Hlavní obsah

Hamáček: Čím víc o Vrběticích řekneme, tím víc napovíme Rusům

Foto: Profimedia.cz

Vicepremiér Jan Hamáček.

Reklama

V Česku pokračuje skandál vyvolaný zjištěním tajných služeb, že na výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 se podíleli ruští špioni. Ze země musí odjet 18 zaměstnanců ruské ambasády.

Článek

Ministr vnitra a pověřený ministr zahraničí Jan Hamáček obhajuje plánovanou cestu do Moskvy, kterou ohlásil v době, kdy už věděl o podílu Ruska na vrbětickém výbuchu. Šlo podle něj o manévr, který měl před Rusy zakrýt skutečné záměry českých politiků – tedy zveřejnit celou kauzu a vyhostit část ruských diplomatů.

„Pan velvyslanec Zmejevskij minimálně působil velmi překvapeně,“ tvrdí Hamáček v rozhovoru pro Seznam Zprávy. O tom, že cesta ve skutečnosti neproběhne, prý nevěděl ani slovenský expolitik Andrej Danko, který měl do Moskvy s Hamáčkem odletět.

Vicepremiér popírá, že nedávný konec ministra zahraničí Tomáše Petříčka by souvisel s touto kauzou. Přiznává ale, že jeho nástupce už vybíral s ohledem na to, co zemi v příštích dnech čeká. „Jakub Kulhánek (budoucí ministr zahraničí, pozn. red.) byl do této věci v rámci své kompetence zasvěcen,“ dodává Hamáček v rozhovoru.

Odkdy jste měl informace o zapojení Rusů do výbuchu ve Vrběticích?

Obecně mohu říct, že jsme po nějakou dobu věděli rámcový obsah toho příběhu, věděli jsme, že na to bude muset být velmi razantní reakce České republiky. Probíhala tady velmi intenzivní jednání bezpečnostních služeb a dalších orgánů, kdy jsme se na tu akci připravovali. My jsme museli ochránit zájmy České republiky jak tady, tak v zahraničí. Finální informace, která umožnila tu operaci spustit, přišla v pátek.

Kdy jste to chtěli zveřejnit?

Původní plán byl, že v neděli oznámíme ruskému velvyslanci, aby se dostavil v pondělí na ministerstvo zahraničních věcí. Tam bych mu oznámil, že žádná moje cesta do Moskvy neprobíhá a že mu předávám nótu o vyhoštění těch 18 zpravodajců. Vzhledem k tomu, že se to zrychlilo, tak vlastně pan velvyslanec Zmejevskij musel dorazit na ministerstvo během hodiny.

Tady se zastavme u té cesty do Moskvy. Tvrdíte, že to bylo finta. V čem měla spočívat?

Já bych nepoužíval slovo finta. Tady se po dohodě v rámci bezpečnostní komunity zvolilo několik postupů, jak zajistit, že ta věc proběhne bez problémů a že zájmy České republiky budou ochráněny. Svou roli v tom hrála i ta cesta do Moskvy. Víc už říct nemůžu a jenom odkazuju na stanovisko rozvědky, která řekla, že moje osoba v té věci hrála zásadní a pozitivní roli.

Ta zástěrka s cestou do Moskvy – bylo to kvůli tomu, abyste mohl do Prahy povolat českého velvyslance Pivoňku a probrat to s ním osobně?

Pokud potřebujete osobní konzultaci s velvyslancem a potřebujete, aby dorazil do České republiky, tak on té druhé straně také musí něco říct. Musí zdůvodnit to, proč letí do Prahy. A my jsme nevěděli, s jakým penzem informací o tomto příběhu disponuje ruská strana. Tak jsme prostě zvolili tenhle postup.

Takže jste chtěli, aby Rusové nevěděli, co chystáte? Opravdu to netušili?

Nevím. Můžu pouze dovozovat z reakcí ruského velvyslance, který nicméně jako diplomat umí zahrát jakoukoliv roli, ale pan velvyslanec Zmejevskij byl velmi překvapený. Minimálně tak působil, ale on je profesionál.

Jakou roli v celém tom příběhu hrál pan Danko?

To bych nechtěl moc komentovat, mohu k tomu říct jediné. On do toho příběhu nebyl zasvěcen a dodal mu relevanci.

Před veřejností jste byl několik dní, pardon za to slovo, za pitomce.

Věděl jsem, že budu za to kritizován, ale já jsem měl na srdci zájem a bezpečnost České republiky a věděl jsem, že když neudržíme ten scénář, tak rizika budou větší. Mohlo by se stát něco, co zemi ublíží. Takže jsem raději akceptoval ty tři dny veřejného pranýřování. Teď doufám, že je všechno jasné.

Jaké budou další kroky české strany v celé věci?

Do pondělního večera musí odjet 18 zpravodajských důstojníků. Zasedne krizový štáb, a protože předpokládáme, že reakce Ruska bude masivní, tak budeme muset asi nachystat mechanismus, jak z Moskvy odvézt naše diplomaty. Ti lidé budou ve velmi složité situaci, budou muset velmi rychle opustit místo, kde jsou zabydleni, kde žijí jejich rodiny.

Kdyby byla reakce vlády jenom na vás, byla by trochu jiná? Silnější, slabší?

