Článek
Kolosální střet zájmů premiéra Andreje Babiše je všudypřítomný a natolik rozsáhlý, že znesnadňuje běžné vládnutí kabinetu. Oligarcha vlastnící prostřednictvím svěřenských fondů miliardové podniky a také mediální dům Mafra, tvrdí, že forma svěřenských fondů, do jehož správy firmy uložil, vše vyřešila a že žádný střet zájmů již nemá. Ovšem stanoviska expertů, samotná praxe či postoj Evropské unie ukazují, že pokud Andrej Babiš neprodá Agrofert a definitivně se ho nezbaví, bude jeho politický život vždy spojen s podezřením, že z politické funkce těží i jeho dočasně obmyšlený holding Agrofert.
Spojení politiky, byznysu a médií bude pro vrcholného politika vždy vážný problém. S trochou nadsázky se dá říct, že kdyby premiér dodržel běžné mravy, musel by každou hodinu jednání kabinetu přerušit a odejít za dveře na chodbu, aby se nezúčastnil rozhodování, v němž jde o něco, co zasahuje do odvětví zájmů Agrofertu.
Naposledy to bylo vidět na případu uvažované státní podpory letecké společnosti Smartwings, která se kvůli koronakrizi dostala do ekonomických potíží. Andrej Babiš tvrdil, že se na něj obrací cestovní kanceláře, aby stát Smartwings pomohl či do něj dokonce majetkově vstoupil. Údajně proto, že hrozí, že cestovky nebudou mít čím vypravovat své klienty do ciziny na dovolenou.
Jenže problém je, že Agrofert vlastní prostřednictvím fondu Hartenberg letecké opravny Avia Prime, které kromě jiných servisují i některé letouny Smartwings. Jejich spolupráce se pohybuje v řádu deseti milionů korun ročně. Ale i tak. Jde o princip. Premiér, i kdyby šlo o „drobné“, nemá o něčem podobném rozhodovat. Je ve střetu zájmů. Vždy to bude zavánět klientelismem v zájmu byznysu, který později – až z politiky odejde a svěřenské fondy nebudou potřeba – zúročí Andrej Babiš a jeho rodina.
Anebo jiný aktuální případ. Český rozhlas přinesl ve středu informaci, že státní České dráhy utratily od roku 2015 přes 112 milionů korun za reklamu, marketing a propagaci u mediální skupiny Mafra, tedy u vydavatelství spadajícího do svěřenského fondu premiéra Babiše. Ve srovnání s ostatními mediálními domy jde o násobnou sumu, kterou přitom vydavatelství z velké části obdrželo bez výběrového řízení.
I kdyby Babiš stokrát opakoval, že o tom nic nevěděl, ocitá se opět v podezření, že jeho podřízení vycházejí vstříc „jeho“ mediální skupině, protože „to bylo všeobecně žádoucí“, jak to výslovně řekl Radiožurnálu bývalý ředitel Českých drah Miroslav Kupec.
Těch případů je celá řada a objevují se v nejrůznějších podobách.
Babišova mise
Pokud se na chvíli zastavíme u mediální divize Babišova holdingu, je nutné opět připomenout, že Andrej Babiš ochromil média hned na začátku, jednoduše už jen tím, že mediální skupinu v roce 2013 koupil.
Tím, že zároveň vstoupil do politiky, dostal noviny a všechny ostatní tituly do střetu zájmů a její redaktoři – jakkoli by chtěli dodržovat žurnalistické principy a etiku – byli vystaveni tlaku nechtěné autocenzury. (Autor pracoval v MF Dnes jako reportér do roku 2013, po koupi Mafry Andrejem Babišem odešel, pozn. red.). Utrpěla tím důvěryhodnost a nezávislost listu. Už tehdy to byl nevídaný střet zájmů, jehož důsledky musel oligarcha tušit. On si to ale od první chvíle nepřipouštěl. Hnala ho dopředu touha uspět v politice. V jeho mysli a strategii převažoval jen tento pragmatický kalkul.
Babiš chtěl mít vlivné noviny a celou řadu dalších titulů z vydavatelství jen jako svou „mediální kobru“ na uštknutí svých konkurentů v politice i v byznysu. A zamýšlel z nich udělat jakousi politickou poddivizi na komunikaci s voliči.
Svým vstupem do novin omezil kritiku své osoby a svých politických kroků na nezbytné minimum. Zničil nejen pověst novin, ale také pátrací žurnalistiku. Početné a respektované investigativní centrum, které v těchto novinách fungovalo od devadesátých let, muselo skončit. Pod majitelem – politikem Andrejem Babišem – se už jen z principu kritická žurnalistika dělat nedá.
A teď dostává Mafra ránu z milosti – podezřením z klientelismu a provázáním svého byznysu se státními Českými drahami.
Babišova přítomnost v politice a ve funkci premiéra postrádá základní atributy veřejného zájmu. Jsem si jistý, že Babišova politická mise zachraňuje hlavně jeho samotného a též jeho holding. Ten je v potravinářství, zemědělství a také v odvětví chemie závislý na dotacích státu a Evropské unie a také na provozních úvěrech u bank – zejména na výši jejich úroků.
