Jako pod Jarolímem na Ajaxu. Trpišovského Slavia už je po výhře v Kluži fotbalové Lize mistrů na dohled

Z řady slávistických pokusů o průnik mezi absolutní elitu vyšel zatím jediný. Právě před 12 lety se tým trenéra Karla Jarolíma nejprve na penalty dostal přes Žilinu – a pak zaskočil i slovutný Ajax Amsterdam.

V jeho Areně tam díky Kalivodově proměněné penaltě vyhrál 1:0. I díky tomu, že brankář Vaniak korunoval tehdy svůj magický výkon likvidací domácího pokutového kopu, který zahrával Klaas Jan Huntelaar.

Tady si Kalivodův gól můžete ostatně připomenout:

Doma, lépe řečeno na Strahově, pak tehdy slávisté vyhráli 2:1 – a zlatá brána Ligy mistrů se jim otevřela dokořán.

Mnohé se teď jeví podobně. Z rumunské Kluže si Trpišovského tým veze shodný náskok, tedy 1:0. A současná jednička mezi tyčemi Ondřej Kolář v průběhu zápasu také dokázala soupeři zabránit ve vstřelení gólu, přestože byl proti jeho brance nařízen pokutový kop.

Jestli to dopadne shodně i s tou postupovou tečkou, budeme vědět ve středu 28. srpna někdy kolem jedenácté večer, nejpozději před půlnocí. To kdyby třeba došlo na prodloužení, jako se to stalo v roce 2000 týmu Františka Cipra, který v rozhodujícím dvojutkání díky Ulichově gólu přivezl také výhru 1:0 zvenku, ze hřiště Šachtaru Doněck. Ale doma pak ještě postup ztratil.

Tento případ z historie tedy pro změnu upozorňuje na to, že hotovo je vše až teprve tehdy, kdy je opravdu hotovo. A v podobném duchu hovoří po zápase v Kluži i slávistický trenér Jindřich Trpišovský.

Nehledí na to, že bookmakeři mají jasno. A třeba ti ve Fortuně už šanci na slávistický postup vyčíslují nizoučkým kurzem 1,18.

Trpišovský upozorňuje, že zkušený a sehraný tým Kluže hrává na hřištích soupeřů možná lépe než doma, v Tel Avivu dokázal tamnímu Maccabi vstřelit dvě branky, Celtiku pak v Glasgow dokonce čtyři. Takže jakékoli náznaky postupových oslav by zatím byly hodně předčasné.

O síle současného slávistického kádru svědčí mimo jiné seznam hráčů do pole, které si klub sice přivezl do Rumunska, ale nakonec se nevešli ani na hřiště, ani na střídačku. Vedle Michala Frydrycha, Jaroslava Zeleného a Stanislava Tecla usedl jen na tribunu třeba i hrdina dubnového zápasu na Chelsea, tedy Petr Ševčík.

Po úvodních náhradnických epizodách dostal v základní slávistické sestavě potřetí v řadě příležitost Nicolae Stanciu, nejdražší hráči historie klubu, a navíc dokonalý znalec rumunského prostředí.

V první půli podala Slavia rozhodně lepší výkon než po pauze. Dařilo se jí lépe pohybovat i kombinovat, mít zápas víceméně pod kontrolou.

Po pauze soupeř výrazně vysunul obranný blok a začal presovat. Což mu ostatně umožnil i příchod pohyblivějšího Rondóna, který vyměnil statického útočníka Tucudeana.

Tyhle změny slávisty poněkud vyvedly z míry, například Kúdelu, který se Rondónem snadno nechal obrat o míč – a ten pak na konci celé akce rozezně Kolářovu tyč.

Vedle dalších problematických okamžiků, které se ovšem Kolářovi dařilo řešit, se ten nejožehavější urodil zhruba čtvrt hodinky před závěrečným hvizdem. To když Bořil odvracel hlavou balon jen na hranici pokutového území, kde se k míči dostal Omrani – a Olayinka naznačil, že v jeho technice bránění bude třeba ještě mnohé pilovat.

Omrani ale neumístil balon dobře, mířill blízko středu a gólman Ondřej Kolář správně trefil stranu, na kterou se pohne, takže vyrovnání nebylo domácím dopřáno.

Statistici napočítali slávistům (i domácím) po dvou střelách na soupeřovu bránu. Ta Masopustova ze 28. minuty utkání byla ovšem parádní. A to, co jí předcházelo také naznačilo, proč slávistické vedení tolik stálo o Nicolae Stancia. Jeho roh rozehraný za šestnáctku tak, aby Masopust odtamtud mohl pálit přímo z voleje, byl totiž lahůdkový. A podtrhl přínos, který Stanciovy technické dovednosti pro slávistický tým plný bojovníků znamenají.

Když už jsme u techniky… Nezbývá než věřit, že pokud Slavia do Ligy mistrů opravdu postoupí, nebude velká část fanoušků českého fotbalu odsouzena k tomu, aby sledovala její pohárová vystoupení u rozhlasového přijímače, jako slovutný pan Načeradec z Poláčkových Mužů v offsidu.

Webové připojení k platformám O2 TV Sport, jež Ligu mistrů do Česka přináší, totiž v úterý kolabovalo, někteří příznivci se k přenosu z Kluže dostali až v průběhu utkání, někteří vůbec. Byť si za něj zaplatili. A logicky nadávali na šlendrián, který jim služba O2 TV tentokrát nabídla.

Pokud bychom v té souvislosti mohli užít názvu jednoho z jeho milých retro-filmů, pak závěrem dodejme, že ani režiséra Woodyho Allena by nejspíš nenapadlo, že Zlaté časy rádia mohou v Česku nastat ještě v roce 2019.