„Jste horší než vrazi.“ Manžele Rosenbergovy popravili na výročí svatby

„Vstoupila do místnosti ihned poté, kdy byla uklizená po popravě jejího manžela. Cítila pach smrti maskovaný vůní čpavku. Musela se posadit do stejného křesla jako on, přivázali ji stejnými popruhy a zaútočila na ni stejná dávka elektřiny. A pak ještě jednou, protože na první pokus to nevyšlo a bylo třeba jí do těla poslat více voltů,“ popisuje popravu Ethel Rosenbergové spisovatel E. L. Doctorow.

Ve vězení Sing Sing se obvykle popravovalo v 11 hodin večer, ale protože Ethel a Julius Rosenbergovi byli Židé, byla páteční poprava posunuta na osmou hodinu. Pozdější termín by už mohl zasahovat do svátku šabat. „Museli být popraveni dřív, aby nevzniklo podezření na špatný vkus,“ konstatoval ironicky spisovatel Arthur Miller.

Skutečně – Židé by o šábesu neměli používat elektřinu. V tomto ohledu tedy byl snad „dobrý vkus“ zachován. Jiný problém byl v tom, že chyběly důkazy.

Rosenbergovi byli popraveni 19. června 1953 a jejich osud stále „straší v amerických dějinách, jako připomínka nespravedlnosti, k níž může dojít, když národ ovládá hysterie“.

Americká tragédie

Případ Rosenbergových má všechny znaky dramatu, které nadále vzrušuje, rozhořčuje, dojímá, rozděluje, inspiruje a zanechává pochybnosti.

Mladí manželé – Ethel bylo 38 let, Juliovi 35 – byli popraveni shodou okolností v den 14. výročí jejich svatby. Zbyli po nich dva synové: Robert (6) a Michael (10). A především otázka, zda nebo přinejmenším v jaké míře se stali obětí atmosféry studené války a vlny antikomunismu v USA spojené především s postavou senátora Josepha McCarthyho.

Francouzský spisovatel a filozof Jean-Paul Sartre napsal: „Je to legální lynč, který pachem smrti potřísní celý národ.“

A proti popravě protestovali vedle mnoha dalších osobností Albert Einstein, Pablo Picasso, Jean Cocteau, Bertold Brecht nebo papež Pius XII.

Na druhé straně stála velká část americké společnosti. Lidé, kteří byli přesvědčeni, že se Rosenbergovi dopustili zrady a napomohli rozpoutání korejské války a jsou tak zodpovědní za desítky tisíc obětí amerických vojáků. „Pohřběte je v Rusku,“ skandoval dav, který si nepřál, aby byli popravení manželé pohřbeni na newyorském židovském hřbitově Wellwood.

Ano, a byli to Židé. Jen pár let po válce, kdy se svět teprve učil vyrovnávat s realitou holokaustu, nebylo možné se vyhnout otázce, zda v procesu hraje roli antisemitismus. Na „černou listinu“ se v rámci mccarthiovské kampaně každopádně dostala řada Židů. Podle jednoduché rovnice: Každý Žid je podezřelý z toho, že je levičák a komunista.

Ale proces zároveň židovskou komunitu ve Spojených státech hluboce rozdělil. Část Židů patřila k vyhraněným antikomunistům. Ostatně i soudce, žalobce a klíčový svědek byli Židé.

Klíčový svědek byl bratr Ethel Rosenbergové. Americká justiční i rodinná tragédie…

„Považuji váš čin za horší než vraždu,“ zdůvodňoval rozsudek smrti soudce Irving Kaufmann. „Spáchá-li zločinec vraždu, zabije pouze svoji oběť. Ale vy jste předali do rukou Rusů atomovou bombu a pomohli jim ji vyrobit o léta dříve, než očekávali naši vědci. A tím jste podle mého názoru zapříčinili komunistickou agresi do Koreje, která má více než 50 tisíc obětí. A kdo ví, možná budou za vaši zradu platit další miliony nevinných lidí. Vaše zrada změnila chod dějin v neprospěch naší země.“

Mohutnost a ideologická vyostřenost obvinění připomínají procesy padesátých let, které děsí zase českou historii. Ne, nemá smysl vést zjednodušená srovnání, faktem ale je, že ani v tom americkém procesu bombastický jazyk neodpovídá povaze souzených činů.

Je mimo pochybnost, že Julius Rosenberg spolupracoval s ruskou rozvědkou od roku 1942. I to, že se snažil vytvořit agenturní síť napojenou i na Los Alamos, tedy centrum, kde probíhal vývoj atomové bomby. Tam působil bratr Ethel Rosenbergové David Greenglass.

Jaké materiály a jak důležité nakonec sovětské rozvědce předal, soud neobjasnil. Pravda, měl ztíženou roli v tom, že některé dokumenty byly tajné a nebylo možno je použít. Pravděpodobné je nicméně to, že zásadní informace o atomové bombě Rusům předali jiní agenti, kteří pracovali nezávisle na Rosenbergovi. A také to, že nikdo jiný nedostal trest smrti. Korunní svědek David Greenglass byl ve vězení deset let.

