Jaká bude KSČM po Filipovi: Radikálnější, hlučnější a chudší

Komunisté po 16 letech vyměnili svého předsedu a v jejich čele stanula europoslankyně Kateřina Konečná. Ona i její vedení slibuje radikální levicovou politiku, která má odvrátit faktickou smrt strany. Sobotní sjezd jí zvolil všechny místopředsedy, které si přála - její osobní přátele i soudruhy, kteří se po jejím boku stavěli proti jejímu předchůdci Vojtěchu Filipovi.

Pokud nenastane nečekaný zvrat - třeba, že se nové vedené straníkům znelíbí a budou je chtít sesadit dříve - má čtyřicetiletá politička na změnu celé jedno volební období Sněmovny, šéfové komunistů se totiž volí na čtyři roky.

K prvnímu pokusu sesadit její tým přitom může dojít již v příštím květnu, kdy si strana naplánovala opakovaně odkládaný řádný sjezd. Ten je zatím brán jako programový, hovořit tu chtějí i o stranické kase. Dle hlasů, které Seznam Zprávy v této věci zaznamenaly, si tím si ale současní vládci z ulice Politických vězňů být jistí nemůžou.

Sama Konečná říká, že komunisté pod jejím vedení budou prosazovat silně progresivní zdanění, zákaz vyvádění zisků do zahraničí, zdanění bank a nadnárodních korporací nebo budování družstevních podniků a firem ve vlastnictví zaměstnanců. Jenže to jsou věci, o kterých mluvil před volbami i odcházející předseda Vojtěch Filip.

Přesto o velkou změnu nesporně jde. Například proto, že komunisté obecně již nebudou vázáni dohodami svého expředsedy ve Sněmovně, byť k tomu došlo tím nejradikálnějším způsobem.

Mnozí straníci v posledních letech líčili, že vlastně sami někdy nevědí, proč jejich klub hlasuje tak, jak hlasuje. Pro připomenutí - byly to pravděpodobně i jejich hlasy, které poslaly do Rady České televize ultrakatoličku Hanu Lipovskou. A když ji před volbami Sněmovna odvolávala, napoprvé ji opět podrželi. Společně s Babišovým hnutím ANO pak blokovali růst učitelských platů.

Konečná nejméně od debaklu v krajských volbách v roce 2020 (komunisté po nich měli jen 13 krajských zastupitelů) pak začala říkat, že komunisté musejí „svého miliardáře“ více trápit. „Jasně jsem poukazovala, že požadavky KSČM mají být rozhodně tvrdší,“ řekla i nyní Seznam Zprávám na téma Andrej Babiš a poučení z vlády s ním.

Její předchůdce Filip přitom ještě ve volební den říkal novinářům, že jeho strana by po volbách opět podpořila případnou menšinovou vládu hnutí ANO, což stranické matadory eufemisticky řečeno naštvalo.

S ukotvením KSČM na pozici radikální levice se dá očekávat i radikální rétorika.

„Nemůže oslovovat voliče tak, jak by to dělali stalinisti, ale zároveň ví, že musí být dostatečně radikální až revoluční, aby byla vidět. Nejspíš se pokusí jít cestou aktivističtější politiky,“ říká k tomu politolog Lukáš Jelínek, který se věnuje dění na české levici.

Konečnou čeká vábení antisystémových a protestních hlasů, které i díky podílu na vládě komunisté ztratili a které teď přitahuje spíše krajní pravice a SPD Tomio Okamury. Ostatně Okamura ve svých předvolebních materiálech z komunistů dělal téměř eurohujery.

Známá emotivní debatérka tak bude muset přitvrdit, aby získala pro stranu mediální prostor, což nebude lehké. Ona sama může hovořit z pozice europoslankyně, v krajské politice jí ale zůstalo již jen 13 zastupitelů a na komunální úrovni zůstali komunističtí politici většinou na malých městech a vesnicích.

Co se čekat nedá, je slučovací sjezd se sociálními demokraty. Konečná totiž nehodlá zahodit značku KSČM, spíš naopak, chce ji dát vyniknout v nových podmínkách a stát se hlavní silou, která radikální levici spojí.

