Johnson přehlíží klíčový summit. V sázce je „jen“ příštích sto let

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hostující země, tedy Velká Británie, má letos napilno. V červnu se v anglickém Cornwallu konalo setkání lídrů zemí ekonomické skupiny G7, na listopad zase připadá důležitý summit COP26 o změně klimatu, který hostí skotské Glasgow.

Letošní konference je vyhlížena s velkou nadějí, zejména po pondělním zveřejnění zdrcující zprávy Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která jasně poukázala na to, jak vážné klimatické krizi svět čelí.

V Glasgow se sejdou představitelé ze 196 zemí světa a stráví tam dva týdny plné vyjednávání. Očekává se proto, že na summitu, jenž možná rozhodne o tom, zda lidstvo stočí svůj směr vstříc environmentální katastrofě, dojdou světoví lídři k průlomové dohodě.

Podle serveru Politico takové, která rychle ukončí využívání fosilních zdrojů, přiměje vyspělé státy napumpovat finanční pomoc do těch rozvojových, na něž klimatická změna značně dopadá, a radikálně sníží produkci skleníkových plynů. A to v souladu s Pařížskou dohodou, kterou lídři podepsali v roce 2015 právě ve francouzské metropoli v rámci tehdejšího ročníku COP26.

Hlavním mediátorem této klíčové dohody se má stát britský premiér Boris Johnson, jenž má na svém politickém talíři naloženo už dosyta. Řeší následky odchodu Spojeného království z Evropské unie, dopady koronavirové pandemie a snaží se posílit podporu konzervativců v oblasti „červené zdi“, tedy na severu Anglie a Midlands, kde dříve vedli labouristé. Snaha zkorigovat potřeby a zájmy světových hráčů tak představuje další, byť vysoce důležitou, zátěž.

Mezi lidmi zapojenými do plánování klimatického summitu v Glasgow se proto začíná šířit nervozita. Zatímco vysoce postavený vládní zdroj Politica uvedl, že summit COP26 je pro Johnsona prioritou číslo jedna, další zdroje uvedly, že se premiér spoléhá na svůj obvyklý způsob řešení problémů. Tedy zaměřit se na ně bez hlubší přípravy na poslední chvíli.

„Nemám prostě pocit, že by dával zahraniční politice ve svém programu prioritu,“ uvedl jeden z vládních zdrojů. „Na COP26 se pravděpodobně zaměří až v říjnu, i když už bude pozdě. Zaměřuje se zejména na domácí problémy – COP mu v oblasti ‚červené zdi‘ hlasy zrovna nezíská,“ dodal. Souhlasí s tím nejmenovaný konzervativec: „Soustředí se jen na domácí scénu.“

Hostit klimatickou konferenci znamená vložit notnou dávku energie do diplomatických jednání s jednotlivými zeměmi. V případě některých je ale takový krok pro Brity obzvlášť komplikovaný - například co se diplomatických vztahů s Čínou týče.

Na jednu stranu by se měla Británie snažit zatlačit na východní mocnost, aby co nejrychleji snížila svou produkci emisí. Na druhou stranu vyšlo podle listu Financial Times najevo, že Britové hledají cestu, jak vyškrtnout státem vlastněnou čínskou jadernou společnost CGN z budoucích projektů v Británii. Čínsko-britské vztahy se ale obecně nenachází v příznivém bodě, mimo jiné kvůli situaci v Hongkongu - části jeho obyvatelů Spojené království nabídlo britské občanství.

Britští vládní poradci teď mají pocit, že se dají vztahy s Čínou hrát na třech hřištích. Tedy že lze spolupracovat s Číňany na boji s klimatickou změnou, soutěžit na poli ekonomiky a kritizovat zemi za porušování lidských práv. Čína ale nehraje podle stejných pravidel - produkuje nejvíce emisí na světě, omezit je do roku 2030, na což apeluje Organizace spojených národů, se ale nezařekla, píše Politico.

Další otázkou je i udržení pozornosti méně rozvinutých států. Na britské diplomatické snahy v rámci COP26 totiž nevrhá zrovna dobré světlo snížení rozpočtu na pomoc cizím státům o čtyři miliardy liber, tedy více než 119 miliard korun.

„Pokud nedodržíme sliby, co se pomoci týče, riskujeme, že si rozvojové země odcizíme ještě před summitem,“ uvedl někdejší vládní představitel Andrew Mitchell. A z roviny slibů se Britům nepodařil převést do praxe ani důraz na potírání klimatické krize v případě obchodu.

Panovalo přitom všeobecné očekávání, že Británie využije dvojího předsednictví (summitu G7 a COP26) v jednom roce a bude sledovat své cíle. Podle bývalé britské velvyslankyně při OSN Rachel Kyteové ale tato linka jednoduše „nedrží při sobě“.

Obavy nicméně nepanují jen mezi zdroji z vládního prostředí. Vyjádřili je i protestující ve Westminsteru, kde se sešli 23. července - tehdy zbývalo celých 101 dní do začátku klimatického summitu. Apelovali tehdy na Johnsona i kancléře Rishiho Sunaka, aby brali COP26 jako svou hlavní prioritu.

„Každý den se ptáme: Kde je premiér?“ podotkl Chris Venables z think tanku Zelená aliance podle listu The Guardian. „Je jasné, že si neuvědomuje závažnost hostování největší diplomatické akce od druhé světové války. Ta by měla být jeho největší prioritou,“ dodal.

Americký vyslanec pro klima John Kerry, člen administrativy demokrata Joea Bidena, vidí důležitost klimatického summitu obdobně. Byl tehdy na návštěvě Velké Británie a při projevu v Královských botanických zahradách v londýnském Kew pronesl: „COP26 v Glasgow představuje klíčový okamžik, kdy se svět spojí, aby čelil a zvládl klimatickou výzvu. Za něco málo přes 100 dní můžeme zachránit příštích sto let.“