Článek
Jak řekl, příliš jim nevěnoval pozornost, protože se v té době učil na maturitu. Mladíci hrozili i teroristickými útoky a vyvolali řadu policejních opatření, za což nyní Houfovi hrozí až 12 let vězení.
Telefonáty podle obžaloby uskutečňoval od 14. května do 6. června 2017 Houfův o půl roku starší kamarád Josef, jehož stíhání státní zástupce zastavil kvůli nepříčetnosti. Houf Josefa na dálku podporoval, pomáhal mu a radil. „Nikdy jsme se neviděli, ani přes webovou kameru. Osobně jsem ho neznal,“ vypověděl Houf u pražského městského soudu. S kamarádem se seznámil „přes sítě“ při hraní počítačových her.
Josef telefonoval policistům přes aplikaci Skype, pod smyšlenou identitou a někdy s využitím modulátoru hlasu. Hrozil odpálením bomb ve vlacích, na náměstích nebo v obchodech. V některých případech uváděl, že je bojovníkem Islámského státu, má výcvik Tálibánu a bude střílet do lidí. Někdy požadoval peníze jako výkupné. Houf některé telefonáty podbarvoval arabskou hudbou, zvuky výstřelů nebo tikáním bomby.
„Přišlo mi, že policisté to taky berou jako humor, kolikrát si z toho dělali legraci,“ prohlásil Houf. Mezi důsledky, které mladíci svým počínáním způsobili, ovšem patřilo mimo jiné uzavření příjezdových cest na pražské Václavské náměstí, uzavření českobudějovického parku Stromovka nebo evakuace 230 lidí z vlaku a nádraží v Lysé nad Labem. Zbytečnými výjezdy policistů a hasičů vznikla škoda v řádu desetitisíců korun.
Houf u soudu svůj podíl na trestné činnosti bagatelizoval. „Neposlouchal jsem úplně, o čem tam mluví. Třeba jsem se připojil po nějaké chvíli,“ řekl. Kvůli přípravě na maturitu „to neměl čas řešit“. Doplnil, že zkoušky poté zvládl kromě slohové práce. „Josef si vždycky vyžádal nějakou moji radu. Třeba se ptal, co má říct. Čísla většinou vybíral on nebo mě požádal, ať mu nějaké vyhledám,“ řekl. Jednou také do telefonu předstíral, že je rukojmím.
Intenzita telefonických výhrůžek postupně vzrůstala a Houf tvrdí, že se od kamaráda snažil distancovat. „Říkal jsem mu, že už je to přes čáru, že se mi to nelíbí. On na to řekl, že jen tenhle humor ho dostatečně uspokojí. Když jsem řekl, že to není sranda, tak ho to ještě víc vyhecovalo,“ odpověděl na dotaz soudkyně, proč svého počínání nezanechal nebo proč věc neohlásil. „Snažil se mě přesvědčit o tom, že se tomu jednou zasmějeme,“ dodal.
Svými telefonáty se mladíci nejčastěji zaměřovali na služebny pražských strážníků a policistů, také ale volali jejich kolegům do Brna, Plzně, Rakovníka nebo Českých Budějovic i do slovenského Martina.
Josef si mimo jiné vymyslel, že drží deset rukojmích v pražské pizzerii, že vybuchne bomba v kanceláři ředitele pražských strážníků, že jde vystřílet českobudějovický supermarket nebo že umístil několik výbušných systémů do opuštěné černošické vily podnikatele Radovana Krejčíře. Poté, co si chlapci přečetli na internetu článek o tom, že české nemocnice jsou cílem teroristů, se zaměřili právě na tato zařízení a opakovaně za jediný večer hrozili bombou desítce pražských a brněnských nemocnic.
