romana Berbra pokoušel zmapovat rozložení „politických“ sil uvnitř českého fotbalu. A jména případných kandidátů.

Existují tu dva zásadní proudy tvořené podskupinami, jež se případně mohou v řece času i měnit a přelévat.

Proud první nazvěme revoluční. Chce pro český fotbal výraznější změnu a je nyní formován výraznou částí moravských delegátů. Spojit by se mohl s hnutím Fotbalové (r)evoluce, zkráceně Fevoluce, které nabádá okresy a kraje v Čechách, ať změní své vedení a přispějí k výraznější personální obměně i ve vedení FAČR.

Hlavními kandidáty revolučního proudu by mohli být Vladimír Šmicer či bývalý generální sekretář FAČR Rudolf Řepka. Morava se ale také může znovu přimknout k předsednickému kandidátovi Petru Fouskovi, kterého už jednou podporovala ve volbě v roce 2017.

Proud druhý, nazvěme ho konzervativnější, nachází své voličské jádro v tradičních berbrovských seskupeních v Čechách. Od té doby, co je „náčelník“ Roman Berbr kvůli obviněním z několika trestných činů dislokován ve vyšetřovací vazbě, má tyto kruhy na povel středočeský předseda Miroslav Liba. Toto uskupení s podporou pražské Sparty prosadilo v roce 2017 volbu předsedy Martina Malíka. A vše nasvědčuje tomu, že celý tento tábor (zatím) drží stále pohromadě.

Jeho kandidátem by tedy nyní podle všeho byl opět Martin Malík. Tento proud ovšem vnímá, že Martin Malík je nyní, krátce po Berbrově pádu, s tímto „černokněžníkem“, svým někdejším českým místopředsedou, velmi intenzivně propojován, a volá se po tom, aby za odhalenou aféru přijal politickou spoluodpovědnost.

Pro ten případ se tedy v tomto konzervativnějším proudu hledá i jakýsi Malík číslo 2. A v té souvislosti se spekuluje především o jménech Karla Poborského nebo Dušana Svobody, šéfa Ligové fotbalové asociace a viceprezidenta Sparty.

Listopad se teprve pomalu překuluje do prosince 2020, volby nového vedení FAČR se plánují někdy na přelom května a června 2021. Předseda Martin Malík slíbil, že proběhnou před turnajem Euro. Na něm už by tedy vedle týmu trenéra Šilhavého mělo český fotbal reprezentovat i nově zvolené vedení asociace, ať už v jakémkoli složení.

Prohlédněte si v galerii možné kandidáty do nového vedení. Včetně těch, kteří už kandidaturu odmítli. Ale pozor! I pod galerií glosář pokračuje a rozkrývá dále, kdo s kým pracuje v zákulisí – a proti komu. Navíc hledá klíč k vyjasnění pozic velkých klubů, jakými jsou Sparta, Slavia či Viktorie Plzeň.

+7

Ještě před květnovými volbami se ale stane mnohé. Ve fotbalově-politické rovině jsou důležité lednové a únorové konference okresních a krajských fotbalových svazů, které mohou sílu obou hlavních proudů pozměnit. Někde skalní berbrovci pozice udrží, někde region prodchne duch revoluční změny, někde zůstanou otevření nabídkám obou stran.

Fotbalově-politická mapa se může v zimě překreslovat jak v Čechách, kde je otázkou, kolik padne skalních berbrovců, tak i na Moravě. Tam je třeba se ptát, zda se rozšíří odbojné jádro tvořené dosud zejména kluby z MSFL, moravských divizí a jihomoravského regionu o další subjekty. O ty Moravany, kteří poslední dobou prokazovali přece jen větší poddajnost vůči berbrovské moci.

Vedle toho se také čeká, zda se aféra kolem Romana Berbra a 19 dalších dosud obviněných osob nějak nerozroste. Ať už směrem do kteréhokoli vrstvy v pyramidě fotbalových soutěží, třeba i do té nejvyšší. Takový posun by samozřejmě mohl karty zamíchat zase trochu jinak.

Volíš Malíka, nebo Fouska. Výlet do roku 2017

Odmysleme si, prosím, nějaké nálepky typu „tihle jsou hodní a tihle jsou zlí“. To, co jsme popsali, jsou prostě reálné politické síly v českém fotbale. Nebýt takzvaných berbrovských hlasů, nestal by se Ivan Hašek předsedou FAČR v roce 2009. Zároveň platí, že nebýt následných berbrovských tlaků, mohl Hašek pokračovat ve funkci i po roce 2011, kdy narychlo z funkce tak trochu utekl. Ten příběh byl tehdy složitější. Ale kdo pochopí minulost, má lepší šanci pochopit současnou realitu.