„Spolupracovat hodlám s úplně každým, kdo bude mít zájem. Chci dosáhnout cíle znovuobnovení autority radikální levice a dovést KSČM zpět do parlamentu hlavním vchodem,“ říká k tomu Konečná. A radikální levice v očích komunistů ČSSD není.

Reálně připadá v úvahu vlažná spolupráce na úrovni komunálních voleb s kandidátkou, která se nebude na první dobrou hlásit k jedné nebo druhé straně, nebo v Senátu v některých regionech třeba tím, že svého levicového kandidáta postaví jen jedna strana, aby si navzájem voliče nepožíraly. Společný senátní kandidát bude spíš rarita, protože obě strany budou chtít na parlamentní úrovni budovat své značky.

Pravděpodobnější je model, který si Konečná vyzkoušela během své poslední kandidatury do europarlamentu v roce 2019. Tehdy komunisté postavili kandidátku, které říkali „Česká levice společně“, kde se KSČM spojila se svými různými odnožemi a ultralevicovými trpaslíky. Spolu s Konečnou tehdy kandidovali převážně mladí lidé, zasloužilí soudruzi dostali až zadní příčky a Konečná narozdíl od sociálních demokratů uspěla.

Novou předsedkyni pak čekají i nepopulární škrty uvnitř strany, které ji jen při náznaku neúspěchu mohou stát místo. „Výpadek příjmů je po těchto volbách obrovský, takže se to dotkne bohužel i našich nižších organizačních složek,“ připouští Konečná. Ony „nižší organizační složky“ jsou lidé, kteří jsou zaměstnáni na okresních sekretariátech strany. Loni mělo se stranou podepsanou smlouvu 245 lidí v centrále nebo v regionech.

Škrtat chce i na službách, které si strana objednává. Pravděpodobně tak sáhne i na peníze vydavatelské společnosti Futura, kterou KSČM vlastní a kterou reálně dotuje objednávkami na své kampaně. Futura vedle toho vydává i stranický deník Haló noviny, jejich úplný zánik je ale vysoce nepravděpodobný.

Konečná zatím tvrdí, že nemovitosti strana prodávat nebude, chce je lépe pronajmout. Budov mají komunisté několik desítek po celé republice, nejznámější je jejich centrála, někdejší Ředitelství Buštěhradské dráhy v ulici Politických vězňů.

Novinkou bude i to, že míní řídit stranu z pozice europoslankyně, tedy jak se říká „z Bruselu“. Sama říká, že v minulosti již byla najednou europoslankyně a místopředsedkyně a skloubit obě funkce jde. „Mám skvělý tým kolem sebe, s nímž to zvládneme,“ dodává.

Tuto zkušenost měl doposud jen Jiří Pospíšil s TOP 09, a ten tvrdí, že jeho hlavní a jediný handicap byl, že jako europoslanec neseděl v Praze ve Sněmovně, kde jeho strana měla poslanecký klub. Volby ale tuto „potíž“ u komunistů jednoduše smazaly.

„Zbytek pak byl spíš klišé. Při dnešní době komunikace a propojenosti světa, kdy člověk mnoho schůzek v Bruselu zvládne online, tak to problém není,“ líčí svou zkušenost.

Podle něj má europoslanec na řízení strany víc času než třeba ministr. I takovou zkušenost totiž má - byl ministrem spravedlností ještě za ODS a zároveň měl vést občanské demokraty v Plzeňském kraji. „Času na stranické a politické věci jsem měl mnohem méně,“ uvedl.

Že spojení europoslance a lídra politické strany může vést i k volebnímu úspěchu, pak dokládá na komunálních volbách v roce 2018, kdy kandidoval na primátora, nebo v eurovolbách 2019, kdy TOP 09, o které se hovořilo spíš jako o upadající straně, získala ve společné koalici se STAN tři mandáty.

Jako příklad, že jde stranu řídit z Bruselu, připomíná i příklad francouzské národovkyně Marine Le Penové, která dokázala svůj europoslanecký mandát plně zúročit na domácí francouzské politické scéně. V roce 2017 kandidovala na prezidentku a podařilo se jí probojovat do druhého kola. Tam ji porazil Emmanuel Macron, Le Penová ale získala 33,4 procenta hlasů.