Článek
Cesta za jejich názvem však nebyla jednoduchá. Podnikatel František Lhotský, který se narodil v roce 1884, začal na Královských Vinohradech vyrábět cukrovinky už v roce 1918.
Recept na výrobu bonbonů s anýzem, mátou, meduňkou a jitrocelem získal jako odměnu za pomoc od Ericha Kirsteina, v jehož vídeňské firmě se vyráběly.
Na prvorepublikový trh vyrazily pod názvem Caruso, který získaly po italském operním pěvci Enricu Carusovi, jemuž před jedním představením pomohly spravit hlasivky a on jim z vděku daroval své jméno.
Jméno italského tenora však na Čechoslováky nezapůsobilo jako účinný nákupní tahák, a tak je podnikavý Lhotský přejmenoval na Destinky podle populární pěvkyně Emy Destinové. Ani to však nezabralo.
Lhotský se však nevzdal. 13. prosince 1920 se v podzemním kabaretu paláce Lucerna setkává s oblíbeným hercem, písničkářem a vlastencem Karlem Hašlerem, který složil přes 300 písní, například Já mám holku od Odkolků, Po starých zámeckých schodech či Ta naše písnička česká. I on má podobně jako Caruso problém s hlasivkami a tvrdé bonbony mu pomáhají.
Lhotský využije situace a nabídne mu oboustranně výhodnou nabídku – pojmenuje po něm své bonbony, od čehož očekává vyšší odbyt, a Hašler bude mít skvělou reklamu. Písničkář se nejprve ošívá, neboť se mu nelíbí, že si ho každý bude „brát do huby“, ale nakonec souhlasí. Souhlas stvrzuje svým podpisem.
Od 13. 12. 1920 tak cukrovinky proti chrapotu a kašli nesou jméno Hašlerky a Lhotský se začne věnovat jejich důkladné propagaci. Písmeno H je v prvních návrzích konstruované tak, že připomíná zároveň K, tedy iniciály Karla Hašlera.
Jak už později vstupují bonbony do povědomí lidí, může se začít linie odlišující K od H nenápadně oddělovat, protože Hašlerky jsou čím dál tím víc svébytnější značkou, kde se její původ nezapírá, ale není ho třeba neustále připomínat.
Nejprve je třeba položit základy a spojit značku s tím nejpodstatnějším – že jsou proti nachlazení a kašli.
Pak vštěpovat, že je potřeba je cucat všude.
A spojit je se jménem zakladatele iniciálou L.
Výroba se rozjíždí a je úspěšná.
V roce 1922 se jejich výroba přesouvá do větších prostor v Michli, kam nechává Lhotský přestavět další patra.
Nyní to chce posílit významnou cílovou skupinu, která rozhoduje o nákupech v domácnosti – ženy. A co na ně funguje lépe než děti navlečené „nenápadně“ do kostýmu Hašlerek?
Malým dětem se samozřejmě hodí podstrčit omalovánky.
A teď to chce zaujmout venkov.
Popularita Hašlerek stoupá a Lhotský si registruje ochrannou známku Hašlerky i mezinárodně.
V roce 1929 přichází na scénu postavička pana Vozába, která má dále zvyšovat popularitu Hašlerek. Lhotský si jméno Vozáb vybral záměrně, když zjistil, že není v žádném veřejném seznamu, a tudíž nebudou žádné komplikace s případnými autorskými právy. Našel se však chytrý právník, který občana Vozába sehnal a firmu zažaloval pro zneužití jména a zesměšnění jeho nositele. Spor nakonec skončil smírem, stačilo na to „jen“ pět tisíc korun, což byly tehdy obrovské peníze.
Ve 30. letech zažívá závod obrovský úspěch. Pod vedením Františkova bratra Oldřicha zaměstnává více než 100 lidí, kteří vyráběli přes 200 výrobků včetně mentolových a ovocných bonbonů, dražé a želé.
Export cukrovinek se rozšířil i do Indie a západní a jižní Afriky a vznikla nová budova s kancelářemi a výrobními prostory. Na obrázku je „hlavní stan v boji proti rýmě a nachlazení“, jak akčně upozorňuje Lhotský.
Vedle Hašlerek se milovníky sladkého snaží zaujmout značky například Smrček, Tenori, Pepinky, Citronella, Tomato, Ex-šuměnky, Cukrů či Mňam.
