Článek
Jeho otec byl sám výborný hráč, dlouhá léta se úspěšně věnuje trénování a syn se prostě dokonale potatil.
Když se řekne český golf, většina obeznámených s tímto sportem si vzpomene na Kláru Spilkovou. Mužům se zatím nedaří probojovat se mezi elitu, tedy mezi ty, kteří stabilně hrávají nejvyšší evropskou tůru, neřkuli americkou PGA. Bojují na druhé či třetí úrovni evropského golfu. Právě Mrůzek patří k těm, kteří ťukají na dveře European Tour, ale zatím vždy něco málo chybělo k tomu, aby vstoupil do elitní společnosti.
Golf byl v minulých dobách opomíjeným, dalo by se říci i perzekuovaným sportem. Ale podle Filipa se na tohle už nemůže nikdo vymlouvat. Minimálně poslední dvě desetiletí. K dispozici jsou hřiště, trenéři, možnost cestovat, není tedy důvod si stěžovat na podmínky.
Rozdíl mezi českou a evropskou špičku je v hlavě. Co se týká hry samotné, techniky, tak se Mrůzek a spol. mohou s konkurencí měřit. Nehrají kratší rány, možná mají jistý deficit ve hře kolem greenu. Ale tím největším rozdílem je, že ve vyhrocených chvílích, kdy je potřeba být psychicky velmi odolný, často dochází v hlavě domácích profesionálů k malým či větším mentálním kolapsům. To je zatím výrazná slabina českých hráčů. I proto začal Filip pracovat s mentálním koučem, který by mu měl pomoci na cestě vzhůru. A třeba i stabilně zvládat uhrát dobrý výsledek na sedmnácté jamce na hřišti Albatross.
Profesionální golfista se při hře neobejde bez svého caddyho. Na této pozici Filip vyzkoušel už i svou manželku Štěpánku, výbornou amatérskou hráčku s handicapem 4, jakož i otce Petra. Nemusí to být vždy úplně jednoduché, přetransformovat vztah syn-otec do formy hráč-caddie. I o tom vyprávěl Filip Mrůzek v Ušáku číslo 111.
