Drsná propaganda z Pekingu. Jsme převelice svobodní, zní v sérii videí

„Jsme velmi svobodní.“

„Nyní jsme velmi svobodní.“

„Jsme zde velmi, velmi svobodní.“

„Naše životy jsou nyní velmi šťastné a velmi svobodné.“

Stejná věta na několik způsobů a každá má jiného autora; za jednou stojí sinťiangský důchodce, za jinou zase tamní taxikář. Nejen je měla rozlítit například slova bývalého amerického ministra zahraničí Mikea Pompea, který pravidelně obviňoval Čínu z porušování lidských práv v oblasti Sin-ťiang.

Videí, ve kterých zaznívají podobná slova, se na sociálních sítích v průběhu minulých měsíců objevily tisíce. Kromě běžných uživatelů ale přilákaly pozornost také amerického listu The New York Times (NYT) a neziskové organizace ProPublica. Ty se společně rozhodly zanalyzovat více než 3000 videozáznamů a přichází s důkazy o údajné kampani organizované čínskou vládou.

Ve většině klipů není možné vidět jakékoliv logo či jiné známky toho, že by šlo o oficiální vládní propagandu. Pokud jsou však záznamy pečlivě srovnány, objevují se vodítka, jako jsou například anglické titulky ve videích zveřejněných na YouTube a dalších západních platformách, která naznačují širší koordinaci.

Podle analýzy jde o jednu z nejpropracovanějších čínských snah utvářet globální názor. V těch většinou hrají klíčovou roli právě platformy jako YouTube nebo Twitter, které přitom samotná země na svém území zakázala. Vlna videí, na nichž čínští občané popírají zneužívání svých vlastních komunit a nadávají zahraničním úředníkům a nadnárodním korporacím, však začala v regionální aplikaci tamní komunistické strany Pomegranate Cloud. Šíření do západního světa přišlo o něco později.

Monolog, který lidé ve videích ze Sin-ťiangu produkují, má nápadně podobné a často identické fráze a struktury. Člověk se představí a poté vysvětlí, jak jeho vlastní šťastný a prosperující život znamená, že v Sin-ťiangu přece nemůže existovat represivní politika. Většina videí je v čínštině nebo ujgurštině.

„Na internetu jsem viděl několik nevhodných poznámek Pompea o lidských právech Ujgurů v Sin-ťiangu,“ říká do kamery muž, který figuruje v jednom z videozáznamů. Podobnou frázi o „zahlédnutí Pompeových slov“ analytici našli ve více než tisícovce zkoumaných videí.

„Mluvíte totální nesmysly,“ pokračuje muž a dalších více než 600 lidí, kteří ve svém klipu užívají podobnou formulaci. Pompea ve svém videu slovně „napadá“ přes 2000 jedinců.

Jednoho z nich investigativní tandem kontaktoval, odpovědí jim byla informace o tom, že video produkovaly tamní propagandistické úřady a číslo na pana He, kterého označil za šéfa oddělení. Odpovědi se NYT ovšem z úřadu nedostalo a další aktéry videí, které se povedlo identifikovat, nebylo možné kontaktovat, nebo rozhovor rovnou odmítli.

Za další znamení vládní koordinace americký list považuje mluvený projev ve videích, který nápadně připomíná ten písemný, který čínské státní agentury volily v reakci na Pompeovy poznámky. Těm se bývalý ministr nevyhnul ani v poslední celý den Trumpova prezidentství 19. ledna. Toto datum bylo zřejmě i hraničním momentem pro vypuštění videí.

Podle analýzy NYT a ProPublica sdílelo daná videa na Twitteru více než 3000 účtů, jejichž další příspěvky či uživatelská jména naznačovala, že nejde o běžné uživatele platformy. Účty často zveřejňovaly zprávy, které byly téměř identické, lišily se ale například náhodnými znaky na konci příspěvku, které se užívají ve snaze obejít automatické antispamové filtry sítě.

Jako další náznak „vyšší koordinace“ pak vyšetřovatelé označují datum vzniku jednotlivých profilů, které spadalo do časového rozmezí posledních měsíců. Mnoho z nich navíc nikoho tzv. nesledovalo a mělo méně než pět sledujících. Převážná část příspěvků pak byla přidána mezi desátou hodinou dopolední a osmou hodinou večerní pekingského času.

Mnoho z těchto účtů společnost Twitter pozastavila v březnu a dubnu tohoto roku, ještě předtím, než se na ni s dotazy obrátil list The Times a ProPublica. Platforma uvedla, že účty porušily její zásady týkající se manipulace s platformou a spamem.

Úsilí šířit v této formě obraz spokojeného sinťiangského života zatím neustalo a videozáznamy někdy sdílí i vládní úředníci či státní média. S přibývajícím časem jejich aktéři navíc zmiňují nová jména a nové problémy, jako je třeba obvinění z nucené práce.

Rozšiřovat by se ovšem mohlo i publikum mimo Čínu. Některá videa již nasbírala tisíce zhlédnutí a dostala se dokonce i k již zmiňovanému Mikeu Pompeovi. Ten v telefonickém rozhovoru NYT potvrdil, že o jejich existenci ví, jelikož na údajná svědectví již na internetu narazil jeho syn i přátelé.

„Na místech, kde nemají přístup k velkému množství médií, se tato opakování - tyto příběhy - dokáží uchytit,“ sdělil listu Pompeo s tím, že čínské propagandistické úsilí se podle něj bude i nadále zlepšovat.

„Od roku 2017 byl v Sin-ťiangu svévolně a bez soudu zadržen přibližně jeden milion Ujgurů, Kazachů a dalších převážně muslimských národů,“ píše na svém webu organizace Amnesty International (AI) ve zprávě z dubna letošního roku. V červnu pak obvinila Čínu ze zločinů proti lidskosti.

AI totiž v první polovině měsíce zveřejnila dokument, který vznikl díky výpovědím a svědectvím více než 50 Ujgurů, kteří prošli nechvalně proslulými převýchovnými tábory v Sin-ťiangu. Ti popsali dny plné bití i elektrických šoků, cílené spánkové deprivace a pobytů na samotce. Organizace zároveň dokumentem apelovala na společenství OSN, aby celou záležitost vyšetřilo.

Peking však existenci koncentračních táborů i možnou genocidu v zemi dlouhodobě odmítá. Přibývají ovšem svědectví o čínských praktikách a na celou záležitost se zaměřuje stále více lidí. Čínské vládě nepomáhá ani zkreslení map, které si země pojistila zákonem z roku 2002. Ten přikazuje například Googlu, aby na vytváření map Číny spolupracoval s tamními společnostmi, a měl tak zajistit, aby některá místa země zůstala skrytá.