Článek
Únorový smír u Městského soudu v Praze působil jako nadějný konec hořké cimrmanovské kapitoly. Na jedné straně nositel osminy autorských práv Filip Smoljak, syn zesnulého Ladislava Smoljaka, který sám sebe v minulosti charakterizoval jako „cifršpióna“. Na straně druhé Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, jež působí jako domovská scéna původních protagonistů her legendárního fiktivního génia.
Přestože u soudu obě strany dospěly ke kompromisu, záhy se ukázalo, že smír platí jen papírově a jen nad částí problému. V názorech se obě strany liší, nejen ohledně vyjednaného příměří. Jak právní zástupce divadla, tak Filip Smoljak se prezentují, že byli těmi rozumnějšími a ustoupili. Rozpory panují i v názorech, co bude dál.
„Chtěli jsme soud ukončit. Čistě kvůli dalšímu klidnému fungování souboru Divadla Járy Cimrmana,“ vysvětluje svoji pozici František Vyskočil, advokát zastupující Žižkovské divadlo Járy Cimrmana i spoluautora cimrmanovských děl Zdeňka Svěráka. Advokát poukazuje na to, že by spor pravděpodobně vyhrál s ohledem na předběžné vyjádření soudu, ovšem za cenu dalších průtahů. Vyskočil dodává, že je pro jeho klienta důležitější, aby „poslední cenná léta“ s členy tradičního souboru nebyla poznamenaná soudními bitvami.
„Já to interpretuji tak, že jsem se vzdal práva na vyplacení sankčního dvojnásobku obvyklé odměny, jako vstřícné gesto jsem se vzdal také nároku na odměnu z titulu práv režiséra,“ vysvětluje naopak Filip Smoljak. Z jeho pohledu případ není uzavřený.
„Vzhledem k tomu, že Žižkovské divadlo Járy Cimrmana nadále nerespektuje právo mého otce, respektive jeho potomků rozhodovat svobodně o svém majetku, nejsem si ničím jist,“ dodává Smoljak.
Odměna za představení i nahrávku
Kořeny sporu odhalují, že autorská dvojice Svěrák a Smoljak se detailněji nezabývala otázkou, co se bude dít se světem fiktivního velikána, ale i se skutečným divadelním souborem po jejich případném skonu.
Situace se tak začala komplikovat ve chvíli, kdy se po smrti Ladislava Smoljaka rozdělilo duševní vlastnictví mezi jeho čtyři děti. A Filip Smoljak začal uplatňovat jiný názor na to, jak by mělo být k dílu přistupováno.
Podle držitele jedné osminy autorských práv není například jasné, že jeho otec udělil souhlas, aby Žižkovské divadlo Járy Cimrmana dál hrálo jeho díla. Filip Smoljak se také dožaduje toho, aby byla uznaná režijní koncepce jeho otce brána také za součást autorského díla. Dále žádá, aby se ustálila odměna vlastníkům práv na 14 procent z vybraných peněz ze vstupného za každé představení. To reálně znamená, že by se jeho osminový podíl rovnal 1,75 procenta. A nakonec také chce odměnu za nahrávku, kterou vytvořil jako dítě a která je součástí hry Posel z Liptákova.
Výsledný smír pak měl představovat, že Filip Smoljak bude skutečně dostávat 1,75 procenta výdělku z představení, stejně tak i odměnu za použití jeho skladby. Reálně tak měl od Žižkovského divadla Járy Cimrmany mít vyplaceno necelých 93 tisíc korun, původně přitom po divadlu žádal 700 tisíc korun.
Jde ovšem o vyrovnání za představení, která se odehrála v letech 2015 až 2017. „Počítám, že takto budeme moci vypořádat i roky 2018, 2019, 2020 a roky následující. Tam ta dohoda asi padne s ohledem na uzavřený smír,“ říká právní zástupce František Vyskočil. V tomto ohledu se vzácně shoduje i s Filipem Smoljakem, který také věří v další dohodu ohledně vyplacení následujících let.
Konec, nebo oddechový čas?
Souběžně ale už týden po únorovém smíru zdánlivý soulad narušil právě Filip Smoljak. V rozhovoru pro Parlamentní listy ostře napadl otcova dlouholetého uměleckého kolegu Zdeňka Svěráka.
„On ty ataky čím dál zvyšuje. V této věci byl jen menšinově úspěšný, tak se to pokouší vynahradit zvýšenou intenzitou útoků,“ reaguje obecně František Vyskočil.
Filip Smoljak naopak pro Seznam Zprávy uvedl, že se stále cítí být okradený a okolnosti podle něj mají rysy kriminálního případu. „Je to ale pouze ve fázi důvodného podezření, takže na to se případně dotazujte orgánů činných v trestním řízení,“ vysvětluje Filip Smoljak.