A k tomu nejlépe poslouží výlet v čase o tři roky zpět. V květnu 2017 policie zatkla tehdejšího fotbalového předsedu Miroslava Peltu, obvinila ho z údajných podvodů kolem státních dotací. A fotbalový status quo se tehdy ze dne na den rozbil na tisíc kusů. Už za pár týdnů se přitom měla konat valná hromada, u které se původně předpokládalo, že na ní Pelta svůj mandát bezproblémově obhájí. Jenže Pelta najednou jaksi nebyl k dispozici.

A tak se tehdy narychlo vyprofilovaly dva tábory a dva kandidáti na předsedu.

Průřezově tak, že většina regionů z Čech, tedy zkráceně řečeno Roman Berbr, a vedle toho i Sparta, Viktoria Plzeň a zásadní část dalších silných klubů podporovali kandidaturu Martina Malíka, do té doby ředitele STES, dceřiné obchodní společnosti FAČR.

Tábor číslo 2, tvořený velkou částí moravských regionů s podporou Slavie a několika málo dalších klubů, konkrétně Teplic či Bohemians, viděl budoucího předsedu v Petru Fouskovi, někdejším generálním sekretáři asociace, který předtím Strahov opustil po roztržce s košťálovským vedením asociace v roce 2007.

Foto: Profimedia.cz

Fotoreportéři si na valné hromadě v roce 2017 našli dvojici předsednických kandidátů Petra Fouska a Martina Malíka.

Volební střet Malík versus Fousek dopadl napoprvé patem. Česká komora volila většinově Malíka, moravská Fouska. Až napodruhé, v prosinci 2017, došlo k Malíkově zvolení a také k úpravě stanov, která již dnes Moravě, disponující ve srovnání s Čechami menším počtem delegátů, neumožňuje zablokovat na valné hromadě předsednickou volbu. V rozhodujícím kole již stačí k vítězství prostý počet hlasů sečtených napříč mezi všemi 202 delegáty valné hromady.

Zdálo se, že v souvislosti s tím bude Berbrova volební armáda, sešikovaná zejména ze zástupců okresů a krajů z Čech, tvořit rozhodující politickou sílu uvnitř českého fotbalu na dlouhé roky. Teď však její „náčelník“ padl. Otázka tedy zní, jestli tohle berbrovské jádro zůstane pohromadě, nebo se rozdrolí.

Kromě toho, že je valná hromada rozdělena na českou a moravskou komoru, je dalším klíčovým dělením fakt, že 101 delegátů nominují regiony, dalších 101 pak kluby. Kompletní I. a II. liga, dále některé kluby z ČFL a MSFL a některá divizní, „béčka“ prvoligových týmů hlas nemají, ledaže by hrála druhou nejvyšší soutěž.

Kupříkladu AC Sparta Praha tak disponuje jedním hlasem, podobně jako třeba okresní fotbalový svaz v Prachaticích. Politický vliv však velké kluby samozřejmě mohou rozvíjet větší, spolupráci s těmi menšími, i na regionech, mohou uskutečňovat nejrůznějšími způsoby, navíc mají výrazný mediální dopad, a tedy schopnost pracovat na image jednotlivých kandidátů.

Prostřednictvím svého viceprezidenta Dušana Svobody samozřejmě Sparta může rozvíjet vliv v rámci Ligové fotbalové asociace, jíž Svoboda předsedá. A počítat může i s hlasy Pražského fotbalového svazu, ve kterém Svoboda šéfuje jakbysmet.

Sparta se k aktuální postberbrovské situaci oficiálně nijak čitelně nevyjadřuje. Ale v zásadě podle všeho nemá problém s Martinem Malíkem, případně Karlem Poborským či Dušanem Svobodou coby předsednickými alternativami. Nebo jako s kandidáty na jiné klíčové pozice ve FAČR, třeba na pozici českého místopředsedy.

Foto: Profimedia.cz

Martin Malík (vpravo) při rozlučce Tomáše Rosického s hráčskou kariérou. Vlevo Daniel Křetínský, bez jehož vlivu by se Malík stal předsedou FAČR jen těžko. Udrží si jeho přízeň?