Na základě později zveřejněných materiálů je možné proces rekonstruovat následovně:

Zčásti vykonstruovaná obžaloba měla sloužit k tomu, aby Julius Rosenberg začal mluvit. Jenže ani on, ani Ethel nespolupracovali, nepřiznali vinu, neprozradili žádná jména. A stát už neustoupil. A dotáhl do konce exemplární případ: Manželé, kteří změnili dějiny v neprospěch Spojených států a způsobili korejskou válku.

Nakolik byla do špionážní sítě zapletena Ethel Rosenbergová, zůstává nejasné. Někteří historici se domnívají, že Juliovi aktivně pomáhala. Je ale také možné, že se provinila jen tím, že byla Juliovou manželkou.

A přesvědčenou komunistkou se sklonem k mučednictví.

Julius Rosenberg pocházel z chudé ortodoxní židovské rodiny původem z Polska. Otec z něj chtěl mít rabína, ale Julius vystudoval elektrotechniku a zhlédl se v radikálních myšlenkách komunismu. S Ethel se potkali v Lize mladých komunistů v roce 1936. Ethel toužila být herečkou a zpěvačkou, ale musela se spokojit s prací sekretářky.

Bratr Ethel, David Greenglass, pracoval během války v Los Alamos a měl Rosenbergovým předávat informace o vývoji atomové bomby. Na základě jeho svědectví byli Rosenbergovi nejprve zatčeni a poté také obviněni a odsouzeni.

Jenže krátce před smrtí David Greengalss přiznal, že lhal. A dokumenty zveřejněné před šesti lety potvrzují, že během procesu měnil výpověď a že nebyl důvěryhodným svědkem. Tedy - alespoň u většiny jiných soudních případů by důvěryhodným svědkem nebyl.

Greenglass jako klíčový svědek proti své sestře Ethel Rosenbergové tvrdil, že viděl, jak na psacím stroji přepisuje informace, které Julius předal Sovětům. Jenže ty informace ve skutečnosti přepisovala Greenglassova žena Ruth. Ta také svědčila. A nedostala žádný trest.

David Greenglass svoje chování zdůvodnil jednoduše a jasně: „Nelituji. Moje manželka je pro mě důležitější než moje sestra, chápete? A byla to také matka mých dětí.“

Ethel Rosenbergová odmítla s vyšetřovateli spolupracovat, trvala na své nevině, neudělala nic, aby odvrátila rozsudek smrti. „Nikdy neexistovaly solidní důkazy, že Ethel byla součástí špionážní sítě,“ píše Ilene Philipsonová, autorka knihy Ethel Rosenberg: Beyond The Myths. „Vláda ji obvinila a uvěznila, aby přiměla jejího manžela vypovídat.“

Podle Philipsonové se Ethel Rosenbergová vžila do role mučednice. A ze vzdoru proti nespravedlivému systému doprovodila svého muže na elektrické křeslo. „Její příběh je především tragický,“ shrnuje Philipsonová.

Sestra, matka, manželka. A mučednice.

Synové Rosenbergových přijali jméno svých adoptivních rodičů, a tak už jako Robert a Michael Meeropolovi vydali v roce 1975 knihu Jsme vaši synové. Předznamenává jejich celoživotní snahu o očištění jména rodičů.

Meeropolovi jsou přesvědčeni, že jejich matka byla nevinná a obvinění otce bylo vykonstruované, přehnané. A že ani jeden z nich neměl být popraven. Podporují je i jejich děti, především Michaelova dcera Ivy, novinářka a filmová režisérka.

„Naši rodiče, Ethel a Julius Rosenbergovi, byli popraveni 19. června 1953 poté, co byli usvědčeni ze spiknutí a špionáže. To byl formální právní jazyk, ale veřejnosti byla vtisknuta představa, že byli popraveni proto, že našemu úhlavnímu nepříteli, Sovětskému svazu, předali moc zničit naši zemi atomovou bombou. Byl to nejsledovanější případ z doby mccarthismu,“ napsali Robert a Michael Meeropolovi před šesti lety pro New York Times.

A pokračovali: „Naše matka nebyla špionka. Vláda si vzala její život jako rukojmí, aby přiměla našeho otce mluvit. Když to selhalo, zajistili si falešnou výpověď, aby zdůvodnili její popravu… Nikdy není pozdě napravit neslýchanou nespravedlnost. Vyzýváme vládu, aby oficiálně očistila Ethel Rosenbergovou.“

Odpovědi od vlády se Meeropolovi nedočkali.

Rodinnou tragédii jako základ pro obecnější úvahu o „vyrovnávání se s minulostí“ použila Ivy Meeropolová ve filmu „Tyran. Zbabělec. Oběť. Příběh Roye Cohna“, který natočila před dvěma lety.

Roy Cohn sehrál zásadní roli v procesu s Rosenbergovými, on přinesl usvědčující výpověď proti Ethel a v autobiografii napsal, že soudce vynesl trest smrti na jeho návrh. Později byl hlavním poradcem senátora McCarthyho. A v sedmdesátých letech se stal úspěšným právníkem v New Yorku. Mezi jeho klienty patřil Donald Trump, jemuž údajně pomáhal vyhrát pře i za přispění šéfů tehdejší newyorské mafie.

Ivy Meeropolová říká: „Tím filmem se snažím ukázat, že minulost je neustále přítomna. A že bychom neměli zapomínat, jak jsme dospěli tam, kde jsme.“