Stejně tak ho politická moc chrání před následky jeho agresivního predátorství, které se vyznačuje zaklekáváním na konkurenci a nehorázným klientelismem právě ve prospěch Agrofertu.
Klasa a politika
Úpadek Babišových novin (i co do obsahu) je také poměrně věrohodným ukazatelem toho, jakým stylem Andrej Babiš podniká. A také to dává tušit, jak asi vypadá jeho mise v politice.
Babišův byznys i politika ztrácejí na kvalitě. Nestačí být velký, bohatý a „úspěšný“. Nestačí mít jen podniky, které chrlí z linek kvantitu s pofidérní kvalitou. Poctivé uzenářství se také nepozná podle nablýskané reklamy, ale podle kvality obsahu.
Koncem letošního března zapadla ve víru koronakrize zajímavá zpráva Státního zemědělského intervenčního fondu. Týkala se Kosteleckých uzenin, jež spadají do svěřenského fondu předsedy vlády a holdingu Agrofert. Ve zprávě státního úřadu stálo: „Salám Čeřínek z Kosteleckých uzenin již nemůže nadále využívat značku kvality KLASA. Státní veterinární správa totiž v salámu zjistila menší podíl masa, než jaký výrobce uváděl na obalu.“
Když v létě 2018 dělal pořad „A dost!“ velké testy špekáčků, které se prodávají v obchodech, zjistilo se, že špekáčky z holdingu Agrofert (od firmy Krahulík – Masozávod Krahulčí) obsahují jen 50 procent masa. Prodejní síť Globus tehdy oznámila, že je přestane odebírat a nahradí je kvalitnějšími špekáčky s vyšším podílem masa.
Babiš není KLASA ani v politice. Ale o tom se lidé, kteří „dobře čtou“ situaci i mezi řádky, mohli přesvědčit minimálně v prvních dvou týdnech koronakrize. Chaos a následná nefunkčnost vlády připomínala tržnici, na které se zelináři a uzenáři překřikují, že jsou nejlepší, ačkoli mají na stole shnilá rajčata a zkažené maso.
Nebýt toho, že v zemi existuje vyvinutá a velmi zodpovědná občanská společnost, nebyly by v začátcích roušky a respirátory nebo jen obyčejné návody, jak předejít nákaze.
Ani teď vláda nefunguje, jak by měla. Poté, co zkraje krize nechala na holičkách lékaře a sestřičky v první linii, nezvládá se nyní vypořádat s následky vypnutí ekonomiky. Zatímco krachují menší firmy, vláda uvažuje o pomoci letecké firmě Smartwings. Mimochodem, tato společnost vedle toho, že má obchodní vztah s Babišovými opravnami, patří příteli premiéra, podnikateli Jiřímu Šimáně a zčásti čínským investorům „od Miloše Zemana“.
Volič a zákazník
Lidé by měli v této době ještě více zpozornět a bedlivě sledovat každý detail vládních kroků a úmyslů. Voliči by měli umět číst mezi řádky, kdo jim ve skutečnosti vládne. Právě nyní lze kvalitu vládnutí rozpoznat nejlépe. Přitom to není nic těžkého. Stačí zapojit všechny smysly. Je to jako v uzenářství. Taky lze dát jen na masivní reklamu a na nic se neptat a odnést si štangli salámu „ve skvělé slevě“. Anebo je tu jiná možnost – trochu víc si lámat hlavu. Dát si práci. Koupit si nejdříve malý kousek salámu, přivonět si k němu, ochutnat ho, pídit se po tom, kdo ho vyrábí a z čeho. A – pokud je to možné – taky si zjistit z oficiálních testů, jaká je jeho kvalita a obsah masa.
Pokud je podíl masa v salámu nízký, nebude výrobek asi dobrý ani zdravý. Tuhle jednoduchou metodu posuzování lze uplatnit i v politice. Pokud je obsah kvalitní politiky ve vládní straně ANO 2011 minimální a obsahuje víc „soli, vody a barviv“ – stejně jako třeba krahulčí špekáčky, v nichž se při testech našla umělá barviva z chemicky vylouhovaných broučků – nebude tato politika nikdy zdravá a stravitelná. Bude to jen přibarvený marketing s jakoby vylouhovanými kandidáty, které právě vyplivla nějaká výrobní linka „oligarchy Tricatela“.
Babišovo vládnutí mi tak trochu připomíná situaci s „prémiovou sítí“ Pražské řeznictví. Prodejny s tímto názvem, reklamou a pěkným logem se začaly objevovat po Praze v roce 2016 a šířily kolem sebe image a marketing jakéhosi kvalitního rodinného řeznictví. Nakonec se z toho vyklubal nový projekt Agrofertu, v němž se prodávaly jeho masné výrobky. Tento zastírací koncept nakonec zkrachoval a většina prodejen byla uzavřena.
Nelze to paušalizovat. Ne vše, co z Agrofertu vypadne, se nedá jíst nebo používat. Ale v některých ohledech je možné konstatovat, že za Babišem často zůstává spálená země. Je to dobře vidět právě na osudu, který potkal deník MF Dnes. A bohužel to není vidět jen na osudu novin…