Martin Malík se dosud stále nerozhodl, zda bude svou předsednickou funkci obhajovat. „V tuto chvíli vnímám jako svůj prioritní úkol udělat maximum pro to, abychom do volební valné hromady nastavili fotbal na správnou cestu. Tím myslím konkrétně to, aby proběhly veškeré avizované audity, ať již s pomocí UEFA, nebo s pomocí našich interních orgánů, a abychom tak měli nastavena všechna potřebná opatření reagující na aktuální situaci. Teprve až bude toto hotové, tak se budu zabývat tím, zda a jakou mám podporu ve fotbalovém hnutí, zda mám českému fotbalu stále co dát, a zda tedy budu obhajovat na volební valné hromadě svoji pozici předsedy asociace.“

Dušan Svoboda se zatím k celé věci vyjadřuje neutrálně. Karel Poborský pak slovy, že si umí představit vše.

Na konci roku 2018 se Karel Poborský zastal svého tehdejšího šéfa Michala Prokeše, se kterým spolupracoval na projektu regionálních akademií. Prokeš se ocitl v roztržce s Romanem Berbrem, konflikt eskaloval kauzou spojenou s tím, jak Prokeš čerpal prostředky z kreditní karty FAČR. Prokeš musel odejít, Poborský se tehdy přesto postavil na jeho stranu.

Rozhodl se však na Strahově ve službách asociace setrvat. Na rozdíl například od Rudolfa Řepky, Antonína Baráka staršího či Ondřeje Lípy. Ti tehdy ze Strahova odešli a dnes tvoří jádro Fevoluce, přezdívané jako Klan bílých košil.

Karel Poborský tak razantní řešení nezvolil a pracoval pro akademie dál. Na tom jistě není nic špatného.

Pokud mu lze z hlediska fotbalové politiky něco historicky vyčítat, tak situaci z roku 2011, kdy byl Karel Poborský členem výkonného výboru FAČR.

A po odchodu Ivana Haška z vedení asociace patřil právě Poborský mezi ty, kdo tehdy po boku plzeňského majitele Tomáše Paclíka hlasovali pro pád Macelovy komise rozhodčích. Tu vystřídala komise vedená Dagmar Damkovou. A jak už dnes víme, zezadu i Romanem Berbrem. A také to pak podle toho v lize vypadalo.

O Berbrově spolupráci s Viktorií Plzeň z tohoto období ostatně svědčí i SMS, kterou Berbrovi v únoru 2013 poslal Adolf Šádek, ředitel Viktorie Plzeň: „Nedávej mi tam prosím příští týden toho poldu!! Raději Karla H., půjde to?“ Jak zjistily Seznam Zprávy, případ tehdy řešila i Policie ČR – více zde.

I dnes je Adolf Šádek velmi aktivní. Podle zákulisních zpráv hodlá usilovat o pozici předsedy Plzeňského krajského fotbalového svazu, která se uvolnila po zatčeném Berbrovi. V příštím výkonném výboru FAČR už by prý chtěl nahradit majitele plzeňského klubu Tomáše Paclíka. Na dotazy zaslané k tomuto tématu se však dotyční odmítli jakkoli vyjádřit.

Paska kandidovat nemíní. A Pauly také ne

V souvislosti s volbou příštího předsedy přišel Adolf Šádek i s nápadem oslovit nestora mezi českými hráčskými agenty, tedy Pavla Pasku. Ten ale odmítá změnit profesi, protože tu dosavadní rozhodně nechce pověsit na hřebík. A předpisy mu neumožňují zároveň dělat fotbalovou politiku a vedle toho nadále prodávat interesantní hráče typu Adama Hložka, Patrika Schicka a spol.

Šádek každopádně v zákulisí úzce spolupracuje s klíčovými veliteli berbrovských regionálních vojsk. Tuto linii tvrdě drží v rukou středočeský boss Miroslav Liba se šéfem Karlovarského krajského fotbalového svazu Rostislavem Votíkem. Není jasné, zda s nimi nadále zůstane v jednom šiku pardubický Michal Blaschke, nebo zda se nezkusí udělat takzvaně „pro sebe“. Případný koaliční potenciál s kdekým nyní vyhledává i šéf Jihočeského krajského fotbalového svazu Jan Jílek.

Spekulace, že by se rád stal „novým Berbrem“ nebo že by kandidoval rovnou na předsedu FAČR, odmítl generální sekretář asociace Jan Pauly mladší. „I kdyby mě někdo oslovil s nabídkou na volenou funkci, s díky a pokorou bych ji odmítl. Aktuálně jsem plně saturován prací na pozici generálního sekretáře, který má pracovat a být oporou pro všechny členy i kolegy. Právě tito lidé se musí mít o koho opřít a na koho se spolehnout,“ sdělil reportérovi Seznam Zpráv.

Na letošní valné hromadě dal Jan Pauly najevo výraznou frustraci poté, co moravská komora zablokovala úpravu stanov, která by výkonný výbor FAČR doplnila o třináctého člena, lépe řečeno členku, takzvanou „povinnou ženu“ – více zde.

Pauly celou záležitost prezentoval coby pokrokově genderovou novinku, která by se příznivě odrazila i v dotačním řízení. Podle moravské interpretace šlo o pokus instalovat napevno do výkonného výboru Dagmar Damkovou a její dosavadní místo ve „fotbalové vládě“ zaplnit dalším berbrovcem. Jinými slovy, o pokus vychýlit mocenské váhy uvnitř českého fotbalu zase o další stupínek více na berbrovskou stranu.

„Tak tohle se tedy nepovedlo,“ procedil Pauly mezi zuby, když Morava tento bod při hlasování shodila. A právě skupina, která měla tento „kousek“ na svědomí, tvoří jádro proudu dlouhodobě rebelantského, který jsme si na začátku tohoto glosáře označili jako proud revoluční.

Lídrem „rebelů“ je Pavel Nezval, předseda Řídící komise pro Moravu. Spolu se svými spolupracovníky by měl být schopen scelit na valné hromadě významnou část moravských hlasů.

Směrem k předsednické volbě má Morava dvě základní možnosti. Buď se vrátit ke svému kandidátovi z roku 2017, tedy k Petru Fouskovi, anebo uzavřít pakt s „dětmi Fevoluce“, tedy s Vladimírem Šmicerem a Rudolfem Řepkou.

Petr Fousek dnes pracuje pro UEFA v Řecku, kde se národní asociace rozsypala ještě víc než ta česká. Reportér Seznam Zpráv se ho zeptal, jak to vidí s případným návratem do boje o budoucnost českého fotbalu.

„Od vypuknutí posledních událostí v českém fotbale mě samozřejmě průběžně kontaktovala celá řada lidí. Někteří připomínají odbornost, profesionalitu a zkušenosti s řízením svazu, jiní zase zdůrazňují názory a morální náskok, protože si pamatují moji kandidaturu z předsednických voleb v roce 2017,“ zmiňuje Petr Fousek.

„Nikomu jsem zatím nic neslíbil ani jsem nikomu nic neodmítl. Pracuji pro FIFA a UEFA už třetí rok v zahraničí a mojí povinností je předně dokončit k závěru se chýlící expertní misi v řeckém fotbale. Do té doby je předčasné a bylo by i profesně neetické hovořit o jakémkoliv zapojení do českého fotbalu,“ dodává.

V zákulisí se hovoří o tom, že pro Fouska je v jeho současné pozici obtížně akceptovatelná jiná předvolební role než kandidatura na předsedu. Jinými slovy, jako člen nějakého týmu, až někde na pozici 2–5, by asi fungovat nechtěl a nemohl.

Morava se tedy bude muset rozhodnout, jestli se vydá směrem k Fouskovi, nebo k jednomu z dvojice Vladimír Šmicer a Rudolf Řepka. Předpokládá se, že z těchto dvou vyhlásí předsednickou kandidaturu nejspíš jen jeden z nich, otázka je kdy.

Na prezentační tiskové konferenci Fevoluce, mezi jejíž lídry patří, se Řepka i Šmicer vyjadřovali v tom smyslu, že na nějaké velké kandidatury je ještě čas, že teď jde hlavně o okresy. Jenže první reakce na toto vystoupení a další vývoj dění směřují k tomu, že i jejich Fotbalová (r)evoluce, vyjádřená zkratkou Fevoluce, svého lídra potřebovat bude.

Řepkovou výhodou i nevýhodou v jednom je fakt, že až do roku 2018 pracoval na pozici generálního sekretáře FAČR. Na jednu stranu tak dokonale zná mechanismy uvnitř FAČR, problematiku všech oborů její činnosti a má i osobní vazby na UEFA či FIFA. Na druhou stranu se objevují i hlasy, že byl až příliš propojen s tím, co teď chce měnit. V televizní debatě Máte slovo se při porovnávání dvojice Berbr–Pelta výrazně postavil na stranu někdejšího předsedy, když zdůraznil, že jablonecký funkcionář fotbalu i v mnohém prospěl. Na rozdíl od Berbra. Ale sklidil za to kritiku, že chce prodlužovat peltovský způsob řízení fotbalu.