Lhotský dál investuje do reklamy a nechává rozvážet Hašlerky po republice ve speciálních autech Praga Piccolo, jejichž válcová karoserie připomíná ruličky Hašlerek. Dodnes ho lze vidět na některých akcích, výstavách a v muzeu Auto-Praga.
A rozjíždí se populární veršování.
Vlastence i milovníky hudby uspokojí motiv z Prodané nevěsty.
Či odkaz na Jiráskovy Staré pověsti české.
A když jsou lidé na značku naučení, hodí se jim připomínat, podle čeho si mají hlídat laciné padělky.
Přece podle iniciály jejich otce L.
Nutné je též propracovat firemní materiály.
Obchodní zástupci firmy se prokazovali legitimačním lístkem.
Namísto fotografie obsahoval strohý, někdy až nepříjemně nelichotivý popis. Například Rudolf Sedláček šel poznat podle toho, že měl kulatý obličej, tupý nos a vlasy s lysinkou. Jednalo se však jistojistě o důvěryhodného občana, neb byl ženatý.
V roce 1940 Hašlerky oslavily své 20. narozeniny a společnost v reklamní kampani oslovila své spotřebitele soutěží, v níž měli navrhnout jméno pro nový reklamní film společnosti. Tisková propagace byla obrovská a s mnoha kreativními nápady, mezi nimi například i slogan „U nás nekašleme, máme Hašlerky.“
2. světová válka přináší nedostatek surovin, hlavně základního cukru. Produkce i portfolio výrobků se snižuje. Po válce si pak firma všechny důležité ingredience pro výrobu Hašlerek dovážela ze zahraničí a současně bojovala za to, aby mohla své produkty opět vyvážet.
V roce 1948 je podnik znárodněn. Františku Lhotskému je Revolučním odborovým hnutím udělen zákaz vstupu do vlastního podniku. Výroba se přesouvá do Modřan a Hašlerky se stejně jako například značka Orion stávají součástí Pražských čokoládoven. Lhotský se živí jako obchodní zástupce výrobce žiletek, utrpí mozkovou příhodu a umírá v roce 1954.
V roce 1955 se výroba přesouvá do závodu Sfinx v Holešově. Název dala závodu socha sfingy, kterou nechal postavit u závodu její původní vlastník Rudolf Kneisl, který si oblíbil egyptskou historii.
Až do roku 1945 v něm cukrovinky vyráběla rodina Kneislů, která byla odsunuta.
V budově v Holešově se Hašlerky vyrábějí dodnes.
Reklamy navazují na původní grafiku, místo kašle zdůrazňují svěží dech a dobrou náladu.
Mizí jen iniciála podnikatele Lhotského, který Hašlerky uvedl na svět, a místo nich se objevuje název Sfinx.
Výroba navazuje na původní postupy.
A i dnes, po desítkách let, se na ní nic příliš nemění.
I receptura zůstala stejná.
V roce 1992 kupuje Hašlerky firma Nestlé. Závod SFINX, a s ním tedy i Hašlerky koupila při privatizaci akciové společnosti Čokoládovny.
Hašlerky patří k nejprodávanějším větrovým bonbonům u nás.
Kromě klasické varianty se Hašlerky vyrábějí i v několika ovocných variantách – Černý rybíz, Višeň, Zelené jablko nebo třeba Citron a meduňka. Vychutnat si je lze jako bonbony i jako dražé. Každý rok se těchto bonbonů v závodě Sfinx vyrobí přes 900 tun.
Ke 100 výročí bonbonů vydává Nestlé speciální obal svého úspěšného výrobku.
Loni Nestlé vyrobilo 12,6 milionu kusů balení Hašlerek. Na český trh směřovalo 8,4 milionu balení, na slovenský 4,2 milionu. Do ostatních zemí se Hašlerky nevyvážejí.
Nejvíc lidem chutnají Hašlerky Originál, které tvoří asi 40 procent z prodaných kusů Hašlerek, další nejprodávanější jsou Hašlerky Extra. Silné.
Zisk společnosti loni vzrostl proti roku 2018 o více než 4 procenta na 604 milionu korun, tržby dosáhly výše 11,4 miliardy korun.