Byla by přesně taková, jaká byla. Já prostě nemohu souhlasit s tím, že je to málo razantní. Nám se podařil fenomenální úspěch, kdy jsme rozkryli operace GRU na našem území a současně jsme rozbili rezidenturu obou ruských tajných služeb. To je rána, ze které se ten systém několik let nevzpamatuje. Takže já bych očekával slova díků, a nikoliv nějakou nesmyslnou kritiku.

A proč to vlastně přichází právě teď, po sedmi letech od incidentu samotného?

To je otázka na policii, popřípadě BIS. My na trestní řízení nemáme žádný vliv. Co se týká rychlosti reakce, premiér a já jsme finální dokument v této věci obdrželi od BIS v pátek mezi čtvrtou a pátou. A během de facto 24 hodin jsme zvládli připravit postup, informovat o tom prezidenta, předvolat ruského velvyslance a vyhostit 18 agentů SVR a GRU. Vyhodili jsme všechny, u kterých můžeme prokázat, že patří k těmto dvěma službám.

Co je to typově za lidi?

Jsou tam civilní i vojenské osoby. Samozřejmě nemůžu říct jména a pozice. Působí pod nějakým krytím, takže třeba vedoucí odborů. V reálu jsou to důstojníci ruských tajných služeb.

Víte, jak se k informaci o tom, že za ten výbuch mohou Rusové, dostala policie? Vlastním pátráním, nebo tipem?

To nevím a to je informace, kterou ani mít nemůžu. A cokoliv se týká tohoto vyšetřování, tak to musí komentovat dozorový státní zástupce.

Máte informace o tom, jakým způsobem k výbuchu došlo?

Tady jsou dvě roviny. Rovina trestněprávní a rovina zpravodajská. A my máme informace zpravodajské, protože jsme příjemci zpravodajských informací. Nemůžeme mít informace z trestního spisu. Rozhodli jsme se reagovat na základě zpravodajských informací a ty také přesvědčily prezidenta republiky, který nás podpořil.

Takže pan prezident se dozvěděl tuto informaci opravdu až od vás? Nevěděl to dřív?

Pan prezident je také příjemcem utajovaných skutečností a já nemohu komentovat, jak a zda mu služby tu informaci daly, nebo nikoliv.

Teď si pan prezident vzal týden na to, než se k tomu vyjádří. Není to dlouho?

Tak to není o tom, že se nevyjádřil. Pan prezident jasně řekl, že nás podporuje, že souhlasí s tím vyhoštěním 18 ruských špionů. Souhlasil i s dalším postupem. Jediné, co by zbývalo, je ještě nějaký projev k veřejnosti, ale jinak on už všechno řekl.

Může se během toho týdne něco stát? Co by ten příběh někam posunulo?

Já předpokládám, že může přijít nějaká reakce z ruské strany. Nejdřív by ale museli vědět, o jaké argumenty se opíráme. Je tady samozřejmě jisté riziko, v tisku se objevují spekulace, zejména ve dvou médiích, a to je Respekt a Seznam. Ruská strana může začít tušit, jakým směrem se ubírají naše argumenty. To není, prosím, kritika médií. Média dělají svou práci. Ale ruská strana může zahájit nějaké protiakce, i za použití dezinformačních postupů.

Co tím myslíte?

Tak například pokud my tvrdíme, že někdo někde byl, tak se velmi rychle může objevit fotografie, o které si budeme samozřejmě myslet svoje, ale bude na ní vidět, že ten člověk byl někde jinde.

Pan premiér dnes řekl, že by chtěl řadu věcí z této kauzy zveřejnit. Neunáhlil se? Je to vůbec možné?

Utajovanou informaci může odtajnit pouze její zpracovatel, což je Bezpečností informační služba – a ta nepodléhá mně. Já předpokládám, že BIS něco uvolní, ale co uvolní a kdy to uvolní, je na nich. Tady proti sobě stojí dva protichůdné zájmy, kdy na jednu stranu veřejnost si zaslouží vědět, co se stalo, ale současně čím víc toho řekneme ven, tím víc si komplikujeme život vůči Ruské federaci.

Souvisí tato zjištění s odvoláním Tomáše Petříčka z ministerstva zahraničí?

Ne. Já jsem Tomáše Petříčka odvolal a jediný důvod byl vnitrostranický. Strana se rozhodovala mezi dvěma koncepcemi a zvolila tu moji. Není možné, aby zastánce té druhé koncepce seděl ve vládě, kterou kritizuje. Nemusíte mi věřit, ale říkám, že to byl jediný důvod.

A jeho nástupce jste vybíral s vědomím toho, k čemu se schyluje?

Ano, proto jsem to nabídl Luboši Zaorálkovi, kterému jsem samozřejmě nemohl říct ten kontext, protože nemá přístup k těmto informacím. Ale věděl jsem, že jako bývalý ministr zahraničí by to zvládl. Rozhodl se to odmítnout, ale tohle v tom nehrálo roli, protože o těch informacích nevěděl.

A výběr Jakuba Kulhánka?

Sáhl jsem po člověku, kterému naprosto a absolutně věřím a o kterém vím, že to zvládne. Je držitel prověrky na přísně tajné, zná v té bezpečností komunitě České republiky každého a v Evropě bych řekl, že každého důležitého. Mimochodem, po celou dobu jsem se s ním jako náměstkem ministra vnitra v relevantních případech radil.

Takže byl zasvěcen i do této věci?

V rámci své kompetence ano.

Reklama

Doporučované