Proti Řepkovi už se začali ostře vyjadřovat postberbrovci. Středočeský krajský fotbalový svaz, vedený Miroslavem Libou, prezentoval na svých webových stránkách otevřený dopis, ve kterém se předsedové středočeských fotbalových okresů proti Řepkovi ohrazují. Zajímavé je, že za OFS Mělník se vyjádřil místopředseda Slavoj Tichý. Proč ne předseda? Důvod bude patrně v tom, že předseda mělnického okresu Jiří Kabyl patří mezi osoby obviněné v rámci Berbrovy trestněprávní kauzy.

Vladimír Šmicer má tu výhodu, že se v žádné funkcionářské funkci, nepočítáme-li roli předsedy klubu z Dolních Chaber, dosud neangažoval. Může nabídnout i veskrze pozitivní image, zkušenosti z řady evropských zemí a elán směřující k tomu, aby se uvnitř českého fotbalu cosi podstatného změnilo.

A co na to Slavia, pane Tvrdíku?

Zda v průběhu času získá Šmicer například i podporu velkých klubů, to v danou chvíli vůbec není jasné. Podle zpráv ze zákulisí namíchl Spartu i Slavii, a to nemluvě o Plzni, svou veřejně pronesenou poznámkou, že velké kluby jsou zatím po pádu Romana Berbra potichu, protože mají obavy, co ještě z kauzy vyplave, čímž naznačil, že si dokáže představit i možné nekalosti v jejich počínání.

Že Šmicer nemusí být daleko od pravdy, přitom potvrdila Šádkova esemeska zaslaná Berbrovi, ve které chtěl místo toho poldy raději Karla H. (více zde), ale třeba i zpověď Jana Nezmara, který v rozhovoru pro Seznam Zprávy připustil, že mohl v rozhovoru s Berbrem debatovat o nominaci rozhodčího Petra Ardeleanu na utkání s Olomoucí před dvěma lety (více zde).

Aktuální pozice pražské Slavie ve fotbalově-politických propletencích je velmi nečitelná. V roce 2017 sice Jaroslav Tvrdík, boss Slavie, jednoznačně podpořil Petra Fouska a proti Berbrovi se negativně vymezil.

V následujícím období už se ale o Berbrovi vyjadřoval velmi diplomaticky. V tom smyslu, že Slavia plně respektuje výsledky fotbalových voleb a tím i Berbrovu pozici.

Letos na jaře Tvrdík zničehonic veřejně zmínil, že se hodlá ucházet o pozici v novém výkonném výboru FAČR. Zda to platí stále, těžko říct. Tvrdík na dotaz Seznam Zpráv položený v této záležitosti neodpověděl.

V zákulisí se spekuluje, že vedle případné vlastní kandidatury Tvrdík v minulosti, ale i v uplynulých týdnech přemlouval k převzetí významné role ve vedení FAČR i Jana Nezmara, přestože ten v létě opustil pozici sportovního šéfa Slavie. Nezmar však jakékoli angažmá ve výkonném výboru FAČR jednoznačně odmítá. I kvůli tomu, že prý v Berbrově vyšetřovacím spisu se údajně vyskytuje jejich vzájemný rozhovor. Nezmar říká, že se to dozvěděl z doslechu. .„Na červenou jsem nejel nikdy, možná někdo řekne, že tohle je oranžová,“ vysvětluje Nezmar, proč nikam kandidovat nebude.

Zcela mimo všechny proudy a struktury se pohybuje další revolucionář Martin Mulač. Až dosud byl znám jako držitel licence pro testovací program Pro Fútbol Analytics, ve svých profilech uvádí, že je licencovaným hráčským agentem. Nyní založil projekt Nový fotbal – nové tváře FAČR, ve kterém nabízí až okamurovsky jednoduchá hesla směrem k plánům na fotbalovou obrodu.

V Mulačově pojetí se musí ve strukturách FAČR ihned všichni vyměnit. Nositeli nového směru budou podle něj lidé z mládežnického fotbalu a rodiče.

Na webových stránkách Mulačovy iniciativy najdeme v rubrice „Podporují“ i Ivana Haška, bývalého reprezentanta, nyní trenéra a jeden čas i předsedu FAČR. Na dotaz Seznam Zpráv, zda Mulačovu aktivitu opravdu vědomě podporuje, Hašek odvětil: „Ne, jenom jsem mu řekl, že jsou to pěkné vize, ale ve skutečnosti téměř nemožné.“

Co bude v českém fotbale možné či nemožné změnit, naznačí příštích šest měsíců. Po nich přijde klíčová volba nového vedení fotbalové asociace.

Reklama

Doporučované