Článek
1. místo v kategorii Životní prostředí - série získal brazilský fotograf Lalo de Almeida pracující pro brazilský deník Folha de São Paulo. Bodoval s fotoreportáží Pantanal hoří, ve které zachytil obrazy nedozírné zkázy: hořel největší tropický mokřad světa.
Téměř třetina nejdivočejší končiny jihoamerické přírody s rozlohou 40 tisíc až 160 tisíc metrů čtverečních byla v průběhu roku 2020 sežehnuta požáry. Požáry v Pantanalu mají tendenci hořet těsně pod povrchem poháněné vysoce hořlavou rašelinou, což znamená, že hoří déle a je těžší je uhasit.
Brazilský Pantanal, který je zapsán na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO, trpí nejhorším suchem za posledních téměř 50 let, což značně napomohlo loňskému šíření požárů. V brazilské části Pantanal loni vzplálo podle INPE 22 tisíc požárů, což je o 120 procent více oproti roku 2019.
Záběry spálené krajiny a mrtvých zvířat šokovaly svět a brazilská vláda v čele s krajně pravicovým prezidentem čelila kritice za to, že destrukci nezastavila. Jair Bolsonaro, jenž patří mezi skeptiky v otázce klimatické změny, podle mnohých upřednostňuje ekonomické zájmy před ekologickými. Za jeho vlády prudce vzrostlo odlesňování.
2. místo v kategorii Životní prostředí porota přiřkla slovinskému fotografovi Cirilu Jazbecovi. Pro Nation Geographic nasnímal reportáž o způsobu, jak bojovat proti změně klimatu: vytvořit si vlastní ledovce.
Ladak je studená poušť s zimními teplotami dosahujícími -30 °C a průměrnými srážkami kolem 100 milimetrů. Většina vesnic čelí akutnímu nedostatku vody, zejména během rozhodujícího období výsadby v dubnu a květnu. Jak himálajské sněhy a ledovce postupně ustupují, komunity budou čelit stále většímu nedostatku vody.
V roce 2013 přišel Sonam Wangchuk, inženýr z Ladaku v severní Indii, s nápadem „roubování“ ledovců. Kuželové hromady ledu připomínají buddhistické náboženské stúpy. Ledové kužely se na jaře pomalu rozpouštějí a poskytují tak potřebnou vláhu pro plodiny v nižších polohách Himálaje.
Inovátor Wangchuk říká, že stúpy představují poslední pokus himálajských horských komunit, jak se adaptovat na klimatickou krizi.
3. místo v kategorii Životní prostředí získal španělský fotograf Aitor Garmendia se svou sérií o evropské továrně na vepřové maso.
Španělsko je vedle Německa, USA a Dánska jedním ze čtyř největších světových vývozců vepřového masa. Evropská unie jako celek spotřebuje ročně přibližně 20 milionů tun vepřového masa a vyváží přibližně 13 procent své celkové produkce - zejména do východní Asie a Číny.
Ve Španělsku, Francii a Portugalsku byla zahájena kampaň s názvem Let's Talk About Pork financovaná EU, jejímž cílem je snaha čelit falešným tvrzením o produkci masa a spotřebě vepřového masa v Evropě a prokázat, že toto odvětví splňuje nejvyšší standardy udržitelnosti, biologické bezpečnosti a bezpečnosti potravin na světě a také, že zvířata netrpí bolestí a mají dostatek prostoru pro volný pohyb.
Skupiny pro práva zvířat na druhé straně však tvrdí, že takové praktiky, jako je rutinní dokování ocasu a úzké přepravní bedny pro prasnice, jsou pro zvířata traumatizující. Zastánci zvířat tvrdí, že průmysl ztěžuje přístup k farmám a že jsou nuceni přicházet k těmto zařízením skrytě, často v noci, aby zdokumentovali, co se děje uvnitř. Tyto fotografie byly pořízeny při řadě takových vpádů, v různé dny, v různých zařízeních po celém Španělsku.
Do 64. ročníku soutěže World Press Photo se letos přihlásilo 4315 fotografů ze 130 zemí světa a zaslali porotě k posouzení celkem 74 470 snímků. Soutěž oceňuje nejlepší novinářské fotografie v osmi kategoriích.
Všechny oceněné snímky naleznete zde:
