Článek
Po krajských volbách jste navrhnul společný předvolební blok pravice. Znamená to, že si TOP 09 už moc nevěří, že by se v příštích volbách nemusela dostat ani přes pět procent?
To absolutně ne. Ale záleží na tom, jaké máme politické cíle. Pokud máme cíl nějak se dostat do Sněmovny a pak být s někým ve vládě, tak takhle uvažovat nemusíme. Chceme-li vést úvahu směrem k cíli, jak to udělat, aby pravicové konzervativní ideje zvítězily a byly určující na politické scéně, tak samozřejmě blok politických stran a hnutí od středu doprava je logickou alternativou. A byl by pravděpodobně i úspěšný, bez ohledu na to, že by to znamenalo velké oběti personální i programové.
Mluvil jste o tom od té doby třeba s předsedou ODS Petrem Fialou, nebo ještě s někým dalším?
Mluvil jsem o tom například s Petrem Fialou.
A jak je tedy pravděpodobné, že se to stane příští rok?
Skutečně nevím.
Tolik času ale přece není.
Ten čas je limitován, ale současně není možné to neprojednávat. Teď si to zaslouží, abychom se o tom bavili uvnitř našich subjektů. Budete se asi divit, ale já to opravdu řekl jako řečník na konferenci o budoucnosti české pravice, aniž bych to měl uvnitř strany projednáno.
Překvapil jste i vlastní stranu?
Pravda, na nejužším předsednictvu jsem dva dni před tou konferencí oznámil: Já to řeknu. Ale rozhodně nedošlo k něčemu, čemu se říká vnitrostranická diskuze. A ta teď musí proběhnout, aby bylo jasné, zda si to subjekty umí či neumí představit. A hlavně, jaký mají cíl.
Ale přeci se od té doby o tom už nějak bavíte...
Od té doby utekly zhruba tři neděle.
To je dost.
No to je sice dost, ale uvědomte si, že ty strany jsou poměrně velké organismy. Od Aše až po Starý Hrozenkov. Musí se o tom nejprve důkladně mluvit doma. Ale opakuji: Jde o to, jaké má kdo cíle. Jestli jde o to, že se chce dostat do Poslanecké sněmovny...
To vy chcete taky.
To chce každý. Ale nechte mě domluvit: Jde o to, jestli má někdo cíl, že se chce dostat do Poslanecké sněmovny se sedmi, osmi, devíti procenty a potom se podílet na vládě s někým, kdo to vyhraje, tak tenhle ideál společného bloku pro něj není přitažlivý. Chce mít volné ruce a přidá se pak ke komukoliv. Ale prosím pěkně, já respektuji, že někdo má jiný cíl, a proto to pro něj není přitažlivé. Ale je potřeba to zjistit. Byla by hrozná škoda to nezkusit. Jenom bych rád, kdyby při tom nebyly dávány zástupné důvody.
Ty jste slyšel od koho?
Jestliže pan předseda Bělobrádek řekne, že to je vyloučeno, protože prostě lidovci nemohou být nikdy na společné kandidátce se svým bývalým předsedou, což jsem já, tak já to beru vážně. Myslím si, že to je zástupný důvod, protože oni mají pravděpodobně jiný cíl, ale nechci je z toho podezírat, a proto říkám, tento důvod neexistuje. Pokud je tedy skutečně ochoten ke společné kandidátce a ke společnému vítězství ve volbách a je-li cenou, že Kalousek nebude na té společné kandidátce, tak Kalousek nebude na společné kandidátce. To je strašně jednoduché.
A co jste slyšel od Pavla Bělobrádka na váš návrh, že na společné kandidátce být nemusíte?
Ještě jsme spolu nevedli žádná jednání. Já nemám žádný fahrplan. Já předpokládám, že to všichni slyšeli a že si všichni ujasní, jestli chtějí v těch volbách zvítězit, nebo jestli se chtějí účastnit konkurzu na to, koho si Andrej Babiš vybere.
Když jsme u toho konkurzu. Ale proč bych si měl myslet, že to nebude TOP 09, když vidím, jak třeba na jižní Moravě s Andrejem Babišem naprosto v klidu vládnout můžete?
V krajských koalicích i ve městech tomu nelze stoprocentně bránit. Neříkám, že by to byla mnou osobně preferovaná varianta, ale lidé, kteří v krajích a ve městech kandidovali za ANO, nejsou jiní lidé, než jsme my. A ani pro politickou divizi Agrofertu není možné, aby dosáhla do správy jednotlivých krajů a měst. Tady jde o to, jestli se na úrovni státu vytvářejí jednoznačné podmínky propojení státostrany, a to lze jenom na té vládní úrovni. V těch krajích mě to tak netrápí. Kde to mohu absolutně vyloučit, je samozřejmě na vládní úrovni.
Těsně předtím, než jsme šli dělat tento rozhovor, jsem zjistil, že ČSSD píše na svém Twitteru: Je evidentní, že Andrej Babiš vstoupil do politiky jen pro své soukromé zájmy. Tak než jsem za vámi šel, napsal jsem: No to asi ano, ale kdo mu to proboha umožňuje. Máme to chápat jako sebeobviňování? ČSSD mu samozřejmě umožňuje tento model správy státu ve prospěch jedné velké soukromé korporace. My říkáme, že mu to umožňovat nechceme a nechceme to ani legitimizovat.
Bez ohledu na to, že vůbec netušíme, jak sněmovní volby v roce 2017 dopadnou: Může se na vládní úrovni opakovat scénář, který známe z několika krajů, ze Slovenska, nebo z Česka po volbách 2010, kdy se obejde vítěz a složí se vládní většina bez něj?
Vy jste evidentně nečetl můj projev na oné konferenci. Protože kdybyste ho četl...
....tuhle část jsem asi nečetl, ale jinak jsem vás sledoval vždy velmi pozorně.
To je škoda, že jste za mnou přišel nepřipravený, protože jsem si říkal, že tak zásadní projev jako na konferenci o budoucnosti české pravice je projev, který stojí za připomenutí. On není dlouhý.
Já si to doplním. Ale možná byste to mohl zopakovat.
Až si ho zkusíte přečíst, tak zjistíte, že tohle je tam zmíněno jako varianta. Má své precedenty, ale má i svá velká rizika. A většinou, v minulosti vždycky vedla k posílení té druhé strany. To za prvé.
Za druhé: Když mluvím o bloku stran od středu doprava nemluvím jenom o tom, že je potřeba porazit populistické nesystémové hnutí Andreje Babiše, ale mluvím o tom, že je potřeba porazit socialisty, že je potřeba porazit komunisty. Že je potřeba prostě zvítězit. Jako konzervativní politik stojím o to, aby tady ve volbách zvítězili konzervativní ideje nad kýmkoliv, nad jakýmkoliv jiným konkurentem. Budu respektovat, když si to ti druzí přát nebudou, ale vzhledem k tomu, že jinou možnost nevidím, tak je mojí povinností to říct.
Rozumím, že jednání s lidovci může být komplikované i proto, že jste svého času zastával funkci předsedy stejně jako Pavel Bělobrádek…
Já pořád ještě dneska déle než on.
Vy jste byl předsedou tři roky, on teď už šest.
Už?
Kdybyste se lépe připravil na rozhovor, věděl byste to.
Příště se na to lépe připravím.
Jste ve veřejném prostoru 26 let. Ve Sněmovně skoro 20, od roku 1998. Byť jste relativně mladý, bude vám 56 let, patříte k veteránům české politiky. Řekl jste si někdy, jestli to má vůbec ještě smysl, zejména během posledního roku?
26 let třikrát týdně. Zkuste mi ukázat někoho, kdo dělá svoji práci fakt naplno, kdo tomu dává o něco víc než těch osm hodin denně na svoji obživu, kdo si dvakrát až třikrát týdně neřekne, nevykašlu se na to? Nepůjdu dělat něco jiného? Těch důvodů proč ano je vždycky o něco víc než proč ne, to znamená nejenom za ten poslední rok, ale za těch posledních 26 let jsem si to řekl mnohokrát, tak jako každý novinář v dnešních podmínkách v českých médiích. Tak jako každý lékař v přetížené ordinaci. Důvodů, proč ano je prostě vždycky o něco víc než ne. Fakt ale je, že když mluvíte o těch zkušenostech, tak já se začínám poslední dobou cítit jako nováček. Protože my, a už nás není tolik, co jsme tady od začátku devadesátých let, jsme prostě navyklí hrát podle nějakých pravidel.
To jste vy a Miloš Zeman, počítám-li teď roky ve vrcholné politice.
Můžete přidat Marka Bendu, Vojtěcha Filipa...
Mě jste napadli zrovna vy.
Vás napadli ti dva lidé, kteří budí největší emoce. Tak dobrá - já a Miloš Zeman. Já jsem byl zvyklý na pravidla určitého typu. Na politické scéně, na mediální scéně, ve veřejné diskuzi. Ta pravidla přestala platit. Svět se změnil do té míry, že neplatí pravidla, která dvacet let platila. Nejenom u nás. Prostě ministr financí s aférou Čapí hnízdo, by nemohl být před dvaceti lety dál ministrem financí. Oba dva dobře víme, že ve světě svobodných médií by to nebylo možné. Dneska to možné je. To znamená, že prostě přestala platit určitá pravidla. A já někdy si nejsem úplně jist, jestli je chápu a jestli ti nováčci, kteří si ta stará pravidla nepamatují, vlastně nejsou proti mně ve výhodě.
To se asi budete muset přizpůsobit. Protože lidé mají možná pocit, že se stará pravidla dodržovala tak, že si radši zvolili Andreje Babiše.
Já si na to nestěžuju, já to pouze popisuju. Když o mě dnes mluvíte jako o zkušeném politikovi, týká se to pouze služebních let. Nové pořádky jsou do té míry nové a tak rychle se jim dovedlo přizpůsobit takové množství novinářů i politiků, že nestačím koukat. Já se pořád asi ještě přizpůsobit neumím.
